18. část - Krvavá daň

Celou místností se rozlehlo mohutné HEK! Mě se vyvalily oči z důlků a všechny ta břečka se vylila Emmě do klína, když jsem utrpěla další ránu, tentokrát na nohy, když se "ladným" pohybem snesla na moje ubohé holeně gorila.
"SIMONO!" ozvalo se z několika stran a tak naprosto přehlušilo i moje vrčení a chrčení. Dotyčná počkala až si její čelisti na chuďátku jablíčku odmakaj svoji mechanickou část trávení a teprve potom mi ráčila věnovat pohled.
Z obličeje se mi asi vytratila většina barvy, protože Simona otráveně protočila oči, shodila knížky ze sedčky, a to to pořádně drclo, a vstala.
"Tak promiň, ale nejsem zvyklá abys byla zralá na funus! Nech mě se trošku aklimatizovat!"
"Tak- mě- ty -nechej -žít!"
Si to jednou vypije, ne jako, když jsem se se tak mistrovsky vyhnula nejmenované vražedné kapalině! Bohužel Emma je nezdolná a já bych ji přála ňákejm fakanům za třídní. Už se hrnula, že jenom se převleč, je zpátky a jak ji znám, pokaď se mi nepodaří vypařit, tak jsem definitivně v kýblu! Ona donese další… .
"Ehm!" zachrochtal hlas za náma. Nebö to je před? To je fuk, stejně už nepoznám, kde se pod tou horou hader nachází můj předek či zadek. Ale rozhodně jsem k dotyčnému neměla otočenou hlavu. Čili včil na něj!
Byl to Sam. A znova se nepěkně mračil. Ale mračil se na mě, což ve mně vyvolávalo cosi jako : Super, hurá, už si mě všímá! a zároveň: Padáme zdrháme nebo mi jeden rozzuřenej vlkodlak natrhne prdel!
"No?" hodila po něm cukrblik Simona, páč i jí hořela koudel u zadku. Senzace, nejsem v tom pro změnu sama. Jenže Simonka má oko z kašparovy krávy, buď ho cukrblíčkem trefila do oka a jak je známu na to reaguje většina duševně nevyrovnanejch predátorů a nebo je milej Samík z ledu a ona neobměkčila jeho studený srdíčko. Nebo jsem taky nevědmky hodila jeden a proto je naštvanej jenom na mě.
"Zvyklá?" to je celý? Prosím překladatele.
"Zvyklá?" oplatila jsem mu. "Co je?"
Založil si zjizvené paže na prsou. Kupodivu se vedle něj se stejným gestem postavila i Amanda a významně na mě pomrkávala. "Taky jsem se chtěla zeptat odkud se vy dvě znáte."
Jediné plus pro mě bylo, že se téhle debatě věnovala jenom malá skupinka obyvatel domu. Bohužel právě tihle uměli všetečnými otázkami pekelně znepříjemnit život.
Byl to tedy Sam, Amanda, Ell čekající až mě bude moct strčit pod gilotinu, Mark, i když napůl pusy debatoval se Cidem a nakonec ty dvě ucha od křesel co se nestydatě bavili na našem utrpení.
Napadlo mě jediný. Ohodit je zářivým úsměvem, přičemž se po zdech rozběhla prasátka. Marně jsem čekala, kdo se pustí do jejich chytání.
"Co je na tom tak divnýho?"
Mark se konečně chtěl zapojit, to by si přece nemohl nechat ujít! Narost mu hřebínek, kohoutovi, jednomu, voškubanýmu! "Ani jedna se nezmínila."
"Lidi, napadlo vás někdy slovo: náhoda?"
"Pořád! Jenom ne ve spojitosti s tebou!" zavrčel Sam, přičemž mi nepřestával věnovat pohled.
"Vadí vám to snad?" nelíbí se mi, když se nemůžu bránit! Ruce kdesi pod pátou vrstvou peřin a oni si budou na bezbrannou dovolovat.
"Já jdu pomoct Em… ."
"Nikam!" zarazil ji Mark. Zrovna vrátil jeden stoh hlášení Cidovi a tak se pro změnu plně věnoval nám. "Ona dojde. A nás čeká porada."

A je to tu zase. Doufala jsem, že mě aspoň na schůzi rozvážou, ale oni nic. Em se držela u mě abych nemohla hodin nohy na ramena a Mark zatím procházel milióny papírů. Zpacifikovaná jsem si opírala hlavu o desku stolu a nijak nehodlala vnímat jeho žvatlání, dokud mě nevytrhnul z myšlenek jiný hlas.
"Všechno jsem prošel a i nejmenší detaily sedí s tím, co jsme se dozvěděli nedávno! Věci se musely dát do pohybu už před třemi lety. Tehdy došlo k pořádné rvačce vlkodlaků a upírů. Myslím, že tehdy se upíři pokusili poprvé o spojenectví.
Potom se napětí mezi nimi pořádně napjalo, ale za poslední rok to mezi nimi bylo až překvapivě klidné.
Od té doby před třemi lety se tu stále častěji objevuje jedno jméno. Nějaký Dean. Nemáme o něm nic. Kdo se přiblížil, z toho zbyly leda kusy, nebo jsme ho nikde nenašli. Podle mě to tu vede. Musí mít velkej vliv a myslím, že na něm stojí celá ta jejich spolupráce. Nejspíš je on taky klíč k jejímu rozbití.
Asi nemusím zdůrazňovat, že pokud se nám to nepodaří, je po nás… ."
Dál svoje tvrzení doprovázel několika nechutnými příklady, jak se do toho tématu zažral. Jenže já to vím. Stejně tak Mark, který ku podivu nechal Cida mluvit dál a dál a neměl se k tomu ho zastavit. Je to fakt div, když jeden vezme, jak se takových projevech vyžívá. A protože se nezdál příliš zaujat, musel tu být důvod. Třeba ten, že se vrhne na nějakého chudáka, ku příkladu mě, a donutí ho vyklopit i to co neví.
Když delší dobu nic neříkal a jenom mi věnoval vypočítavý pohled, čehož si všimli všichni kolem, a Cid přitom konečně zdal snahu ho zaujmout svými varováními, pokynul mu. Cid mu na onen povel podal spisy a Mark se vytyčil nade všemi v pokoji.
"Teď to chce doladit detaily. Nedávno jsem se na toto sám díval. Všechno je jak upozorňuješ Cide. Ale teď je na řadě Riell."
Pečlivě založil desky do zásuvky u stolu a s ostatními vyčkával co řeknu. Ten lstivej parchant!
"A co bych ti měla říct?"
Pousmál se. Přesně tohle chtěl! "Všechno. Co mi tajíš o baru, o svém výcviku. Spusť! Jsem jedno veliký ucho!"
"To by bylo na dlouho. Zkus být konkrétnější."
"Času je dost. Ale pokud na tom trváš… Co všechno -podotýkám- víš o Deanovi, jeho plánech a taky konečně… co s ním máš?!"