Alois

Jeden můj předek Alois měl velmi složitý život. Jeho rodiče se nezajímali o nic jiného, než o jejich psa. Byl to královský pudl. Alois byl na vše sám, měl jediného přítele jeho učitele a sluhu Řehoře. Alois byl pilný a svědomitý žák. Měl i dobrodružného ducha a tak Řehoř s Aloisem podnikali každý týden výpravy do hor, které byly plné jeskyní a mystických míst. Alois s Řehořem se rozhodli najít bájnou jeskyni, ve které měl být největší poklad světa. Když dorazili na místo, našli malou skulinu kterou se protáhli. V jeskyni byla tma, ale vydali se dál. Po asi pěti kilometrech cesty je oslnilo silné světlo a vešli do země tak nádherné, že to nejde ani popsat. A poletovaly tam víly velké jako člověk i menší jak kotě. Řehoř šel pomoci jedné víle, které upadl nákup. Aloise zatím oslovila víla, která potřebovala ošetřit odřené koleno. Alois šáhl po své malé lékárničce a ošetřil víle koleno a dozvěděl se, že ta víla se jmenuje Stela a že tenhle svět je utajený neposkvrněný svět víl. Také se dozvěděl, že víly jsou i v jejich světě, ale nesmí je nikdo odhalit pokud je odhalí hned se víla změní v světlušku. Řehoř se dozvěděl, že víla které spadl nákup se jmenuje Alice a ta země se jmenuje Balabounkov. Už se stmívalo a Řehoř šel hledat Aloise aby se vrátili, ale Alois chtěl zůstat. Tak tedy přespali v Balabounkově. Alice ráno šla ukázat Řehořovi památky. Alois a Stela zatím udělali jako překvapení snídani a když se Řehoř a Alice vrátili tak se pustili do snídaně. Potom všichni uvařili oběd a snědli ho. Odpoledne se vydali do muzea aby Alois a Řehoř nahlédli do minulosti Balabounkova. Užívali si a v Balabounkově zůstali celý týden. Aloisovi se začalo stýskat po domově a tak začali s Řehořem balit. Chtěli aby Alice a Stela odešli s nimi, ale ony nechtěly opustit domov. Alois to chápal, ale byl velice zklamný. Když došli zpět domů tak Aloisovi rodiče nebyli doma. Od kuchaře Jaromíra zjistil, že odjeli na soutěž krásy pro psy. Alois byl zklamaný, ale byl zvyklý. Když se Aloisovi rodiče vrátili tak byli celí rozzáření a hned se chlubili jak vyhráli první cenu. A našli pro Aloise manželku. Jmenovala se Světlana. Další den se konala svatba a za dva roky se jim narodila dcera. A protože se nemohli shodnout na jménu tak měla šíleně dlouhé jméno Adéla Barbora Stela Blisbergová. Stela po víle z Balabounkova. Samozřejmě ho vymyslel Alois jako památku na víly. Když měla Adéla Barbora Stela jeden rok tak jí umřela maminka Světlana. Když měla Adéla Barbora Stela dvanáct kertak jí její otec Alois pověděl o tom jak navštívil Balabounkov. A že se tam chce vrátit. Samozřejmě své dceři nabídl, že může jít s ním, ale Stela nechtěla. Alois tedy odešel navždy do Balabounkova.

Adéla Barbora Stela

Když Barča zůstala v zámku sama tak často vyhledávala společnost ve vesnici mezi dětmi, ale ne jako princezna, ale jako normální průměrná holka. Našla si tři kamarády Lucku, Pavla a Mirka. Říkali si BLPM počáteční písmena jejich jmen. Barča byla jejich vůdce, ale neřekla jim, že je princezna. Každý den vycházela po obědě a vracela se až na večeři. Jednou se vydali do lesa kde se měl nacházet bájný jednorožec. BLPM se tam nechtěli vydat, ale když se nudili řekli si že nemají co ztratit. Když dorazili na ono místo v lese tak museli čekat do úplňku, podle pověsti se jednorožec zjevuje jen v noci. Když už tma začínala houstnout BLPM se začínali bát. A potom se zjevil bájný jednorožec děti se schovali za keřem jelikož měli strach. Jednorožec je nezahlídl, ale cítil jejich pach. Barča se odhodlala vyjít ze křoví jako první po ní Lucka, Mirek a nakonec Pavel. Barča jako slušně vychovaná jednorožce pozdravila a představila sebe, Lucku, Pavla i Mirka. Jednorožec pozdravil a představil se. Jmenoval se Modřín. Nebyl modrý, ale jeho matka milovala modrou barvu. A pak jim začal vyprávět příběh o zle které je všude kolem, a že svět potřebuje ochránce a jsou to oni. Mirek jen zazářil a řekl, my máme ochraňovat svět? Jednorožec, že ne jen vesnici a zámek. A potom jim přidělil zázračné schopnosti. Mirek se dokázal jakkoli natáhnout, Pavel se dokázal zneviditelnit a přemístit z místa na místo. Lucka dokázala rozpoznat co si kdo myslí a co chce udělat. A Barča dokázala zastavit čas a přinutit rostliny aby se hýbali či jakkoliv pohnuly. A všichni byli silní a dokázali čarovat, ale pouze podle knihy kouzel, ale nikdo nevěděl kde je. A nemohli použít kouzla proti sobě. Lucka tedy nemohla nahlédnout do mysli Barče, Mirkovi ani Pavlovi. Když byl Pavel neviditelný tak ho Barča, Lucka a Mirek viděli. Pak se s nimi jednorožec rozloučil a zmizel. Když se BLPM vraceli do vesnice tak si zkoušeli kouzla, ale dávali pozor aby je nikdo neviděl. Všichni se vrátili domů. Barča dostala vynadané od své chůvy, že se nemůže nikde potulovat protože je princezna a tak. Další den ráno se znovu setkali a šli na trh podívat se co je tam nového. Lucku najednou popadla strašlivá bolest hlavy jako by v ní někdo křičel. Chytila se za hlavu a začala utíkat ostatní se vydali za ní. Po chvíli přiběhli do lesa a uviděli jak nějací lidé mučí nějakou dívku. Schovali se za keř a pozorovali je. Barča po chvíli rozeznala dívku byla to komtesa Jana z Rediku. Barča s ní vycházela velice dobře a proto se vydala ji zachránit a ostatní se vydali za ní.