Tirage

„Áááááá“: ozvalo se do tiché, ztemělé noci. Na lavičku v parčíku se zhroutila drobná postava a rychle oddechovala. ,,Byla to jen sova.“: uklidňovala se ona postava. Byla to drobná asi sedmnáctiletá dívka. Z nějakého důvodu byla vyplašená z každého zvuku a pohybu. Snad se před někým skrývala, nebo na někoho čekala...? Ať tak, či tak, jistě to nemohla být příjemná záležitost. Nebo je tahle osůbka nadměrně lekavá...? Nezdá se. Zase si stoupla a třesouce se rozhlížela po okolí. Nevydržela chvilku stát na jednom místě. Pořád pochodovala sem a tam, nervózním krokem.
Asi po deseti minutách se ukázal zdroj jejího strachu. „Ti-Tir-Tirage? U-už jsi t-tu?“ : se strachem se zakoktala. „Ano má milá, ale nezdá se, že bys z toho měla nějakou radost. Proč ta nervozita?“ : ušklíbl se onen neznámý. Zavalitá postava, byť ne moc vysoká naháněla hrůzu už z dálky. A teprve když jste se koukli blíž, strachem se vám podlomila kolena a hlas se vytratil. Mužská postava, celá pokrytá vlčímí chlupy a hrozivá tlama, z níž vystupovaly dva tesáky. „Hnusím se ti snad?“ : zavrčel. „Och, to ne. Já jen...proč zrovna já?“ měla dívka na krajíčku. Tirage se ošklivě zasmál. „Proč ty? Protože se mi chce...Vyhlídl jsem si tě už dávno a rozohně na tom nemíním nic měnit.“ odsekl. „P-Prosím nedělej to...j-já nechci se stát...“ koktala. „Zrůdou?! To je to slovo co jsi chtěla říct?!“ zařval. „N-n-ne, t-to ne, T-Tigare, to n-ne...já...“ celá se klepala. „Vlastně se ti ani nedivím. Když mě potkalo to co tebe – choval jsem se stejně... Ale pak, jsem zjistil, že je to úžasné... být touhle 'zrůdou'.“ řekl. Dívka na něj vykulila oči, je možné, že tohle...tohle stvoření byl někdy člověk...? Obyčejný kluk? Pak se ale vzpamatovala, teď nebo nikdy, musí utéct. Ona nechce skončit takhle. Využila příležitosti, kdy Tirage zkoumal okolí a dala se na zběsilý útěk. Takhle rychle snad ještě neutíkala. „Ale no tak, maličká, mně nemáš šanci utéct.“ Už ji byl v patách. Nechytl ji hned... Chvíli si s ní jen tak hrál. Nechal ji běžet před sebou a dával jí plané naděje, že by snad nějak mohla utéct. „Tak dost!“ zařval Tirage na vysutém mostě, vedoucím přes hrozivě vypadající, hučíčí řeku, který spojoval opuštěný parčík s obydleným městečkem. „Neutečeš mi! Je to jasné?!“ přirazil ji s těmito slový k provazovém 'zábradlí' a most se zakýval. „Vyhlídl jsem si tě dávno a teď jsem dospěl do doby, kdy si musím najít družku, tebe jsem si zvolil, už když jsi byla pětileté dítě. Čekal jsem příliš dlouho! Odteď si moje!“ zachrapral, vycenil tesáky a trošičku povolil svůj stisk. „To radši zemřu!“ vysmekla se mu dívka netušíc, kde se v ní ta síla bere a vrhla se z mostu do řeky. Byla to velka výška a řeka byla divoká, navíc z ní vystupovaly ostré kameny. Nebyla šance, že by to dívka přežila. Tirage koukal jak padá a hrůzostrašně cenil tesáky. Nedokázal to. Bude si muset hledat jinou oběť. Ale nejdřív, nejdřív se pomstí. Nebude mít slitování! Dívčina rodina za to krutě zaplatí! Hrozivě zavčel a dal se na cestu, za chvíli bude den...