Terra

Terra
Výzkumná loď X-7, rok 3260.
V malé, výzkumné dá se říct expediční lodi hagarského svazu, se nacházela 10člená posádka.
Hargarský svaz byl vyspělý mimozemský stát, jeho obyvatelé dorůstali výšky 190-200 centimetrů, kůži měli hnědošedou se „skvrnami“ a byli humanoidního tvaru.
„TADY KAPITÁN KOROVJOV. VŠEM ČLENŮM POSÁDKY. U URČENÉHO CÍLE BUDEME ZA T-10 MINUT. PŘIPRAVTE SE…“oznámil nám kapitán do interkomu. Našim cílem byla sluneční soustava označená jako VS-459.
Byl jsem planetárním inženýrem a analytikem, který dostal za úkol vyhodnotit situaci na jednotlivých planetách a možnost jejich užití pro kolonizaci a rozšíření svazu.
Odešel jsem na můstek a došel za kapitánem Korovjovem.
Můstek byl plný počítačů a dalších elektronických systémů, byli tam 2 technici, kapitán a jinak prázdno.
„Ah, doktore Hexi…“pozdravil kapitán.
„Kapitáne, dostali jsme již report z ústředí?“tázal jsem se.
„Ano, dostali jsme závěrečný popis soustavy a doporučení na jednu z planet. Soustava se skládá z osmy regulérních planet a jedné planetky. Ani na jedné z planet není přítomen život. Chci, ale abyste se vydal na třetí planetu, podle skenování poslaného z vědeckých laboratoří je tam podivný anomální stav… je tam vyšší teplota než na planetách blíže k hvězdě této sluneční soustavy… a hlavně je trvalí, nepřeskakuje podobně jako u jiných planet.“
„Rozumím, pane…“odsouhlasil jsem a dal se do přípravy vědeckého výsadku.

O patnáct minut později.
Po čtvrt hodině již byl celý expediční tým tvořený mnou, jakožto hlavním vědcem a šéfem týmu, připraven. Dále v týmu byl technik Karlyl, technická poradkyně Rodosiová, planetární inženýr Stravos, voják Eugenis, analytici Chrostos a Damos a biolog-zoolog Feodoros. Sedli jsme si do transportního výsadkového člunu a zajistili se.
„Můžete nás vystřelit…“oznámil jsem do vysílačky.
Za chvíli už jsme vylétli z naší lodi směrem k třetí planetě.
„TADY KAPITÁN KOROVJOV, HLÁSÍM ŽE SENZORY OZNÁMILI TECHNICKOU PORUCHU. SPRÁVÍME TO BĚHEM HODINY, ZATÍM JDETE NA SLEPO, ALE TO ZVLÁDNETE…“
„ROZUMÍME…“odpověděl jsem a člun už letěl rychlostí 6 000 kilometrů za vteřinu.
„K planetě dorazíme za minutu…“oznámil voják Eugenis, který řídil člun.
„Dobře, buďte připraveni, oblečte si už ochranné kombinézy a masky…“nařídil jsem a ostatní uposlechli. Já se taky připojil. Ochranné kombinézy s maskou dokonale přiléhali k tělu, měli zelenobílý barevný podklad a byli vybaveny elektronickými měřiči a mini-monitorem.
„Přistávám na jednom kopci, na pozici 725-4449-68136-22, v severozápadním kvadrantu planety při nynějším postavení…“řekl Eugenis a my jsme zpomalili a hladce přistáli na planetě.
„Ok, cíle. Prozkoumáme okolí, provedeme analýzu atmosféry, postavíme vědecký tábor pro příští vědeckou kolonii a zjistíme co vyvolává tu teplotní anomálii…“nařídil jsem a ostatní přikývli.
Vystoupili jsme z člunu a hned nás zasáhl vítr plný prachu a písku.
„Podmínky pro život jsou špatné. Možnost, že by se zde život vyvinul je 0.000021%...“informoval mě analytik Chrostos.
„Karlyle, Rodosiová, začněte stavět první budovy…“dal jsem rozkaz a oba technici s pomocí jednoho z našich vynálezů zhmotnili na povrchu planety během 20 vteřin vědeckou stanici s 4 budovami.
„Přesuňte technické a vědecké materiály do stanice a zařiďte radiokomunikační spojení s lodí… Eugenis tu zůstane hlídat. Já, Stravos a Damos se vydáme prozkoumat okolí a určit další informace o planetě.“řekl jsem a ostatní přikývli. Se Stravosem a Damosem jsme se vydali severozápadním směre, jen tak náhodně. Seběhli jsme z kopce.
„Podle skenerů je před námi několik kopců…“oznámil Damos.
„To vidíme i bez tebe…“řekl se smíchem Stravos a já se pousmál.
„Provádím další analýzu. To je divné. Gravitace je na dobré úrovni, planeta je optimálně daleko od slunce… ale ty výsledky nechápu.“
„Jaká je teplota?“zeptal jsem se.
„160 stupňů ve stínu, 200 na slunci. Ale ještě divnější je toto…“řekl Damos a podal mi skener.
„Co je to za koryta?“zeptal jsem se při pohledu na obrazovku.
„Dnes je to vše holá poušť, ale podle analýzy zde, kdysi byli velké oceány a řeky.“
„Cože?“
„Ano, tvořili přibližně 63% povrchu planety. Podle analýzy se zde nacházeli ještě před 500 lety této planety. To je asi 200 našich let…“
„Nějaká katastrofa?“zeptal se Stravos.
„Ne, nikdy nedetekuji kráter po meteoritu větší než tři kilometry. Nachází se v severovýchodním kvadrantu planety, téměř až u severního pólu. To je divné. Je to kráter, ale ne po meteoritu… nachází se na jednom starém ostrově, respektive na tom co zbylo z toho ostrova. Jeho staří skener odhaduje na 1 299 let. Vznikl výbuchem, ale ne kráteru. Něčeho jiného a nedokáži identifikovat čeho…“
„To je jedno, pokračuj v důležitějších analýzách, z analyzuj atmosféru…“nařídil jsem a Stravos se vydal napřed podívat se na kopec.
„Atmosféra je silně toxická. Kyslík, který potřebujeme k dýchání je zde jen ve stopových prvcích, na některých místech planety je přítomná silná radiace. Atmosféra je tvořena z 86% vysoce jedovatými plyny, které se nevyskytují v přírodě.“
„Cože?“zeptal jsem se s podivem a podíval se na skener, který jsem mu předtím vrátil.
„Jde o plyny syntetického původu. Pravděpodobně průmyslové…“oznámil k mému velkému překvapení Damos a podíval se na mě zmateně.
„ŠÉFE, DAMOSI… TOHLE BYSTE MĚLI VIDĚT!“ozval se Stravos z vysílačky.
„JDEME TAM…“řekl jsem a šli jsme za Stravosem, který již byl na kopci.
Po pár minutách jsme vyšli strmý kopec a došli za Stravosem.
„Podívejte!“řekl Stravos a ukázal před sebe prstem.
Nám spadla čelist.
„Nemusím být planetární inženýr, abych věděl, že tohle sem nepatří…“pronesl při pohledu na desítky tisíc zřícenin, zbytků kovových konstrukcí a chátrajících ocelo-betonových budov.
„TÝME. ZŮSTAŇTE NA POZICI, DOKONČETE ANALÝZY A BUDOVÁNÍ ZÁKLADNY, JDEME PROZKOUMAT ZŘÍCENINY, KTERÉ JSME PRÁVĚ NAŠLI. VRÁTÍME SE ZA PĚT HODIN. POKUD NE, KONTAKTUJTE LOĎ, AŤ POŠLE PRO POSILY!“dal jsem další rozkaz a vydali jsme se pěšky k asi tři kilometry vzdáleným zříceninám.
„Žádný život, žádné známky pohybu…“informoval nás Damos.

Po tři čtvrtě hodině jsme došli k zříceninám.
„Jsou to i kilometr vysoké budovy, nejstarším základům budov je asi 1 500 let, nejmladším asi 1 200 let, v planetárním času. Jsou zde betonové cesty a zbytky chodníků…“dodal a my jsme došli do těch zbytků města. Bylo to tam kompletně zničené. Na zemi se váleli plechovky, nějaké nástroje podobné našim zbraním, různé sudy a podivné předměty jež určil Damos jako transportní mobilní vozy.
Na zemi byli i tisíce kusů již rozpadlého oblečení a poslední pozůstatky kostí.
„Pane, lokalizoval jsem zdroj energie…“informoval nás Damos a pak nás vedl ven z města, směrem na severovýchod.
„Támhle!“ukázal směrem k nějaké velké betonové budově. Vlastně šlo spíše o vchod než o budovu. Došli jsme k tomu vchodu. Byl asi šest metrů vysoký, z betonu a „vchodová vrata“ byla z titanu ovládaná elektronickým zařízením, které kupodivu fungovalo.
Byl tam nápis v neznámém jazyce a neznámé abeceda, stálo tam „UNITED STATES MILITARY COMMAND CENTER“.
„Dokážeš to otevřít?“zeptal jsem se Damose.
„Ne, zavolejte Eugenise, to je expert na elektroniku…“poradil Damos a já vysílačkou přizval Eugenise a i Rodosiovou, která byla lingvistickou expertkou a dokázala přeložit s pomocí svých technologií prakticky cokoliv.
„Co se děje?“zeptal se Eugenis, když k nám s Rodosiovou došli.
„Dokážeš to otevřít?“zeptal jsem se a ukázal na elektronický zámek.
„Jako nic…“řekli a přistoupili jsme k zámku.
„Je to velice primitivní zařízení, úroveň elektroniky odpovídá naší před 500 našimi lety…“informoval nás Eugenis, chvíli se v tom hrabal, pak se kontrolka přepnula z červené na zelenou a titanová vrata se začala otevírat.
Ve vnitř bylo umělé světlo, několik zapnutých počítačů, nějaký energetický přístroj poháněný bateriemi upravenými na 1 700 let funkčnosti, zbytky kostí, rozkládající se uniformy a zbraně. Začali jsme to prohledávat. Rodosiová zasedla k počítači a začala luštit informace.
„TÝME, JAK TO VYPADÁ S VĚDECKOU STANICÍ?“
„TADY CHROSTOS. LABORATOŘE JSOU JIŽ PLNĚ FUNKČNÍ. MŮŽEME ZAČÍT STAVĚT VĚDECKOU KOLONII. MŮŽEME ZAČÍT S PRVNÍ FÁZÍ VYTVOŘENÍ ŽIVOTA NA PLANETĚ A VYČIŠŤOVÁNÍ ATMOSFÉRY.“
„JDĚTE NA TO! VRÁTÍME SE JIŽ BRZY…“
„No teda…“pronesla překvapeně po pár minutách Rodosiová.
„Co je?“zeptal jsem se.
„Tato planeta byla, kdysi rájem. Podle toho co tu čtu, zde byli tisícovky a tisícovky živočišných a rostlinných druhů. Většina planety byla tvořena vodou plnou života… nejdřív jsem nechápala co se stalo, když jsem to četla, ale teď už to vím, to co se stalo s touto planetou je výsledek… výsledek existence nějaké destruktivní rasy, která zde žila. Je zde několik záznamů zapisovaných příslušníky této rasy, přeložím je a pošlu na data-asistenty…“řekla a za chvíli už jsme dostali překlady zápisů a dokumentů.

21.LEDNA 2055.
ZÁZNAM ŠTÁBNÍHO VELITELE, PLUKOVNÍKA JAMESE PETTERSONA.
SITUACE SE ČÍM DÁL TÍM VÍCE ZHORŠUJE. PO TÉ CO VČERA ANALYTICKÉ SPOLEČNOSTI A TĚŽAŘI OZNÁMILI VYČERPÁNÍ POSLEDNÍCH ZÁSOB ROPY DOŠLO KE SVĚTOVÉMU ŠOKU. ODHADOVALI JSME VYČERPÁNÍ NA ROK 2072, SPLETLI JSME SE. A NEJEN TO. NAŠI VŮDCI VE SVÉ FANATICKÉ NENÁVISTI A TOUZE PO MOCI NEDÁVALI NA VĚDU A TECHNOLOGII DOSTATEK PENĚZ A TAK NEMOHLI VĚDCI VYTVOŘIT STABILNÍ ALTERNATIVNÍ ZDROJ ENERGIE.

4.BŘEZEN 2055.
PO VYČERPÁNÍ TĚŽEBNÍCH PLOCH, STÁTY EURASIE ZABRALI VŠECHNY ZÁSOBY ROPY, NACHÁZEJÍCÍ SE TAM. ČÍNA, KAZACHSTÁN, KAVKAZ, IRÁN A RUSKO VYHLÁSILI KOALICI RUDÉ HVĚZDY. NATO, SEVEROAMERICKÁ UNIE, UKRAJINA A TURECKO ZASE ZÁPADNÍ ALIANCI. ARABSKÉ STÁTY ZMOBILIZOVALI SVÉ SÍLY. VŠECHNY ZBÝVAJÍCÍ ROPA BYLA VYČLENĚNA PRO VOJENSKÉ ÚČELY.

9.BŘEZNA 2055.
JEDNOTKY KOALICE RUDÉ HVĚZDY A ZÁPADNÍ ALIANCE SE STŘETLI VE STŘEDNÍ EVROPĚ. RUSOVÉ ODPÁLILI JADERNÉ ZBRANĚ NA STŘEDNÍ EVROPU, POTÉ CO AMERICKÉ JADERNÉ BOMBY ZASÁHLI KAMČATKU A SACHALINY.

7.ŘÍJEN 2055.
VÁLKA JE U KONCE. ZAHYNULO V NÍ 4.9 MILIARD LIDÍ. VEŠKERÉ VOJENSKÉ SÍLY SVĚTA BYLI ZNIČENY. V DŮSLEDKU VOJENSKÉ INDUSTRIALIZACE ZÁPADNÍ ALIANCE ZNIČILA LESY JIŽNÍ AMERIKY, ABY MĚLA MÍSTO PRO ZBROJNÍ PRŮMYSL. TO SAMÉ PROVEDLA KOALICE NA SIBIŘI A NA KAVKAZE. EKOSYSTÉM PLANETY SE HROUTÍ.

1.LEDEN 2056.
DOCHÁZÍ K CELOSVĚTOVÝM OZBROJENÝM STŘETŮM MEZI RŮZNÝMI POLOVOJENSKÝMI BANDAMI, BANDITY, TERORISTY, VRAHY, ŽOLDÁKY A ZBÝVAJÍCÍMI POLITICKÝMI SILAMI. OD ŘÍJNA ZEMŘELA DALŠÍ MILIARDA LIDÍ. NA SVĚTĚ ZBÝVÁ ASI JEDNA MILIARDA LIDÍ. EKONOMIKA A SPOLEČNOST PŘESTALA EXISTOVAT. LIDSKÁ CIVILIZACE JAKO TAKOVÁ UKONČUJE SVOJI EXISTENCI. JÁ SPOLU SE SKUPINOU DŮSTOJNÍKŮ A JEJICH RODIN JSEM SE STÁHLI DO PODZEMÍ, ALE MÁME ZÁSOBY JÍDLA JEN NA PÁR MĚSÍCŮ. VODU JEN NA PÁR TÝDNŮ. VĚTŠINA POTRAVIN NA SVĚTĚ JE NEPOŽIVATELNÝCH.

26.DUBEN 2056.
PODAŘILO SE NÁM ZÍSKAT ZÁSOBY PITNÉ NE-RADIOAKTIVNÍ VODY NA NĚKOLIK MĚSÍCŮ.
V DŮSLEDKU INDUSTRIALIZACE SE EFEKT SKLENÍKOVÝCH PLYNŮ JEŠTĚ VÍCE ZHORŠUJE! TEPLOTA SE V PRŮMĚRU ZVÝŠILA OD ZAČÁTKU ROKU O 7 STUPŇŮ. NA SVĚTĚ ZBÝVÁ PŘIBLIŽNĚ 50 MILIÓNŮ OBYVATEL.

19.LISTOPAD 2056, POSLEDNÍ ZÁZNAM.
JIŽ NEMÁM SÍLU NADÁLE PSÁTI. 99.9% LIDSTVA JE VYHUBENO A TY POSLEDNÍ OSTRŮVKY ŽIVOTA TAKÉ VYHASÁNAJÍ. VĚTŠINA ZVÍŘAT VYHYNULA, ROSTLYNY UVADLI… DOSTALI JSME NÁDHERNOU PLANETU, IDEÁLNÍ K ŽIVOTU A EXISTENCI… A ODVDĚČILI JSME SE CHAMTIVOSTÍ A JADERNÝM KONFLIKTEM. NIKDO NEPŘEŽIL. NIC NEPŘEŽILO. POKUD NĚKDO NĚKDY PŘEČTE TENTO VZKAZ, POUČTE SE Z NAŠEHO PŘÍKLADU. NEZNIČTE TUTO PLANETU… POKUD Z NÍ NĚCO ZBYDE…

PLUKOVNÍK JAMES PETTERSON, BÝVALÝ DŮSTOJNÍK AMERICKÝCH OZBROJENÝCH SIL.

Pohlédli jsme na sebe plní sklíčenosti a trochu i depresivní nálady.
„Jak dlouho bude trvat obnova planety?“zeptal se Eugenis.
„Deset měsíců planetárního času a vyčistíme atmosféru. Dva roky a budou zde moře s prvním životem. Během deseti let by měl být ekosystém obnoven. Vše nafoťte a pošlete civilizacím, které považujeme za destruktivní nebo s jinými negativními charakteristickými vadami. Ať vidí k čemu jejich chování povede… pokud se nezmění…“nařídil jsem.

Konec.