LO II: 26. kapitola Láska

Jak mi rostlo bříško, začínala jsem své malé mrně milovat. Vlastně mi na ničem jiném nezáleželo. Zjistila jsem, že se ve mně probouzí dosud nepoznané instinkty, které měly jediný účel: zachránit to malé třeba za cenu vlastního života.
Proto jsem nenáviděla všechny, kteří na mě koukali skrz prsty. Moje dítě vzniklo z lásky, kterou oni možná nikdy nepoznali. Musela jsem si přiznat, že musím Olivera opravdu milovat, když tohle dokážu snášet. Bylo mi strašně líto, že ho nejspíš už pořádně nepoznám. Ztrácela jsem naději. Ale jestli někdy dostanu tu šanci opravdu poznat otce svého dítěte, rozhodně se jí chopím.
Jak jsem si postupem času uvědomovala, že potřebuji klid, protože mám o své miminko strach, začala jsem více prosazovat své zájmy. Začalo to tím, že jsem se odmítla každé ráno trmácet do města na nudné hodiny, které mi psychicky příliš nepomáhaly. Pak jsem si dupla i ohledně nesmyslné osobní stráže, která mi vartovala pod okny.
A tak jsem najednou sama.
Můj život je teď jen o přežívání nějakého mezičasu a objevování nepoznaného.
Ale cítím ji… Lásku.