Tři plus jedna - 3. kapitola

V úplně zadní lavici v rohu seděla dívka - dívka z jejího snu! Jane zamrkala, ale nebylo to nic platné. Pořád tam seděla. Stejné nachové vlasy, stejné temně modré oči. Nemohla se mýlit. Jak je to možné? Byl to jen sen! Z usilovného přemýšlení ji vytrhla učitelka. "Tak kam tě posadíme? Hm... běž si sednout dozadu k Tanye." řekla jí. "A mimochodem, jmenuji se Lisa Newmanová," dodala.
Takže ona se jmenuje Tanya, uvažovala Jane, zatímco se pomalu šourala dozadu. Netváří se zrovna přátelsky. Spíš naopak, mračí se. Snad se to změní. Konečně došla až k lavici a posadila se.
"Dnes budeme v biologii probírat měkkýše," začala paní Newmanová. Začala něco psát na tabuli. "Takže, zapište si to, co píšu..."
Všichni vytáhli sešity, ale Jane žádný neměla. Začala pozorovat Tanyu, která usilovně psala. Ale ne věty z tabule. Vykreslovala nějaké podivné znaky, které trochu připomínaly řeckou abecedu. Jane byla zvědavá, a tak nakoukla Tanye přes rameno...
Náhle ji Tanya prudce odstrčila, až skoro spadla. "Opovaž se to ještě někdy udělat," zasyčela tiše, ale tak výhružně, že se Jane zděsila. Po zbytek hodiny už jen seděla a ani se na Tanyu neodvážila pohlédnout.
O přestávce šla k oknu a zkoumala okolí školy. Mohla se začít bavit s ostatními, ale byla příliš ostýchavá a navíc nikdy neměla se spolužáky moc dobré vztahy. Proč mě Tanya tak prudce odstrčila? uvažovala. Je taková na všechny?A proč má takové vlasy a oči? Je to zvláštní...
"Je divná, co?" ozvalo se za ní náhle, až skoro nadskočila. Otočila se a uviděla dívku, opírající se o lavici za ní. "Kdo je divný?" zeptala se trochu zmateně. "No přece ona," kývla dívka hlavou směrem k Tanye, která pořád seděla na svém místě a zuřivě psala. "No, možná trochu ano," připustila Jane. Prohlédla si neznámou dívku pozorněji. Měla hřívu světlých vlasů a šedé oči. Byla stylově oblečená do topu bez ramínek a legín a taky na sobě měla make-up a stíny. Vypadala přesně jako holka, kterou by Jane označila za namyšlenou fiflenu. Nedůvěřivě se na ni podívala. Dívka si jejího pohledu všimla a pronesla : "Ty si asi myslíš, že jsem nějaká nafoukaná barbína, co? Ale věř mi, zdání klame." S těmito slovy se otočila k odchodu.Už udělala první krok, když se zastavila a aniž by se otočila, dodala: "Jo, a mimochodem, jmenuju se Sasha." A odešla. Chová se docela normálně, pomyslela si Jane. Ale i přesto se nemohla zbavit dojmu, že se Sashou je něco v nepořádku.
Celý zbytek vyučování už na Jane nikdo nepromluvil. Ani se tomu moc nedivila. Když zazvonilo, sbalila si věci a vydala pěšky domů se domů. Neměla to daleko.
Záblesk.
Jane se zastavila. Co? Jaký záblesk? Vždyť na obloze nejsou skoro žádné mraky! podivila se.
Záblesk.
Jane se zničehonic udělalo zatočila se jí hlava. Musela se opřít o nejbližší strom, aby nespadla. Co se to proboha děje?!
Záblesk. Temná, vysoká postava zahalená do pláště.
Jane se zvedl žaludek, divže se nepozvracela. Blouzním snad?
Temná postava udělala pár pomalých kroků, zvedla ruku a něco pronesla...
Víc už Jane neviděla. Svezla se na zem a pohltila ji temnota bezvědomí.