Vesmírné cesty - prolog

Prolog


Již na počátku věků se projevoval na lidech jejich nejhorší hřích. Vlastnost, která nezná meze. Tento smrtelný hřích by dokázal zavraždit svého bratra. A právě tento hřích je považován za strůjce oné strašné věci, udávající se roku Omega.

Pojďme tedy společně nahlédnout do dějin lidstva, v dobách konce vyspělé civilizace.

Píše se rok 2010. Nejvyspělejší stát světa, Spojené státy americké, zažil okamžik, kterého se snad každý obával – jednoduše řečeno, došla ropa. V USA nastal zkrat. Miliardy strojů ztratilo svou pohonnou ropu. Lidé se proti vládě začaly bouřit, protože byly uzavřeny všechny zásobárny pohonných látek. Vypukla občanská válka.

Rok 2011. Všechny země světa, po spatření krveprolitích v USA začaly pohonnou hmotou šetřit. Evropská Unie vytvořila organizaci KPH (Kontrola pohonných hmot) a zahájila krizový program.

Střední a blízký východ se spojil v jednu Arabskou republiku a prodej ropy snížil na minimum.

Celá východní Asie, jižní Asie, střední Asie, Japonsko a Korea, hnáni nepředstavitelným strachem světové krize, se spojili v jednu Asijskou říši.

Rok Omega 2012. Osudný rok. I když se státy Euroasie různě pospojovali, a vytvořili tak větší státy a říše s protikrizovými plány, krize se nezastavila. Arabská republika začala hlásit úbytek ropy. Asijská říše se morálně ponížila a ostatní země ji nazývaly Říší barbarů, Rusko poblázněno nedostatkem ropy začalo podnikat invaze do Arabské republiky. Rusko, plné vyspělých technologií bylo jako blázen s pistolí v ruce.

Evropská Unie na to odpověděla rázně – 20. 4. 2012 vtrhly vojska EU do Ruska a započala válka.

USA ochromeno čím dál tím více zuřivější občanskou válkou ztratilo totální příjem ropy. Spojilo se s Kanadou, Mexikem a celou střední Amerikou. Její čin byl opravdu šílený. Vznikl největší stát světa – Americké království. I když EU očekávalo vojenskou pomoc, Americké království využilo všechnu vojenskou sílu na vnitrostátní potřeby.
13. 6. Tento den byl považován za nejkrvavější. Tři miliony občanů Amerického království a zvláště bývalého USA bylo krutě znenadání zabito. Občanská válka ustala. Prostý lid se začal vlády obávat.

Evropská Unie byla z tohoto činu otřesena. Nemohla však nic dělat, neboť všechny její síly byly využívány ve válce s Ruskem.

Afrika, tento stát byl málo vyspělý i před dobou obrovské krize. Avšak nyní byla veškerá komunikace a záchranné akce mezi Afrikou a okolním světem přerušeny.

Válka mezi Ruskem a Evropskou Unií společně s Arabskou republikou byla ukončena 24.12.2012. Rusko odpálilo pět jaderných hlavic směřujících na Evropu. EU nestihlo nijak reagovat a v momentě vymřelo téměř osmdesát procent obyvatelstva Evropy.

To popudilo Arabskou republiku a ta vydala svým vojenským provinciím, Izraeli, Íránu a Iráku, rozkaz – ODVETA. Tyto provincie okamžitě vyslaly na rusko veškeré atomové bomby. Moskva byla srovnána se zemí. A jak už to bývá, když se dva perou, třetí se směje.

Americké království, které již zažehnalo občanskou válku, se po domluvách spojilo s ostatními státy Jižní Ameriky.

Asijská říše se sice do války nezapojila, ale morálka panující v této říši, by se dala přirovnat morálce raného středověku. K ní se připojila taktéž válkou nedotčená Austrálie.

2013 – Americké království vyvinulo stroje nepotřebující pohonné látky ropy a postupně začala podnikat výpravy do vesmíru.

Hrstka přeživších Evropy vytvořila nové státy, započala regenerace. Taktéž i Rusko, jehož několik málo obyvatel se přidalo k Asijské říši.


Současnost (rok 2225):

Do vcelku prostorné místnosti s nádherným výhledem na Výšinové město vstoupil uvítací robot pokrytý zlatým kovem. „Generále Sirde, právě dorazil kapitán Kryg. Mohu ho pozvat dále?“ zeptal se robot svým umělým hlasem jakéhosi muže oblečeného do černého hábitu s kapucou. Generál Sird se otočil od velkého výhledového okna a odpověděl: „Ano, pozvěte ho dále.“

Robot odešel a on si sedl za svůj stůl z jakéhosi kovu připevněný k podlaze. Položil ruku na snímač, načež se z reproduktoru poblíž stolu ozval ženský hlas: „Generál Sird, přístup povolen.“

Na boční stěně se objevil promítací přístroj.

V tom vešel do místnosti muž, oblečený podobným způsobem, jen bez mnoha odznaků a vyznamenání, jako měl generál Sird.

„Zdravím vás.“ Řekl přicházející. „Já vás také, kapitáne Krygu. Prosím posaďte se.“ Řekl Sird a ukázal na židli stojící naproti němu.

Kapitán Kryg se posadil. „Jsem velice rád, že jste přijal moji přátelskou pozvánku.“ „Ach, jsem poctěn, že jste mě pozval, vůbec jsem si to nerozmýšlel a okamžitě se vydal na cestu.“ Usmál se kapitán Kryg. Byl to muž snědé pleti s modrýma očima a hnědými vlasy, které při ofině přecházeli na blond.

„Ano, jsem rád, že jste přiletěl tak rychle. Je to totiž naléhavé. A teď již pojďme k věci. Víte, poslední dobou se rád dívám z okna a sleduji všechen ten život venku, na Zemi. A trhá mi to srdcem každým dnem více a více. A to protože jsem se dozvěděl od našich kontrolorů ze Zemského úřadu strašnou zprávu.“

„Ehm, smím vědět, jakou?“ zeptal se Kryg. „Ano. Dle jejich nejnovějších průzkumů se nám Zemi nepodařilo před sto lety zachránit. Ne. I když jsme postupně začali omezovat vypouštění plynů do ovzduší a posléze to úplně zarazili,… bylo už pozdě. Jak sám jste mohl poznat, slunce je čím dál tím více silnější… Ozónová díra se rychleji a rychleji zvětšuje… Dostali jsme nějaké zprávy od Arabské republiky, na určitých místech už museli evakuovat obyvatele. Ten ničivý žár je schopen vraždit a šíří se dál a dál.“

„To je opravdu velice znepokojující, ale jestli se smím zeptat, co s tím mám společného já ?“ zeptal se Kryg. „Jestli přijmete mou prosbu, tak všechno. Podívejte se.“ Ukázal Sird na protější stěnu promítači. „Tak takto to vypadá na postižených místech v Arabské republice.“

Na stěně byli promítány obrazy doslova pekla. Stovky malých domů hořely v plamenech. Tisíce lidí utíkalo ze svých bydlišť, neboť by v nich zahynuly. Písek pouště doslova pálil lidem nohy.

„Tak takto to vypadá v určitých místech Arabské republiky. A teď, proč jsem pozval vás. I když to doteď nikdy nebylo zveřejněno, setkali jsme se s jinou vesmírnou civilizací. Byli až nemožně vyspělí, a když spatřili naše dějiny, to, jak jsme se sami ničili, bez váhání odešli pryč, bez toho, že by nám nějakým způsobem pomohli. Až na jednoho člena jejich návštěvy. Ten nám pověděl cosi o nějaké rostlině. Tato rostlina by dokázala naši planetu zachránit, sice by celé lidstvo muselo Zemi na nějakou dobu opustit, ale jen do okamžiku, kdy by se vše zregenerovalo a hlavně, do té doby, než by ozónová díra úplně zmizela. My bychom dokázali lidstvo rozmístit do jinších obydlí, třeba na Marsu, K-602B, T45 nebo X 38. A poté, za takové čtyři generace bychom se vrátili do zdravé Země.“

„Ale stále nevím, co mám s tím společného já!“ řekl Kryg. „Vás prosím o to, abyste tu rostlinu nalezl.“ „Promiňte mi, ale to je snad nemožné. Vždyť nemám ani jinší informace o tom, kde by se ta rostlina měla nacházet a…“ v tom kapitánu Krygovi do řeči vstoupil generál Sird:
„Víme, kde ji hledat… rostlina se nacházejí na jednom z měsíců planety, na níž žije národ Gúhrú. Ten nás totiž před pěti lety navštívil… ale prosím vás o jediné, jestli tu nabídku přijmete nebo ne, nikde tuto návštěvu neprozraďte,… budu vám věřit.“

„Nemusíte se bát,“ říkal Kryg, „nic neřeknu. Ale doufám, že bych dostal nějaké pomocníky.“ „Ano, seržantka Luidová a posádka malé transportní lodi Divoký šíp.“

„No, jak dlouho mám na rozmyšlenou?“ zeptal se Kryg. „Pět minut.“ Usmál se Sird.