V6: Ohnivý pohár

Ahoj!
Dnes budu vyprávět já. O tom jak jsem se málem propadla do země, o tom jak jsem byla přistižena při činu a další.
Tak Ahoj Alenka

Jsem doma, poté co jsme zachránily New Yorker a pak se vrátily domů k Adelce. Byla jsem perfektně unavená, ještě že byla potom sobota! Uf!
,,Alenko, nezapomeň vyndat ty řízky z lednice!“ křikne mamka- paní učitelka dějepisu, má dnes nějakou poradu a vrátí se až ve 12. Sylvestr, můj osmiletý bráška, jel s otcem na víkend někam do Ohňové země studovat sopky, táta totiž je výzkumník sopek a dělá takové ty dokumenty, doma to stříhá, dává do počítače, a tak je tu vždycky strašnej bordel.
Hurá k věci! Vyndám zrzavou barvu na vlasy a odejdu do koupelny, my všichni jsme zrzovlasí a já jediná jsem po babičce, jsem- FUJ!- špinavá blondýnka! Brrr! Blondýny nesnášim, třeba Daně to sluší, ale ona je tak chytrá a když je vidět, že se nebarví a jí to nevadí… prostě Dana je jenom jedna. Lenka, má nejlepší kamarádka, je taky blondýnka, ale ona je taková jemná a hodí se to k ní.
Kouknu do zrcadla: tmavo hnědé oči, zrzavý podtón pleti, zrzavé, nechutné pihy pod očima a na nose. Vytáhnu rukavice a připravím barvu podle návodu na krabičce. Nanesu jí na vlasy a čekám, až uplyne 30 minut. Crrr! Někdo je u dveří, je to Lenka. Ta o mém tajemství s barvením vlasů ví.
,,Ahojky!“ pípne Lenka a vpluje dovnitř a za ní –do prčic!- Adelka.
,,Pfm! Tohle je ale vodpornej byt! Cejtim tu kočku!“ zastěžuje si Adelka.
,,Jestli vim, Sisi tu s námi bydlí už dlouho!“ řeknu a chytnu svoji zrzavou perskou micinku do rukou.
,,Hele! Alena si barví vlasy!“ vřískne nadšeně, až nadskočí.
,,To až řeknu holkám ze školy!“ raduje se dál.
,,Adelko, prosím, jenom to ne!“ zaskučím a opřu se o botník a chytnu si hlavu, Adelka běží tu novinku vyklopit Jolaně, Leoně, Doře a dalším spolužačkám ještě za tepla.
,,To bude dobrý.“ chlácholí mě potichoučku Lenka. Brečím, mamka mi zatrhne se barvit, a já prostě nechci bejt blondýna! Nebudu, nikomu nedám možnost aby se mi vysmál.

Dneska u nás přespí Lenka, Dana, Ája, Aryjel a možná se o půlnoci z mejdanu dostaví Adelka.
,,Ty se vážně barvíš? Jsi opravdu hloupá.“ spekuluje Dana a nechává mi to vyžrat až do dna.
,,A ty zase nemáš objem ve vlasech!“ bráním se.
,,Nepotřebuji ho, je zbytečný.“ konstatuje Dana a rozsvítí si baterku, aby mohla číst Přehled učiva Matematiky, mezitím co se budeme bavit o vlasech.
,,To je hustý!!“ hučí Aryjel a společně s Ájou se rozřehtají na celé kolo.
,,Já myslim, že mám normoška vlasy!“ dává nám Aryjel na vědomí, že její vlasy jsou úplně normální a nic je netrápí.

,,Mě se strašně mastí!“ prskne Ája.
,,Možná protože je nemáš nikdy rozpuštěné.“ pískne Lenka z pod peřiny, protože jsme ji prostě nepřesvědčily, že tu nejsou duchové.
,,A Leni, co ty?“ promluví –světe div se!- tiše Ája a nechá Lenku si vylézt na klín, v poslední době jsou totiž hodně velké kamarádky.
,,Mě se hrozně cuchají, ale jinak nic.“ špitne Lenka.
,,Komu se cuchají?!“ vřískne Adelka která přišla dost tiše, jako čarodějka země otevřela naše dveře a potichu se vplížila dovnitř.
,,Lence.“ Špitnu polohlasem a nechám Adelku, aby si vedle mě sedla.
,,Jo, já mám taky z vlasy problém!“ postěžuje si Adelka.
,,Ty máš vždycky tak skvěle upravené vlasy a máš problém?“ zeptám se.
,,Jo, jsou často zplihlý a nejsou svěží!“ odpoví Adelka.
,,Měli bychom jít spát.“ oznámí šéfka Dana. Lehne si pod fialovou deku s motivem kostek ledu. Adelka se beze slova natáhne pod zelenou s kytkou a já pod červenou s ohněm. Ája má žlutou se sluncem a Aryjel modrou s kapkou vody. Lenka má růžovou s tornádem.
Ptáte se: kde vzaly ty kýčový deky? Takže Dana je viděla ve výprodeji, přesně v našich barvách. Koupily jsme je a já vymyslela, že na ně něco nažehlíme. Koupily jsme nažehlovací fólii a u Adelky v pokoji jsme stáhly z internetu obrázky našich živlů, tiskly je a Lenka doma je pak na deky nažehlila. Tak to bylo. Rozhlédla jsem se, mě se nejlépe spí v ,klubíčku‘, Dana spí úplně rovně na zádech a má ruce spojené na břiše, Adelka spí na zádech a má roztažené ruce nad hlavou, Ája spí napříč, Aryjel na boku a Lenka objímá polštář. Už taky spím, mám právo být unavená.

Probudím se, a z Danou všechny vzbudíme. Prospaly jsme se dobře, kéž by Dana nevstávala v sedm. Dana zapluje do kuchyně, její koníček je vaření a tak nám udělá snídani. Já sbalím deky, Aryjel je sváže a Ája je narve do malé skříňky nad botníkem, kam je dáváme. Lenka pomáhá Daně, Adelka se líčí v koupelně, vstala už v půl sedmé, abychom neviděli její tvář bez líčení.
,,Snídaně!“ oznámí Dana a nese na stůl. Dana si sedne do čela stolu a vezme si rohlík s medem k tomu pije černé, neoslazené kafe. Adelka si sedne na pravo od Dany a vezme si Capuccino a koblihu s nutelou. Já si sednu vedle Adelky a volím čokoládu a rohlík s marmiládou. Ája si dává bílou kávu a sezamovou housku se sýrem, Aryjel ale volí –blééé- horkou vodu a chleba s paštikou. Lenka si vybrala housku se šunkou a pije jahodové mléko.
Po snídani jsme chtěli vyrazit na letní nákupy. Bereme si džíny, tričko s krátkým rukávem a chceme vyrazit, ale Dana nám s úsměvem řekne: ,,Věštec nás zachránil! Nemusíme kupovat oblečení!“
,,Ty seš píča!!!! Kurvo zasraná! Dneska jdem nakupovat!“ rozječí se panovačně Adelka.
,,Deme do Kondrakaru!!“ křičí Ája a Aryjel.
,,Jdu taky.“ pískne Lenka a pak se přidám taky, Adelce nezbude nic jiného než to udělat taky.

Auuu! Přistála jsem na něčem, co se viklalo, mlátilo to se mnou a chtělo mě to setřást dolů.
,,To je mlátivá vrba!“ piští Lenka.
,,Adélo! Dělej něco!“ křikne Dana na Adelku a ta jde k vrbě, něco jí špitá a pak větev na které sedím zlehka sjede dolů a nechá mne vystoupit.
,,Děkuju.“ poděkuju Adelce.
,,Děkuj, byla to pěkná námaha!“ odpoví místo: není zač.

Cestujeme okolo Bradavického hradu, trochu mě to děsí.
,,Co kdybychom se vsadily?“ ptá se Adelka
,,Na co, prosím tě?“ ptá se sucharsky Dana.
,,Třeba: kdo první políbí Harryho Pottera?“ a TŘÍSK! Facka od Dany asi pěkně bolí, onehdy, když praštila Jolanu, měla Jolana obtisk ruky celej konec vyučování, dokaď se jí to nerozpilo na velkou rudou skvrnu.
,,Hele! To je hůlka!“ překvapí mě moje lososová hůlka ve které vidím věčný oheň.
,,V té mé je kus ledovce.“ řekne Dana a při slově ledovec posmutní, její hůlka má tyrkysovou barvu. Ája má žlutou, ve které něco svítí. Aryjel modrou ve které je voda a Adelka zelenou, ve které je nějaký lístek. Lenka se pochlubila růžovou, ve které se točilo mini-tornádíčko.
,,Půjdeme dovnitř!“ zavelí Dana a jde směrem k hradu. Běžíme, až dorazíme směrem k dveřím do velké síně. Rozrazíme dveře a vběhneme dovnitř.
,,To jest ohnivý pohár!“ udiví se Dana a jdeme blíž. K tomu poháru mě něco vábí… asi ten oheň, jsem strážkyně ohně, volá mě o pomoc.
,,Alenko!“ probere mě Danin hlas a já se otočím k holkám. Dana vypadá nedůvěřivě, Adelka na mě kouká a ostatní se strašně divý.
,,Co budeme dělat?“ ptá se Lenka a obejme mě.
,,Asi najdeme místo na spaní.“ odpoví Dana zneviditelníme se. Spíme na lavičkách ve velké síni a je to dost nepohodlné a tak celý večer probíráme: Jaký střih plavek si koupíme, proč se James Blunt rozešel s Petrou Němcovou, Jestli asi ještě uvidíme pana teplou vyžli a podobně. PS: Toho se nezúčastnila Dana, kromě tématu číslo 3.

,,Vstávat!!“ houkla Dana a já málem vyletěla z kůže.
,,Co je?“ ptám se.
,,Za pár minut vyberou soutěžící!“ oznámila Dana a všichni jsme se přišli podívat na ‚losování‘. Bude soutěžit Fleur, Krum, Cedrik a…
,,Prosím?!“ ptala se Dana až se zakuckala.
,,Leonardo DiCaprio:“ odpoví Brumbál a Dana jde doslovně do vývrtky.
Adelka se začne smát, já se rozesměju a Ája s Aryjel nejsou k zadržení. Lenka se nakonec rozhihňá taky. Dana odchází a myslím, že pro tuhle misi jako šéfka skončila.
,,Nevíte kde je Dana?“ ptám se nějakých holek a popisuji Danu.
,,Já ji viděla tamhle!“ ukáže Cho Changová.
,,Díky,“ usměje se Adelka ,,Nechceš jít na zmrzlinu?“
Jdeme dál, Adelka asi bude kámošit s Cho. Vidím Danu jak se vykecává s Fleur Delacour.
,,Ahoj, Dano!“ zakřičím a Dana se ani neotočí.
,,Dano, co je s tebou?“ ptám se.
,,Nejsi moje kamarádka! Kdybys byla, nevysmála by jsi se mi před celými Bradavicemi!“ houkne Dana a pokračuje ,,U Áji a Aryjel bych to pochopila, u Adelky je to samozřejmost, ale u tebe a Lenky!“ naštve se Dana a s Fleur odchází.
,,Ježiž, já jsem pitomá! Zapomněla jsem na to, že Dana je alergická na legraci!“ vychrlím na Lenku a v zásadě přiznávám, že jsem se jí vysmála.
,,Mě to moc mrzí..“ fňukala Lenka a rozbrečela se. Co mám dělat?

,,Hele, Leni, není tamhleto Suzane Boncová?“ ptám se a vidím u ní Aryjel. Ája se zase courá s Ginny Weaslyovou. Jenom Lenka se někde necourá.
,,Mám nápad, co kdybychom našli Hermionu?“ ptá se Lenka.
,,To je báječný nápad!“ zaraduju se.
Chodíme a hledáme Hermionu, nikde ji nevidíme. Potkaly jsme Dana s Fleur, jak se někde courají.
,,Lenko, co se děje?“ ptám se, když mi nohy začnou mizet.
,,Asi transport!“ pískne Lenka s obě zmizíme.

Setkaly jsme se v parku. Je tu Dana, Adelka, i Ája a Aryjel.
,,Koukněte,“ ukáže nám Dana mapu ,,tady je hrad, a tady je nějaké X.“ ukáže Dana na mapě X, které je asi jeden kilometr v tajemném lese, nebo jak se to jmenuje.
,,Vydáme se na cestu hned?“ ptám se.
,,Jistě.“ odpoví Dana
,,Dano, promiň.“ špitne Lenka a kouká na Danu.
,,To nic Lenko, právě jsem ti odpustila.“ řekne Dana s úsměvem.
,,Dano, promiň, já to tak nechtěla.“ omlouvám se a Dana mi také odpustí.

Cestujeme tajemným lesem a to už jsme v kompletní výbavě, máme lesklé dresy jako mají špiónky. Kalhoty spojené s tričkem a i z botami na podpatku.
Dana v bílém dresu se světle modrým pruhem si ten podpatek odlomila. Adelka v zeleném dresu si podpatek nechala vyrůst. Já svůj oranžový dres nechala, jak byl. Ája v žlutém a Aryjel v modrém si podpatky ulomily taky a Lenka svůj růžový dres nechala, jak je. Došli jsme k cestě zarostlé trním.
,,Zkusím ho přemluvit.“ oznámila Adelka a vydala se k trní.
,,Neposlouchá, prý máme kouzlit a ne kecat!“
,,Pamatuji si pouze jedno kouzlo, Difindo!“ křikne Dana a rozrazí křoví na spousty kousků, její hůlka se ale rozlomila v půli.
,,Jednorázové hůlky!“ překvapila se Dana.
,,Jdeme!!“ houkla Adelka a šli jsme v před.
Došli jsme k vysoké skále. Adelka se usmála.
,,Teď zkusím kouzlo já!! Houboj!!“ vřískne Adelka a udělá takový malý koberec se spirálou, musíme na něj skočit a pak nás odrazí nahoru.
,,Íííííííííí!!“ piští Lenka při pohledu na velkého, ohnivého kraba.
,,Riktusempra!“ křičím v záchvatu paniky, to první co mě napadlo. Krab se otočil a na zádech se nemohl hnout. Pokračovaly jsme rychle dál, až tak daleko, že jsme skoro neviděli na cestu

,,Fůůůj!!!!“ rozječela se Adelka a skočila mi na nohu.
,,To je jenom sliz.“ řekla Dana a pošeptala Lence nějaké kouzlo.
,,Smeták!!“ pískla Lenka a uklidila sliz, hůlku zahodila.
Pokračovali jsme dál, až k velkým, zrezlým dveřím.
,,Alohomora!“ rozeřvala se Aryjel a dveře se otevřeli, uvnitř byla taková tma, že nám Ája kouzlem Lumos musela svítit na cestu. Neměli jsme žádné kouzlo, hůlky byly, jak se říká, v tahu.
,,Tak a co dál?“ ptala se pochybovačně a povýšeně Adelka, když Áje přestalo kouzlo fungovat.
,,Půjdeme dál.“ odpověděla Dana.
Šli jsme, šli a šli. Dostali jsme se k východu asi za půl hodiny.
,,Hele!“ ukázala jsem na velký vrak lodi.
,,Ty vole! Titanic!!!“ rozeřvala se Ája.
,,Teplouši tu nesmí chybět!“ dodala Aryjel a obě se v záchvatu smíchu nezmohli na nic víc. Zato Dana byla na pokraji nervového zhroucení.
Najednou se setmělo, mračna se zatáhly a začalo pršet. Najednou tam něco zajiskřilo, někdo se tam objevil. Letěla jsem tam.
,,Alenko, počkej!“ křičela Dana, ale já jí nevnímala. Buch!! Titanic, začal hořet, bouchlo to a já letěla asi deset metrů daleko.
,,Alenko, jsi v pořádku?“ ptala se Lenka.
,,Jsi good?“ ptala se Aryjel.
,,Já…ten člověk…je mrtvý! Nezachránila jsem ho!“ rozbrečím se.
,,Kdo to byl?“ ptá se Dana naléhavě.
,,Asi Leonardo..“ hlesnu do prázdna.
,,Dany! Nelez tam! Kurva!“ zařvala Ája a já se nezmohla na nic jiného než na pláč. Lenka brečí také, horší jsou tiché slzy, než urputný a hlučný pláč.
Zklamala jsem, nedokázala jsem ho zachránit. Nezvládla jsem to. Ája i Aryjel tiše brečí, Adelka se tváří smutně, ale nebrečí. Tentokrát to jde od srdce, ode všech. Dana stojí, kouká se na loď, brečí a nevěří vlastním očím. Sedne si vedle mě.
,,To nemůže být pravda.“ hlesne a brečí. Vytáhne Srdce Kondrakaru a transportuje nás to do Kondrakaru.
Vítejte děvčata, zlá byla tato mise.
Stojíme tam, brečíme, víme, že jsme sklamaly.
Nemusíte se obviňovat, zachránily jste síť a Korsinia je země klamu. Dano, tvoje srdce ti říkalo, co máš dělat, neposlechla jsi ho. Ty nikdy srdce neposloucháš, věř někdy svým citům, neber je jako odporný hmyz na čelním skle tvého života a Alenko, nenervuj se. Chybu neudělala ani jedna z vás.

Letěly jsme k nám domů, nebylo cesty ven ani zpět. Tohle bylo jedno z největších traumat a nikdo ho neumí vyléčit. Dana je od té doby chladná a ledová, vůči všem klukům. Snad jednou půjde zapomenout..

Alenka