Docata - část 3.

Rufus, stále trochu ospalý, vylezl brzy ráno ze svého stanu. U pohasínajícího ohně již seděl Hexx a brousil svou bitevní sekeru. „Co myslíš? Jakou máme šanci přežít?“ zeptal se Rufus. Hexx se usmál a okamžitě odpověděl: „Jistě že malou, ale kdybych to zabalil a utekl, doma na severu by se mi smáli. Jsem válečník a mám svou hrdost. Půjdu do boje a neudělám jediný krok zpět.“ Dále už v rozhovoru nepokračovali, protože se ze stanu vydrápal Calistar. Prohlédl si zamračenou oblohu. „Jaký krásný den na smrt!“ řekl a hlasitě se zasmál. Rufus neměl pro takovýto humor cit, ale Hexxe to očividně pobavilo. S Calistarem prohodili ještě několik šibeničních vtípků. Smích obou hromotluků probudil ostatní, kteří se ještě snažili dospávat. Sizz a Ivor vyšli z jednoho stanu. Z lesa přicházel Calh s Norticusem. „Tak jste připraveni?“ zeptal se démon. „Jestli ne, tak fofrem, za půl hodiny vyrážíme.“ Doplnil ho Calh. Všichni se začali chystat. Hexx dokončil broušení sekery a připevnil si ji na záda. Do rukou si vzal palici. Brook zhluboka dýchal, aby uvolnil napětí které ho svíralo. „Tak jo! Všichni se seskupí okolo Norticuse a připravte se na přesun!“ Zvolal Calh a každý udělal, co řekl. Norticus vyřkl nějaké zaklínadlo a pak mu vyšlo modré světlo z očí.
Objevili se v postraní úzké a hlavně prázdné uličce. Tím, že se přemístili kouzlem, se vyhnuli přechodu přes městské hradby a nepříjemnému střetu s vojáky. Okolo palácových hradeb byl vykopán vodní příkop. Naštěstí byl spuštěn padací most. Naneštěstí ocelová brána na konci mostu byla zavřena. Norticus vyšel z uličky pomalým krokem a zamířil rovnou k té bráně. „My čekáme!“ informoval Calh polohlasem muže, kteří už chtěli také vyrazit. Začalo pršet. Z malého deště se rychle stal pořádný lijavec. Démon, přestože měl na obličeji masku, vzbudil pro svou výšku pozornost vojáků na hradbách. Došel až na most a rozpažil. Chvíli se soustředil. Vojáci ho stále jen pozorovali. Norticusovi oči se rudě rozzářili a pak z nich vyšel paprsek stejné barvy. V příštím okamžiku ocelová brána explodovala stejně jako okolní část hradeb. Okamžitě se na něj soustředila palba lučištníků na hradbách. Avšak ani jeden šíp ho nezasáhl. Démon se chránil magickým štítem. „Vyrážíme!“ Zvolal Calh a všichni pod jeho velením zamířili z uličky přes most k paláci. Žádný z nepřátelských lučištníků si jich nevšímal, byli příliš zaměstnáni pokusem o udolání Norticuse. Ten opětoval palbu energetickými koulemi, které rvali těla protivníků na kusy. Ostatní hrdinové se dostali za hradby a rozpoutali krvavou řež. Hexx se zastavil. „Jdu zničit ten artefakt ve věži. Zvládnu to sám!“ řekl a rozběhl se ke svému cíli. Calh hodil Rufusovi amulet, který měl do teď na krku. „Amulet musíš dostat ke Kronusovi!“ Calistar rubal své nepřátele jako smyslu zbavený a postupoval stále vpřed. Byl ale nucen s zastavit, neboť nepřátelé okolo něho utvořili kruh. Jeden z Kronusových vojáků se vyhnul Calistarovu výpadu tím, že se skrčil a zasáhl orka do nohy a to tak silně že mu přesekl holenní kost. Calistar s řevem padl na záda. Vojáci ho obstoupili a začali do něho zběsile bodat.
Norticus se už skoro vypořádal s lučištníky, když v tom jeho štítem proletěla magická pěst a trefila ho přímo do obličeje. Nepřátelští kouzelníci a mágové přibíhali ze všech stran. Démon si sundal promáčklou masku. Z čela mu stékala zelená krev. Začal kouzelníky bombardovat energetickými koulemi, ale byli mu, na rozdíl od lučištníků, více než rovnocennými protivníky.
Hexx se konečně dostal do věže. Rychle stoupá po točitém schodišti a ubíjí své nepřátele obrovskou palicí. Vojáků bylo ale příliš mnoho. Náhle se před barbarem objevily dva větrné víry, vypadající jako několikanásobně zmenšená tornáda a pročistili schodiště od Kronusových mužů. Hexx se otočil. Stál za ním Calh. „Myslel sis že tě v tom nechám samotného seveřane?“ Barbar se usmál a oba vystoupali až na konec schodů. Vchod do místnosti s artefaktem tvořily masivní ocelové dveře, očividně zamčené. „Dokážeš je otevřít?“ zeptal se druid s úsměvem. „Myslíš tou palicí? Jistě že dokážu!“ odpověděl Hexx a napřáhl se. Všechny svaly v těle se mu napjaly. Udeřil. Z násady palice zbyli jen třísky. Byla to velká rána. Nicméně zámek byl zničen a dveře otevřeny. Barbar uchopil nabroušenou sekeru, kterou vyndal z pouzdra na zádech.Vstoupili do místnosti, na jejímž konci byl onen mocný artefakt. Avšak od jejich cíle je dělili tři překážky, to v podobě tří behemothů. „Co tu dělají tyhle přerostlý opice?!“ rozčílil se Hexx. Calh upustil svůj meč na zem. Jeho rozzlobený řev se postupně měnil ve vytí a rozléhal se celou věží i velkou částí celého města. V příštím okamžiku ze sebe doslova serval svou zbroj a proměnil se ve vlkodlaka. Okamžitě se vrhnul na prvního behemotha. Hexx se celkem rychle postaral o druhého, když mu jedinou ranou rozsekl lebku. Vlkodlak, po těžkém boji svého protivníka zabil, ale utrpěl několik tržných ran. Barbar už byl skoro u artefaktu, když se mu do cesty postavila poslední opička. Chtěl to vyřídit stejně rychle, jako předtím, ale než stačil cokoliv udělat, behemoth mu rozsekl břicho svými obřími drápy. Seveřanovy vnitřnosti byli v okamžiku na podlaze. Obličej zkřivený bolestí, do úst se valí krev, přesto stojí na nohou a napřahuje se k poslednímu úderu. Když vtom dostal další zásah tlapou, tentokrát do obličeje. Byl mrtvý než vůbec dopadl na zem. Calh hbitě oběhl behemotha a uchopil Hexxovu sekeru. Odpoutal se od země velkým dalekým skokem. V letu se změnil zpět do lidské podoby. Dopadl těsně před artefakt a zarazil do něj ostří sekery. Uvolnila se takové množství energie, že se otřáslo celé město a věž se zhroutila v hromadu suti.
Mezitím Norticus odolával stále většímu náporu kouzelníků. Už mu docházeli síly a poranění měl snad po celém těle. Dostal další zásah. Padl na kolena. Jeden z kouzelníků přistoupil blíže a plivl na něho. „Na mě se neplive!“ procedil mezi zuby Norticus. Kouzelník se zasmál a pak démona dorazil magickým šípem. Nehybné tělo vzplálo. Po Norticusovi zbyl jen popel.
Sizz se dostala do úzkých. Obklíčená nepřáteli a šípů už měla jen asi deset. Když to Ivor uviděl, rychle jí utíkal na pomoc. Odněkud přilétla magická pěst a udeřila ho přímo do přilby. Ivor udělal ve vzduchu salto vzad. Dopadl na zem a už zůstal ležet. Když to Sizz viděla, něco se v ní zlomilo. Jakoby si uvědomila, že nemůže přežít. Přestala bojovat. Chtěla utéct jak nejdále by mohla, ale ani se nepohnula. Náhle ucítila nesnesitelný tlak a bolest v břichu a na hrudi. To jí jen ostří mečů rvou vnitřnosti na kusy. Je konec, před očima má tmu. Je čas, aby se i Sizz odebrala na věčnost.
Rufus rozrazil obrovské dveře do paláce a vbíhá dovnitř. Až do teď ho Brook chránil svými kouzly, ale už nemůže. Kouzelník je v obklíčení. Těsně u hrdla se mu zastavily hroty kopí. Je v šachu, už nic nezmůže, proto se vzdává. Rufus však běží sálem, na jehož konci sedí Lord Kronus. Jakýsi kapitán vykřikl: „Tak zabijte ho! Na co čekáte?!“ Sál byl plný vojáků, kteří uposlechly rozkaz a napřáhli své luky. Ze všech stran se na Rufuse valili šípy, které se do něho zabodávali. Po chvíli vypadal jako dikobraz. Klesá k zemi. Jeho oči hledí do prázdna. Z ruky mu vypadl amulet, který celou dobu svíral. Z amuletu vyšla oslňující záře. V příštím okamžiku stála uprostřed sálu žena oblečená v bílých šatech. Byla to Docata. V jejích očích by jste marně hledali jinou barvu, než černou. Upřela zrak na Kronuse. „Podívej se mi do očí.“ Řekla nelidským hlasem. Kronus se nedokázal ovládnout a udělal co řekla. V mžiku padl na zem a začal se svíjet v nesnesitelných bolestech, jež ho doháněli k šílenství. Jeho křik se rozléhal celým palácem. Docata s upokojeních vydávala zvuk, vzdáleně připomínající smích. Z jejího těla začaly vylézat stovky chapadel, jimiž zabila všechny v sále, kromě Brooka. Lorda Krokuse si nechala na konec a také si ho patřičně vychutnala. Jedním chapadlem ho chytla v podpaží a druhým kolem pasu, pak ho přetrhla napůl. Podívala se na Brooka: „Tvůj přítel, Ivor, žije.“ Brook vyšel ven z paláce. Byl tam vůz, na kterém byl naložen Ivor v bezvědomí a zlato z městské pokladny. K vozu byly zapřáhnuti čtyři hřebci. Brook naskočil na vůz a ujížděl pryč z města.
Docata zapálila palác i celé město. Procházela se městem a rozsévala smrt. Neušetřila nikoho. Když skončila, z města zbyly jen ruiny a všichni obyvatelé byli mrtví. Pak Docata odešla z našeho světa. Odebrala se do plamenů pekelných.