Liss

První mne upoutal její obličej. Její oči měly barvu těch nejmodřejších chrp, jaké jsem kdy viděla. Okolo panenek měla tečky o něco světlejší modře. Z určitého úhlu to vypadalo, jako kdyby měla duhovky posázené malými diamanty. Oči měla orámované ostrým, upraveným obočím. Pohled mi volně klouzal přes úzký nos, lehce ruměné tváře až k srdcovitě vykrojeným rtům. Mimoděk mne napadlo, na co asi myslí, ze z toho zčervenala. Dál jsem s úžasem v očích hodnotila její vzhled. Obličej měla spíše kulatější. Byl posazený na delším, něžném krku. Šaty co měla na sobě, odhalovaly celé její paže. Byly dlouhé, zakončené úzkými, velice ženskými prsty. Fascinovala mne její pleť. Byla bez nejmenší chybičky barvy čerstvě ušlehané smetany. Její vysokou, útlou a velice krásnou postavu obepínaly dlouhé šaty barvy různých odstínů na podzim opadaného listí. Velice ladily s jejími vlasy. Byly dlouhé a plavé. Lehce zvlněné. Při pohledu na ně jsem si vzpomněla, jak jsme s bratrem seděli na jedné z větví našeho dubu a pozorovali letní rozbřesk slunce. Její vlasy měly stejnou barvu.
Při té vzpomínce mne bolestně bodlo u srdce. Musím ho najit. Připomněla jsem si. Uvědomila jsem si, že je zřejmě oblečena na nějakou slavnost. Ale tady uprostřed lesa? Nesouhlasil opět můj rozum. Najednou se dívka pohnula a to mne vytrhlo ze zamyšlení. Nejprve se jakoby stydlivě pousmála, ale nakonec se ten úsměv rozšířil tak, že odhalil dvě řady rovných bílých zubů. Jakoby ledabyle si zastrčila pramen vlasů za ucho. To, co tím odhalila mi způsobilo šok. Vykulila jsem oči a strachy se mi rozšířily zorničky. Pootevřela jsem ústa a jediné co ze mne vyšlo, bylo: „Uch… Elfka!“. Úžasem a hrůzou jsem ztuhla a nemohla se pohnout. Během vteřinky byla u mne a pevně svírala mou paži. Jako kdybych vůbec byla schopná utéct…pomyslela jsem si. „Přesněji řečeno půlelfka!“ opravila mne a tiše se zachichotala. Moje poslední myšlenka, než jsem strachy omdlela byla, že má moc krásny medový hlas.