Svítání nad údolím Erozos 1

Byl vlahý letní večer a mladá dívka se toulala na kraji lesa. Doma být nechtěla. Neměla to tam ráda. Vadilo jí, jak se na ní všichni její sourozenci dívají, jak si připadá tak jiná, když rozumí přírodě a jak ona sama ví, že do rodiny nepatří, ač jí to rodiče nidky neřekli. Sedla si na kopec, ze kterého bylo vidět na vesničku, ve které bydlela a v tichu, které se neslo krajinou poslouchala, o čem se dole ve vesničce lidé baví. Často jsem chodila rozjímat nad životem, který vedla. Lisa tak se jmenovala. Sama nebyla nespokojená se svým životem, ale věděla, že patří jinam. Když přišla domů, už na ní čekala práce. Bydlela v malé chaloupce se svými rodiči a dvěma sourozenci Kajlem, a Deanou. Oba sourozenci byli starší, a tak si dělali z malé Lisy sluhu, který za ně všechno dělal. Přišla tedy domů a už naní čekala práce, kteou měli udělat její sourozenci, ale přenechali jí Lise. Musela vydrhnout podlahu, a vymést prach z pokoje. Pak jít pro vedou k řece a nakrmit malou kozu, která byla uvázaná vzadu za domkem. Když práci dodělala, šla do svého pokoje, což byla malá komůrka v zadní části domu a říkala si že ví, že vše má být jinak, že tento život neni pro ní. Vyčerpáním usnula na posteli. Zdál se jí vška velice zvláštní sen. Ve snu k ní přišla tajemná postava, která jí řekla že se probouzí tajmné zlo, které po mnoho let dřímalo a že jen ona jediná ho může poslat zpět do temnoty. Když si Lisa ráno vzbudila nevěděla, co si má o té noci myslet. Jestli se jí bytost opravdu zjevila, či zda to byl jen sen? Lisa si řekla že to prozatím nechá být. Šla tedy do kuchyně, kde už seděla celá rodina a jedla. Když si Lisa sedla ke stolu všichni se na ní koukali jako by každý z nich chěl něco říci. Lisa se zarazila a zeptala se jich co se stalo. Nikdo nechtěl mluvit. Všichni si Lisu měřili tajemným pohledem až si otec odkašlal a řekl: Liso, jseš už dost stará na to, abychom ti něco řekli. A tak začal mluvit o tom jak Lisu našli jako malou během kruté zimi a že jí vzali domů a chovali se k ní jako k vlastní dceři. Pak otec pokračoval: Avšak je krutá doba Liso. Já a maminka sotva vyžijeme a živit ještě tvé sourozence zanamená, že naše rodina již sotva přežívá. Je mi líto co tit teď musím říct ale musíš odejít. Lisa jen tiše poslochala a pak řekla: Věděla jsem že sem nepatřím, že jsem jiná než vy. Ano tati ještě dnes opustím toto místo. Maminka celá rozstřesená se Lisy zptala: A kam půjdeš dítě? Lisa jen odpověděla: Půjdu hledat to kdo jsem a jaký je můj úděl na tomto světě. Bylo klidné odpoledne a vítr vál, když Lisa odcházela z domu po pěšince, která jí zavede do světa. Do světa, ve ktrém bude hledat svou budocnost, minulost a žít svou přítomností.