Stonhenge

Zbývá vztyčit poslední kámen a dílo mých prapředků bude dokončeno. Když jsem byl malý, nikdy jsem nevěřil, že bych mohl někdy toto veledílo dokončit. Už jsem blízko splnění snů mých a mého zesnulého otce. Na smrtelné posteli jsem ho přesvědčil, že svůj život tomuto kolosu nezasvděčil nadarmo a slíbil jsem, že pokud to bude v mé moci dostavím něco tak úctihodného, jako je moudrými prapředky navrhlý Stonhenge.
Většina lidí si myslí, že jsem šílený. Já však pouze plním vůli našich předků. Obětoval jsem pro to život v rodině a kdybych musel, obětuji život svého syna. Mám strach co přinese první východ slunce nad tímto tajemným oltářem. Když vidím oddanost stovek lidí, kteří vztyčují poslední kámen, zmocňují se mne obavy. Dokážu nezklamat očekávání svého lidu? Jsem už moc starý, abych vlastnil takovou sílu, jakou mi může Stonhenge poskytnout?
Poslední kvádr byl konečně vztyčen. Čas ubíhá a přestože k východu slunce zbývá pouhá hodina, mám neblahý pocit, že během tohoto čekání zestárnu o pár let. Je to únavné sedět a čekat až se na obzoru začne rýsovat obrys světla. Myslím, že na tento den letního slunovratu se bude vzpomínat dalších tisíc let. Jestli jsou naše výpočty správné, mělo by slunce vyjít přímo mezi největšími kameny.
V dáli země vzplanula světlem mohutného slunce, ted už jen vyčkat na ten rozhodující okamžik. Nevím co se stane, jaký život bude po dnešku následovat, ale čím výš Apollonův vůz stoupá, tím se zbavuji svého strachu.
Zmocnil se mě vítězný pocit. Předstoupil jsem před Stnonehenge a zvolal ke svému lidu:,,Nechť ať se začnou velké věci dít!"
Velkolepá podívaná v sobě zkrývala pocit útěchy k lepším zítřkům a taky se v ní rýsovalo něco malého, podlého. Znamení, kterým se označuje smrt. Ucítil jsem u srdce bolest, kterou jsem naposledy cítil, když jsem se rozhodoval zda zasvětit život stavbě nebo rodině.
Bylo to tak rychlé, že jsem nenašel nikoho, kdo by převzal můj úděl. Moje břemeno, které mi ztěžovalo život a zároveň mi dalo smysl proč žít. Už se nedozvim, jestli bych našel důvěryhodného nástupce. S odstupem času, ale mohu říct, že mým nástupcem je samotný Stonhenge a težko bych našel někoho lepšího.
Zasvětil jsem jeho stavbě celý život a ted jsem mu ho mou smrtí daroval. Alespoň narozdíl od jiných mohu říct, že můj život k něčemu byl.