Nenávist - Kapitola 3.

**Plán**
- z pokledu Kiyoko

Od posledního společného krmení se Violin chovala zvláštně. Viděla jsem, jak se pokaždé bedlivě rozhlíží, když přijde nová várka obětí. Jak jí oči vzrušeně těkají mezi tou cháskou. Jako by něco hledala. Ale co?
"Jsi nějaká nervózní," podotkla jsem, když jsem se k ní přidala na cestě do druhého patra. Nezaujatě pokrčila rameny. "Je to snad kvůli Allanovi?"
Ani nevím, proč jsem se na to zeptala, ale vzápětí jsem začala litovat, že mi to vůbec vyšlo z úst. Překvapeně na mě pohlédla:
"Proč bych měla mít nějaké problémy s Allanem?" zeptala se a v očích jí zajiskřilo. Věděla, že to, aby se s Allanem pohádali si přeju ze všeho nejvíc.
"Jen mě to tak napadlo," bránila jsem se. Jak já jí nesnáším. Měla jsem chuť jí utrhnout tu její blonďatou palici! Před svou ložnicí se zastavila.
"Zatím ahoj, Kiyoko," usmála se a vešla dovnitř.
"Káčo!" odfrkla jsem si a na znamení nechuti jsem jsem jí plivla na práh.
Zády jsem se opírala o zeď s tmavou tapetou. Bylo pozdní odpoledne. Závěsy v místnosti byly pečlivě zatažené. Přede mnou seděli u stolu všichni členové Správy bezpečnosti. V jejich čele byl samozřejmě Leod. Hned po jeho pravici seděl Allan a vlevo Pierre. Nikdo z nich mi nevěnoval sebemenší pozornost. Všichni řešili vážné téma velmi silného upíra napadající v okolí sídla nejen lidi, ale i jiné upíry.
"Zabil už Annu Lestrangeovou a Dominica Popea," řekl právě Leod zaníceným tónem. "Musíme s tím něco udělat. Nejspíš je velmi silný a tudíž nebezpečný. Ale jak se zdá, jen si tím zabíjením chrání teritorium, takže asi nebude ani příliš inteligentní. Myslíme, že žije jen tak v lese."
Allan vážně přikývl: "Navrhoval bych, aby jsme vybrali skupinu upírů a ti pak šli po tom neznámém pátrat. Buď by ho přivedli, nebo popřípadě zabili."
U stolu se ozvalo souhlasné mručení. Leod chvíli tiše uvažoval. Pak promluvil velmi silným hlasem:
"Dobrá tedy, Allane, máš to na starost. Vkládám v tebe svou plnou důvěru. Vyber si asi deset mužů a zítra v noci se ho vydejte hledat."
Allan se spokojeným výrazem přikývl: "Děkuji, pane. Nezklamu vás."
"Schůze je u konce!" zvolal Leod a místnost se začala pomalu vyprazdňovat. Vmísila jsem se mezi ně, ale pohledem jsem stále sledovala Allana. Šel rovnou do ložnice za Violin. V tu chvíli mě napadl naprosto geniální ďábelský plán.