Dračí děti

Stála na útesu nad mořem a dívala se do zpěněných vln. Slunce pomalu zapadalo a bylo vidět jakési veliké stíny, které, jakoby ho zakrývaly čím dál víc. Byly tři a stále rychleji se přibližovaly. Podivila se, že jsou tu tak brzy. Čekala je až po setmění. Jak se stíny přibližovaly, dostávaly stále jistější podobu. Byli to tři draci. Byli to Ti tři draci, o kterých se teď všude mluvilo. Tak třináctiletá dívenka, stojící na útesu, tedy nemohla být nikdo jiný, než jedna z proslulých dračích schovanců – Calven. Říkalo se, že je draci milují víc, nežli sebe navzájem. Tedy tři draci. Měděný drak jménem Iris, zelený drak- Irenin a slavná stříbrná dračice Irwing. Draci dosedli na útes v kruhu kolem Calven. Nikdy je nepřestanu, obdivovat pomyslela si dívenka, když si složili svá ladná křídla.
„Splnilas úkol,“ poznamenala Irwing. To nebyla otázka, to bylo konstatování.
„Splnila,“ přisvědčila Calven, „jaká je moje další úloha?“
„Poletíš teď s námi,“ sdělil jí Iris. Dívenka se mu bez dalšího otálení uvelebila na zádech a pevně se ho chytila, aby nespadla.
„Uspělas velmi dobře,“ řekl Iris po chvíli mlčení.
„Jsem ráda,“ odpověděla Calven.
„Tvoje chvíle přijde již brzy.“
„Vím.“ Iris se odmlčel. Zřejmě o něčem přemýšlel.
„Naučili jsme tě všechno naše vědění,“ řekl, potom zaváhal, ale po chvíli pokračoval, „ale ještě nejsi připravená. Jsi duší stále ještě člověk. Proto po obřadu budeš mít možnost, jakou nemá žádný drak. Budeš se moci proměnit zpět v člověka. Věz, však že tato proměna bere mnoho sil. Ne vždy se můžeš hned proměnit v draka. Pamatuj si to.“ Zmlkl, ale potom ještě dodal: „Maličká. Říkám ti tak na posledy. Tvého obřadu budou přítomni všichni draci, po proměně tě přijmou mezi sebe. Možná…“
„Jak to myslíš možná?“ Vyhrkla Calven.
„My tři budeme samozřejmě pro tebe,“ odpověděl Iris, „ale Alkar černý drak a možná Nolwe bílá dračice nebudou souhlasit, abychom tě přijali mezi sebe.“ Dívenka mlčela. Teď měla o čem přemýšlet ona. Za chvíli, závratnou rychlostí, při níž Calven vlály zlaté vlasy ve větru, doletěli k jakési vyvýšenině uprostřed planiny. Bylo tam už shromážděno snad třicet draků. Tolik jich tedy je, myslela si Calven. Tak málo. Shromáždění hrálo všemi barvami duhy, byl tu modrý drak, sytě červený drak, černý drak, sněhově bílý drak, šedý drak, bronzový drak i jakýsi drak barvy čerstvě vypálených cihel. Calven sklouzla Irisovi ze zad. Připadala si taková maličká proti všem těm drakům.
„Byla jsi sem dnes přivedena,“ to promluvila Irwing, „aby ses podrobila přijetí mezi nás, mezi draky. Byla jsi podrobena zkouškám stejně jako dalších deset vybraných lidských dětí. Ty jsi uspěla.“ Calven přeběhl mráz po zádech, když si představila, co se stalo s těmi, kteří neuspěli v dračí zkoušce. Říkalo se přece, že draci lidi nežerou, „ty a...“ Jeden z draků postrčil do předu chlapce asi tak Calvenina věku. Hoch byl velice bledý, jeho vlasy zastřižené na krátko měly oříškovou barvu. Oči měl chlapec zelené jako tráva na jaře.
„Oba jste uspěli v zkoušce. Ty Calven ze Zut i ty Nijone z Kerase.“ Jmenuje se tedy Nijon, pomyslela si Calven, to si musím zapamatovat, „Přistupme tedy k obřadu.“ Draci utvořili jakousi uličku. A Calven najednou věděla, co má dělat. Věděla, že na ní je řada první. Rozbíhá se. Tiše běží, po skále. Co ji žene? Strach? Ne. Calven už se nebojí. Slyší draky zpívat jakousi píseň beze slov. Zvedá ruce a pomalu se mění. Její tělo sílí, mohutní. Lesklé šupiny překrývají lidskou kůži. Hnána trvalou touhou rozpíná křídla, která ještě před chvílí neměla. A... vzlétá. Calven se ve vzduchu ladně otáčí a potom prudce klesá k mýtince. Uslyšela obdivné vzdechy draků. Když dosedla, pohlédla na sebe, ale co to vidí. Její šupiny nemají žádnou obvyklou barvu, ale jsou zlaté. Přesně jako před tím její vlasy. Několik draků se jí zadívalo přímo do očí.
„Zůstaly jí lidské oči.“ Šíří se zástupem draků šepot. Calven skutečně nemá dračí oči. Draci mívají obyčejně žluté nebo zelené oči se svislou zorničkou. Calven se sice zornička sešikmila, ale barva očí jí zůstala taková, jako ji měla už před tím. Šedomodrá jako nebe před bouří. Před draky vystoupil Iris.
„Bratři a sestry! Uklidněte se! Předvídali jsme to!“ postavil se na zadní a mocně zařval. Všichni draci se opět seřadili do uličky. Teď byl na řadě Nijlon.Vypadalo to, že si je naprosto jistý tím, co dělá. Rozeběhl se uličkou draků. Ti chvíli váhali, ale pak začali znovu zpívat svou píseň beze slov. Calven najednou připadá tak známá, tak blízká, jakoby ji zpívala každý den. Calven se přidává k ostatním drakům a kupodivu zpívá stejně dobře jako ostatní. Nijon se rychle mění. Roztahuje křídla. A stejně jako před tím Calven vzlétá. Je z něj mohutný drak. Přistává vedle Calven. Ta se mu, hnána nějakým podivným pocitem, dívá do očí. Zorničky má zešikmené stejně jako ona. Jen barva mu zůstala. Zelená jako tráva na jaře. Jeho šupiny mají barvu jeho dřívějších vlasů. Oříškovou. „Obřad skončil.“ Ozval se černý drak zřejmě Alkar, „ ty Irisi jsi říkal, že jste čekali, že jim zůstanou lidské oči. Můžeš nám to vysvětlit?“
„Mohu.“ Přikývl měděný drak, „zůstala jim polovina lidské duše. Mohou se oba měnit jak v draky, tak i v lidi.“
„To je skandální!“ Dopředu vystoupila bílá dračice tedy Nolwe, „předvídali, jste to, a přesto jste nám to neřekli!“
„Co teď s nimi, nejsou to opravdoví draci.“ To řekl drak barvy čerstvě vypálených cihel.
„Mohli by být důležití,“ slova se ujala šmolkově modrá dračice, „jako komunikační článek mezi námi a lidmi. Pomohli by nám navázat příměří a možná i přátelství.“
„Gargarin má pravdu.“ Poznamenala až dosud mlčící Irwing, „mohli by být užiteční. Přijmeme je mezi draky?“ Jsou otázky které nvyžadují odpověď. Tohle byla jedna z nich.
„Tedy ano. Jste přijati mezi draky.“ Sdělila Irwing Calven a Nijonovi. Draci se pomalu jeden po druhém zvedali a odlétali všemi směry. Nakonec na pahorku zbyli jen Calven, Nijon a Iris.
„Poleťte teď za mnou.“ Řekl tiše Iris. A všichni tři se vznesli do vzduchu. Neletěli dlouho, když se dostali k hustě zalesněné vyvýšenině. Iris přistál. Hned za ním se k zemi snesli i Calven a Nijon.
„Sem nechodí mnoho lidí,“ prohlásil Iris, „postavte si tu hnízdo, nebo jestli chcete lidský dům. To je jen na vás. Budete zde bydlet jako bratr a sestra. Proměna v člověka není nic těžkého, ale bere mnoho sil. Vyzkoušejte si to hned teď.“ To nebyla prosba ani žádost, to byl rozkaz, „ prostě usilovně myslete na to, že se chcete proměnit v člověka.“ Zkusili to oba naráz. Calven cítila, že se změnila téměř okamžitě, ale hned se zapotácela. Připadala si, jako by ji někdo praštil kladivem do hlavy. Iris ji jemě podepřel svou obrovskou packou. Rozhlédla se. Nijon také přeměněný zpět v člověka sice stál. Zato byl bílý jako stěna a vypadal, že se každou chvíli zhroutí.
„Na ten pocit si po pár přeměnách zvyknete.“ Prohlásil Iris s takovou jistotou, že to až Calven zarazilo, „ každopádně bych vám doporučoval zůstat v lidské podobě, do té doby než budete opravdu potřebovat se proměnit.“ S těmi slovy odletěl.
„Tak pojď,“ prohlásil opatrně Nijon, „postavíme si něco, v čem můžeme přespat. Zítra začneme stavět domek.“ Potom ještě, po chvíli zamyšlení dodal, „Calven.“ Calven se usmála.
„Nemusíme zatím nic stavět.“ Odpověděla, „támhle je nějaká jeskyně. Nijone.“ Ukázalo se, že se nemýlila. Ve skále skutečně byla jeskyně. Ne příliš velká, ale i tak dost prostorná pro dva lidi. Schoulili se k sobě, protože léto teprve začínalo a noci byly chladné. Slunce už dávno zapadlo. Tma byla jako v pytli a oni oba pomalu usnuli. Kdyby někdo nahlédl do jeskyně, nikdy by si nepomyslil, že tam leží a spokojeně oddechují dva draci.