Viděl hvězdy tančit 1

Pár posledních okrasných čar a obrázek byl hotový, nadkomodor Eduard Redlook si prohlídl svůj výtvor, změť čar, křivek a geometrických tvarů, jako každý jiný co nakreslil. Měl tenhle styl kreslení rád, vždy si při něm odpočine, protože jen tak může přestat myslet na složité taktické problémy. Ne že by chtěl unikat od zodpovědnosti, ale někdy mívá pocit, že to už je skoro psychická nemoc. Ať je kdekoliv musí si stále odehrávat scénáře bitev a hledat v nich mouchy nebo vylepšení. Při kreslení se mu ale myšlenky uvolní a začnou se rozplývat, jakoby všechnu tu složitost uvěznil v papíru.
Redlook se usmál, tentokrát měl myšlenky složitější než kdy jindy. Zazněl zvonek interkomu a komodor instinktivně zmáčkl tlačítko:
„Ano?”
„Nadkomodore, Velryba zachytila nestín.”
„Jak daleko, Iane?”
„Asi něco pod jednu minutu.”
„To bude Žralok. Má sakra velký zpoždění, skoro už vypršela čekací doba.”
„Vaše rozkazy pane?”
„Počkáme do splynutí nestínu. Vyřiď to ostatním lodím. A ať si připraví zadní kanóny, kdyby náhodou to byli čokli.”
„Vyřídím.”
„Nadkomodor končí.”

Ukončil spojení. Měl by být nervózní, ale místo toho cítil lhostejnost. Poslední loď flotily konečně dorazila. Poslední ze čtyř mezihvězdných lodí, vyslané z Chunova Systému. Za 4 měsíce přistanou v soustavě Kappa Deimos VI. Tam bude mít 3 roky na to, aby získal kontrolu nad plynnými obry. Za 3 roky přiletí z Greenmanovy frakce čtyři kolonizační hvězdolety a dva bitevní a on jim dá zelenou, že je vše v pořádku. Což by mělo být, jelikož K. Deimos VI je kolonizována nedávno, takže budou tam maximálně tři bitevní hvězdolety. Až nejdříve za 6 let po útoku přiletí nepřátelské posily, v soustavě bude víc bitevních lodí, než budou čekat.
Jedna z věcí, která Redlooka trápila, byla, že za těch 8 let co sem letěli, válka mohla už skončit a to co teď udělá, bude naprosto zbytečné. Měl ale dva částečně uspokojivé protiargumenty, první: je malá pravděpodobnost, že po přibližně 200 let války s čoklíky se zrovna při jeho misi stane, že skončí. A druhý byl ten, že zaplaceno dostane tak jako tak.
***
„...a ta děvka nechtěla přestat křičet a tak jsem jí dal ránu… hned bylo ticho.” dokončil vyprávění kapitán křižníku Modrý List, yu-june Argiza. Všichni kolem stolu prskli smíchy.
„Ty Argizo, jsi strašný dobytek, víš o tom?” ozval se s úsměvem rit Grahn von Sterberg, velitel mezihvězdné lodi Tesák.
„Rite Sterbergu, já se k dobytku chovám jak dobytek, takhle to je.” odvětil se smíchem Argiza.
„No pozor na to, ženy zvířata nejsou, tady pritr Vrai ti to potvrdí.” rit Grahn se chtěl napít, ale zjistil, že sklenice je prázdná „Sluho jakto, že mám prázdno?”
„Ano, ženy nejsou zvířata”, začal vážně vysvětlovat pritr Vrai, kněz Jrsoy, ”jsou o něco víc ---”
„Áno ony umí dokonce i mluvit” přerušil knězův výklad rit Kher von Geistermond, kapitán křižníku Červený List. Kolem stolu se znova ozval vrčivý smích. Rit Ghran vyprskl afnost a taky se rozchechtal. Vrai jenom zakroutil hlavou a věnoval se dál jídlu, mají v sobě docela dost afnostu a bylo by neadekvátní je potrestat za opileckou drzost.
„Sluho u všech bohů, vždyť je to zase prázdný!” zařval Grahn ” Ještě jednou a udělám tu dekoraci z tvých střev.”
„No tak rite von Sterberg, nemusíš tak přehánět.”
Grahn si očima našel původce té věty a vycenil zuby: „Co nemusím a můžu, si určím sám, frej Urhene.”
Urhen slyšel jak Grahn zvýraznil jeho nižší titul, chtěl něco mu na to říct, ale pocítil z Grahna pach zlosti a tak radši sklapl. Nižší vždy musí ustoupit před vyšším.
***
Grahn se díval na projekci okolní oblohy. Hvězdokupy vypadaly známě, skoro to vypadalo, jako že je doma. Jenže věděl, že tam bude až za rok, plus něco kolem půl roku přistávání.
„Těšíš se domů Grahne?”
Grahn se ohlédl a uviděl ve dveřích svého zástupce Orvika jak se vznáší.
„Orviku ty jsi taky ještě nešel spát?”
„Taky mám rád tu podívanou.” řekl a připlul blíž.
„Přesto že víš, že je nebezpečná. Afnost?”
„Ne, dík.”
Hvězdy stále vysely na svých místech. Vypadaly stejně jako vždy, ale už by se dalo prokázat, že mají trochu jiný odstín.
„Grahne, nechci ti nijak přinášet zlou…“
„Orviku ty nikdy nepřinášíš zlou, povídej.” řekl s úsměvem Grahn, s očima stále na projekci.
„Nu dobrá… Grahne víš, že se to tobě říká, že se někdy chováš jako bys měl jenom výchovu wun.”
„Ukaž mi na toho, kdo to řekl.”
Orvik se zle podíval na Grahna. Grahn se rozesmál.
„No tak Orviku, nebylo vážně. No a co že se tak o mně říká? Mně na tom nijak nezáleží.”
Orvik zadržel povzdechnutí. Podíval se na projekci. Hvězdy měly trochu červenější odstín.
„Po pravdě řečeno se moc domů netěším,” odpověděl konečně Grahn „, ty roky tady mi vyhovovaly. Žádný bratr co na tebe nahlíží jako na špínu, jen proto, že je prvorozený, žádný neustále komentující otec a žádní kněží dohlížející na výchovu.”
Grahn si vlil do úst dalších pár kapek afnostového džusu.”Měl jsem, a stále zatím mám, pod velením svůj vlastní hvězdolet, svobodu a vlastně celou tuhle soustavu. Teď za rok a půl se zase potkám s otcem a ten bude jedině rád za naleziště hvězdného prachu, co jsme tady našli. Vsadím se, že mi za to nedá ani minci navíc. Parchant jeden chamtivej.”
Orvik nakrátko vycenil zuby. Rit Sterberg se opravdu někdy choval jako by nemněl výchovu krakh, příslušící šlechtě. Podíval se na hodnotu prostorového zrychlení. Dva a půl AP, ještě jeden a půl a budou muset jít spát.
„Rád bych se jednou dozvěděl, jak vypadají ty vzory, které hvězdy malují.” řekl zamyšleně Grahn.
Orvik se podíval na projekci, hvězdy už nebyly body ale malé narudlé čárky „Někteří se to dozvěděli a přišli o zdravý rozum” odpověděl mi na to.
Grah pokýval hlavou „A když nemám o co přijít?”
***
Komodora Ulmana napadlo, že se musí hodně nudit, když se zúčastňuje výslechu rebelů. Teda těžko říct jestli rebelů. Když před rokem přistáli v soustavě, kontaktovali se s místními vzbouřeneckými silami. Piráti s nimi začali spolupracovat hned a chudina pracující na planetách se pod vidinou „svobody a spravedlnosti” přidala také. To byli rebelové. Pak se z nich stali občané protektorátu. Teď se po roce vrátil k plynnému obru K. Deimos VI 6, alias Hladový titán podle místních, aby opravil Žraloka a zároveň aby hlídal krajní planetu soustavy. Ku jeho překvapení zjistil, že na měsíci K.Deimos VI 6c, byla svržena protektorátní vláda. To že povstání vedla jedna poručnice z Chunovy flotily ho překvapilo také. Poté co planetu nakrmil předimenzovanými vodíkovými hlavicemi, Ulmana velmi pobavila ironie, že měsíc už odedávna místní nazývají Geistermond, Měsíc duchů.
Bohužel někteří na sousedním měsíci K.Deimos VI 6b, neboli Monstrosmond, neuvěřili vymyšlené povídce o šílených teroristech co radši odpálili nukleární nálože, než aby se vzdali a nechali tak naživu tisíce žen a dětí. Na Monstrosmondu ale žije více gáďanů. A hlavně potřebuje, aby mu někdo rychle opravil hvězdolet. To vše vyžaduje jiný přístup k problému a tak se Monstrosmond těší zeminou s radioaktivitou dánou od přírody.
Chtěli se dostat na jeho loď jako jedni z levných pracovníků co jí teď opravují. Museli být strašní hlupáci, když si mysleli, že jim to projde. Detektor kovu začal pípat ještě předtím, než do něj vstoupili.
Jeden čoklík teď vzrušeně něco vyvrkával. Gáďanský překladač, kolaborant, to překládal do srozumitelnější řeči vedoucímu výslechu. Ulman nerozuměl moc ani té srozumitelnější řeči. Právě to byl vždy problém s gáďanským jazykem. Dokážou vydávat zvuky, které když zkusí normální člověk tak se skoro pozvrací. Kvůli tomu, že lidské ucho nedokáže rozpoznat rozdíly mezi třeba deseti druhy „a”, musí většinou mít u sebe nějaký analyzátor anebo překladače. Nejhorší bylo, že čoklové velmi dobře rozumí řeči lidí, pokud se jí naučí. Což dle zdejší vzdělanosti je docela vzácnost. Až do teď nevěřil, že ve vesmíru existují světy, jejichž obyvatelé nemají ponětí o jiných planetách. Tady chudina věděla jenom něco o jejich pánovi, o bozích a samozřejmě o jejich císaři, který žije kdesi s bohy na té velké oblačné planetě. Neví ale, že existuje něco jiného než jejich planetka, samozřejmě až do teď, kdy jim šlechta pověděla o sesterské planetě.
„Pane?” ozvala se vedoucí výslechu.
Výběr ženy jako vedoucí výslechu, bylo úmyslné. Věděl že gáďani mají k opačnému pohlaví vztah asi jako on ke své židli.
„Ano Tercio?”
„Jeden gáďan tvrdí že je mág.”
Komodor vyvalil oči „Cože? Který?”
„Ten co sedí po levé straně.” ukázala Tercia.
Podíval se na ten vyzáblý exemplář. Mágové, to jsou ti co podle legend gáďanů pomáhají císaři udržet jeho impérium v jednom celku celé milénium. Tohle byla pro lidi jedna z věčných záhad, jak může existovat intersolární celek. Něco takového by vyžadovalo… nemožné.
„Tak čoklovskej mág jo? ” řekl s úsměvem gáďanovi. Ten k jeho údivu přikývl. Takže nějaký vzdělanec, pomyslel si komodor, nejspíš šlechtic.
„Á, vidím, že znáš kultivovaný jazyk. Jaké další zázraky dokážeš?”
Mág mlčel. Komodor se podíval na překladače: „Věříš, že to je mág?”
Gáďanský překladatel se díval na mága a po chvilce kývnul.
Ulman zavrtěl hlavou „A věříš, že dokáže dělat kouzla?”
Gáďan zase odsouhlasil.
Komodor se zamračil, a to už si myslel, že pár dní na lodi z gáďana vyžene všechny ty pověry.
„A viděls někdy nějaké?”
Překladatel mu tentokrát něco řek. Ulman se tázavě podíval na Tercii.
„Prý nejdou vidět” přeložila.
Ulman si povzdechl: „Teď mě poslouchej a zkus přemýšlet, poslouchej mě, protože pak to řekneš svým druhům ve smečce jasný?”
Překladatel na chvilku skrčil nos, ale nic neřekl. Ulman to bral, jako že poslouchá.
„Tihle šarlatáni,” ukázal na údajného mága „, vládnou vaší soustavou na základě nějakých výmyslu. Prý slouží nějakému císaři… viděli jste toho císaře někdy?” Ulman nechal chvilku otázku viset ve vzduchu a pak pokračoval „Žijí z vás. Z vás, bandy pověrčivců. Nebýt jich nebyla by tu žádná válka, žádná bída a žádná rodová autokracie, kterou nenávidíte. Chápeš?” Překladatel stále mlčel. Komodor začal tento rozhovor brát jako výzvu. Vytáhl pistoli a namířil ho na mága.
„Udělej zázrak.” řekl.
„Ještě není čas.” odpověděl šarlatán. Komodorovi něco uniklo, ale teď řešil něco jiného. Otočil se na překladače, který měl rozevřené oči dokořán, a podal mu pistoli. Ochranka automaticky namířila na překladače.
„Tak,” začal komodor „, abys viděl, že je to jen čokl, jako každý z vás, tak ho střel do nohy.”
Překladatel stál a zíral na pistoli.
„Jestli to neuděláš tak řeknu ochrance, ať zmáčknou spoušť.”
Gáďan namířil na mágovu nohu. Po chvilce ale bylo jasné, že nevystřelí.
„Ochranko---” komodora ale přerušil výstřel.