Příběh o pěti

Je půl jedenácté večer. Běžím prázdnou,tichou a malou uličkou. Někde tu musí být, říkám si pořád. Někde tu musí být! Jsem si jistá. Je tu někde. Musí to být pravda. Cítím ho. Já se nikdy nespletla. Když ho chytím a zabiju dostanu celou svou podobu.
V tom na konci uličky Hikari uslyšela spadnout kontejner a objevil se on. Její cíl dnešního večera. Ryo Shichiro. Trestanec číslo 25, utekl z věznice „Na Hořě“. Patřil k čarodějům co dělal pokusy na lidech. To je trestné. Buď zaslouží smrt nebo pokud dopadení dopadne dobře, tak je odveden do věznice. Pokud-li však z věznice ueteče. Čeká ho smrt. To je už Ryoův případ.
Už je tu. Vytáhla jsem svoji katanu a byla připravena k boji. Ryo je zkušený čaroděj a ty na něj jdeš s katanou, říkala jsem si. Kdybych měla svoji pravou podobu a svoji skutečnou sílu v deseti vteřinách by bylo po něm. Ale teď jsem odkázaná jenom na svých zkušeností při bojích s čaroději jenom s katanou a omezenou sílou ohně.
Při Hikariném přemýšlení Ryo neváhal a připravil se k útoku. Rozeběhl se a ruka se mu nabíjela energii. Hikari zpozorovala a přichystala katanu k odražení útoku. Ryo napřáhl ruku a vyhodil svůj energetický útok přímo na Hikari. Hikari nezaváhala a odrazila útok katanou. „ Sakra, sice je to malá holka, ale ta její katana dokonale odrazila mojí energii, musím to sní skoncovat okamžitě .“ řekl si pro sebe Ryo, když viděl jak Hikari odbalancovala na kraj bez jediného škrábnutí.
Šlo to lehčeji, než jsem čekala asi není tak dobrý jak sem četla. Ale i tak musím to skončit co nejdřív. Chci už konečně zase získat svoji podobu sílu ne být už 50let 14letá puberťačka. Až ji získám odjedu najít pátého a získat úkol vhodný jenom pro mě. Ale teď už konec, musím nejdřív zabít tohohle chcípáka.
Hikari si udělala menší řez na ruce a napila se své krve. Pak další krev nakapala na katanu a zabodla jí do země. Najednou se za Hikari objevil velikánský oheň a z něho vzplanul ohnivý pták fénix. Hikari s ďábelským úsměvem a rudýma očima se podívala na Rya, který stal cca 15 metrů od ní a hleděl na ohnivého fénixe.
„Úžasné, škoda, že jí budu muset zabít jinak by mě zajímalo s kým mám tu čest a ještě nikdy jsem na narazil na strážného, který by dokázal vyvolat vlastní krví ohnivého fénixe. Za normálních okolností nedokáží používat oheň. Zajímavé, ale teď se musím především vyhnout tomu fénixovi a pak udeřím posledním útokem.“ Řekl si Ryo potichu pro sebe a připravoval se na obranu proti ohni.
Připravuje se na obranu. Chudák. Mého fénixe ještě nikdy žádný čaroděj neodrazil. Hlupák proti ohni nemá šanci. Znám jeho sílu díky zápisům ve věznici, které jsem dostala. Ale i tak musím být opatrná, přece jenom je jiný než v zápise.
V té chvíli Hikari mávla rukou a fénix, dá se říct vzlétl a letěl naproti Ryovi. Rya neměl šanci. Fénix na něj letěl z dálky ani ne 16 metrů. Nemohl ohnivý útok odrazit. Jediné co mohl udělat bylo udělat „zabalovací“ kouzlo a ochránit své tělo před ohněm. Když fénix „vletěl“ do Ryova těla, Ryo se zachvěl a spadl na zem, pro Hikari to bylo znamení, že je mrtvý. Šla k jeho tělu. Vytáhla malý svitek , roztáhla ho na Ryovo tělo , zamumlala pro sebe modlitbu a Ryovo tělo zmizelo. Zmizelo někam čemu lidé říkají peklo.
„Tak a je to.“ Řekla Hikari. Teď jenom čekat kdy dostanu svoji sílu a podobu. Uběhlo pět minut, deset, patnáct, Hikari nevydržela a zařvala: „ Co sem udělala zase špatně!!!“ „Pátý říkal, že , když chytnu či zabiju pět čarodějů, získám tím vlastní podobu a sílu!“
Hikari chodila sem a tam občas si utřela kapesníkem krev, která ji pořád z ruky tekla. Byla vztekem bez sebe. Kdyby jí potkal Rai asi by to pěkně schytal. Jenže Rai byl bůhví kde, už padesát let se neviděli. Vlastně Hikari neviděla nejenom Raie, ale i ostatní Ami a Takeho. Od té doby co Pátý řekl, že teď by se v budoucnu nemělo nic stát, každý si šel vlastní cestou a i dokonce kromě Hikari s vlastní podobou a sílou. Jenže teď se zase blíží temné časy.