STARGATE hrozba - úvod

Před dávnými časy, za doby vládce, boha Ra se uskutečnila tajná porada mezi Raem a jeho velmi dobrým přítelem Amonem s dalšími staršími.
V této galaxií se nacházeli na nějaké malé planetě obklíčenou desítky vesmírných lodí.
Ra zde přilétá ve své lodi a přistává na planetě zvanou Run.
Po přistání na planetu už na něj čekal Amon se slovy, zase přicházíš pozdě, můj pane.
„Ale kolikrát ti mám opakovat, že mi nemáš říkat pane. Už mě to pořád nudí poslouchat od svých vojáků, stráží, mích lidí a teď i tebe. No nic. Rád tě vidím po tak dlouhé době Amone“.
„Jsem také rad, žes přiletěl, přece takové zasedání starších. Nemůžeme vynechat. Tak tedy pojď.“
Planeta se zdála opuštěná, ale byl by to jenom první dojem člověka, který by na tuto planetu vkročil. Jaffů zde nebylo hodně, za to přírody tu bylo dost. Na každém kroku bylo slyšet nádherné melodie ptačích zpěvů a dalších jiných zvířat…

Sídlo, kde se má konat rada starších, leží nedaleko od přistání. Přibližně tři míle na jih. Zde leží město Anarr, kolem kterého protéká největší řeka na této planetě.
Na břehu této veliké řeky se nachází posvátný chrám Natalis, ve kterém už začalo zasedání.
Chram je obrovský a nádherně zdobeny. Po celém chrámu jsou nápisy ve starém jazyce.
Dalo by se říci, že tam je napsáno, kdo a kdy tady postavil tento chrám a proč…

„Konečně, starý Rá přišel navštívit naš chrám Natalis. Dnes je pro nás velký den. Máme se dnes o čem bavit,“ řekl zachraptěným hlasem starý jaffský prorok Atarr.
„Ano, také jsem rad, že jsem přišel. Nemohl jsem nepřiletět. To bych přece nebyl já.“
Den právě začal sluneční paprsky se konečně dotkli černého znaku na zdi. To znamená, že zasedání začalo. Tím se také zastavují všechny bojové aktivity ve vesmíru po dobu zasedání.
Toto zasedání nebylo nic více zvláštní pro ostatní vládce v jiné části galaxií, ale tím že byli v mírové smlouvě, tak tento okamžik uctívali. Našli se však tací, kteří ho přerušili a zaútočili. Tím je ale dostala tajemná moc chrámu a zničila je…
Prvopočátek chrámu se datuje na neurčito, jelikož je tady poničený. V tomto chrámu je údajně prastará moc, síla, která spojuje přátelé a může zničit nepřítele. Jenom jednou za pět let se přeaktivuje a zastaví se. V tuto dobu však mírové aliance nesmí zaútočit, jinač jsou sami zničeni.
Původ této tajemné zbraně není přímo znán, ale říká se, že před dávnými časy jsem přiletěla mirová rasa, která se zde usadila, byla však napadána a tak nechali tady vybudovat tento chrám. Tato rasa pak zmizela…

„Co teda budeme projednávat,“ zeptal se jeden ze sedmi starších.
„Musíme udělat to, co bych neměli dělat, ale musíme, jestliže chceme, aby naši lidé přežili.
Jak víme, tento chrám slouží k mírové alianci a k obraně. Avšak teď to misí být jiné.
Náš lid, naší občané, jaffští mágové a proroci, došli k jednomu závěru. Blíží se náš konec. Konec goaldů. Konec naších snů a vybudování vyspělých civilizací…“ řekl starší jménem Roen.
Ehmm, odkašlal si Amon a pak spustil: Co tím teda myslíte, chrám zůstane takoví, jaký je, nic by se na něm nemělo měnit.
„Je tu možnost, že je to pravda. Blíží se povstání lidí z Tauri. Musíme jím v tom zabránit, jinač nebudeme mít otroky, dělníky na stavbu dalších měst, chrámu a bojových lodí.“ Vysvětlil Ra svojí situaci.
„Ra má pravdu, i ostatní to tak chceme. V tomhle chrámě je uložen hlavní zdroj, který lze přepsat, naší vědci to už mají za hotové. Do zítřka budeme mít tak silnou zbraň, že s ní můžeme ovládnout snad celý vesmír. Podmaníme si každou rasu. Jestli nepřistoupí k naší alianci, tak jiná možnost než je zničit nebude.“ Řekl Roen.
„Neznámá rasa nám to tu nezanechala jen tak. Z jakého důvodu, pro naší obranu. Jina volba není. Navíc Ráovi to pomůže při povstání lidí z Tauri.“

Začíná přestavba, která moc dlouho nepotrvá.
Amon ze zasedání je nešťasten. Jako na půl jaffa a na půl goauld věřil Raovi. Ten ho ale teď zklamal.
„Nechtěl jsem aby to takhle dopadlo. Vždy sem stál po boku lidí a jiných téměř vyhubených ras. Chci abychom se více rozvíjeli, ale tímto téměř smrtícím způsobem, ne.“
Opakoval si to pořád dokola a dokola Amon.
Věděl, že to není správná cesta k absolutnímu cílu a vítězství, ale jsou i jiné možnosti…
„Nemohu to tak nechat, musím něco udělat.“

Začala dlouhá noc. Všude je tma, jenom ve město krásně svítí. I v noci je tam živo.
Přes noc je chrám opuštěn, nikdo v něm v noci nesmí být, porušoval by zákon tohoto chrámu.
Přišla Amonova chvíle. Amon tady na planetě vlastnil jednu bojovou loď. Nechal si na ni dovést ty nejsilnější zbraně.
Pořád si však opakoval, že to musí udělat, je i jiná cesta. Předem však tušil, že když to udělá, čeká ho při nejmenším trest smrti…
Amom se teda vydává k chrámu ve své bojové lodi. Cesta mu trvá pár minut, až doráží k městu a následně ke chrámu. Nad chrámem udělá ještě pár otoček a pak shazuje bomby.
Následuje ohromný výbuch. Takový výbuch ani Amon nečekal. Obrovská ohnivá koule v modrobílých barvách se po výbuchu nese vysoko k obloze.
Ve městě začali hučet sirény…
Na druhý den ráno byl požár uhašen. Z chrámu Natalis nezůstalo naprosto nic, ani po nové zbrani, která již byla téměř funkční nezbylo ani památky.
„Kdo to byl! Stráže! Každého podezřelého zabte. Prostě najděte mi toho, kdo to udělal!“
Pak padl na kolena a začal se modlit jeden ze starších.
„To není možné, chrám Natalis zničen a poslední naděje na záchranu šla k čertu.“ Pomyslel si Ra.
Když v tom o pár hodin později vedou stráže s sebou Amona.
„Pane, našli jsme viníka. To on může za zničení chrámu Natalis.“ Vysvětlovala stráž, že byl viděn jak s bojovou lodí přistává nedaleko za městem.
„Amone, je to pravda, udělal si to.“ Rozklepaným hlasem řekl Ra.
Můj starý příteli, jak. Proč si nám to udělal, víš co si proved!“ Začal zvedat hlas.
„Ano vím co jsem provedl, kdybych se mohl vrátit zpět v čase, tak bych to i tak udělal znova. Ta zbraň v chrámu byla zbraní pekla. Můj pane, touhle cestou jsem k vítězství nechtěl dojít. Byl by to podvod měnit zbraň k jiným účelům než měla sloužit a ještě k tomu nám tak dlouho sloužila. Ne, to není ono co chci a možná také mluvím i za některé ostatní…“

„Co sním uděláme. Navrhoval bych okamžitý trest smrti. Patřil by pod moje lidi, už by byl mrtev.“ Řekl jeden ze starších
„Naštěstí nepatří k vám, takže co sním udělám, je moje věc.“ Odpověděl Ra.
„Zas tak úplná není, to víš sám dobře. Sám si sepisoval náš zákoník. Naše pravidla. Takoví čin, co provedl právě Amon, zasluhuje smrt. Nemůžeš ho nechat běhat na svobodě. Ty víš jak to myslím Ra.“ Řekl Roen.
Ra věděl co musí udělat. Jediná cesta jak by mohl Amon žít, je navěky ho uvěznit pod neustálím dohledem.
Ra se nakonec rozhodl Amona uvěznit v jedné největší planetární věznici v této Galaxií.
Na vězeňské planetě Arak. Kde nikdy nepoznají den, jelikož je v zákrytu s mnohonásobně větší planetou Arch. Dalo by se říci že Arak je měsícem planety Arch, která však oběhne kolem planety za tu samou dobu, jako kolem nejbližší hvězdy.
Na Araku je přes deset tisíc vězňů. Přesný počet se ani nezná, jelikož každým dnem jich tu přibývá stovky a stovky a denně jich tu zemře, či je pobito…spousta
Ra může Amona navštívit jednou za deset let. Mohl by i častěji, ale tato vězeňská planeta nespadá pod jeho teritorium.

Amon si oddychl, ale ne úplně. Na doživotí býti uvězněn na této planetě. Komu by se také chtělo.
Jednoho dne však byl Amon při jedné z potyček těžce zraněn.
Ve své cele ležel celé dva týdny až do doby, kdy se dostal do podvědomí. V něm mu promlouvala jaká si mocná rasa.
Ta dala Amonovi na výběr. Že se může stát mocnějším než kdokoliv jiný a následně jse pomstít všem… Za cenu, že se nechá obětovat…

O deset let později na planetu přilétá Ra. Je zklamán že ztratil kontakt s planetou Tauri.
Čekala ho však ještě jedná zvláštní zpráva.
Amon prý před deseti lety umřel na následky zranění z boje.
Pak byl spálen v podzemních láv. Provdala však byla poněkud jiná…