Tomy Simský 3

Tomy Simský 3

„Za kolik?“ zeptal se mladík s velkou hlavou.
„Jako vždy. 250 korun za gram“ odpovědělo silnější dítě.
„Ok.“ řekl mladík a vybral z peněženky požadovanou částku. Hnedle dostal od dealera pytlík s marijánkou.
„Takže, transakce je u konce. Odteď mě neznáš a nikdy jsi mě neviděl. Teda, až po dobu, než budeš chtít koupit další várku“.
„Jasně Tlustý Johny“
„Neeeeeeeeeeeeeee!“

+++
„ Už jste ho našli?“ zvolal Velký Charlie.
„ Ne pane“ odpověděla opatrně malá holčička svému šéfu, který byl mladší než ona.
„ Jak to?! To nedokážete najít jednoho zasranýho fízla?“
„ Ono to je těžké, pane. On má u sebe moc elektrotechniky a to všechny naše satelity ruší“.
„ Tak obkličte jeho byt, hlídejte ho dvacet čtyři hodin denně. Sedm dní v týdnu po celých tři sta šedesát pět dní v roce!“ zakřičel vůdce nadace Dudlík a mlátil dětskýma pěstičkami do stolu.
„ A co když bude přestupný rok, šéfe?“ ptala se technička.
„ Co je s ním?“ nechápal Velký Charlie.
„ No, když je přestupný rok, tak dnů není celých tři sta šedesát pět, ale celých tři sta šedesát šest. Co máme dělat v ten den, kdy je navíc?“
Tohle neměla holčička říkat. Zeleno-hnědočerná barva obličeje Velkého Charlieho naznačovala, že by měla technička utéci, než vůdce Dudlíků vyprskne hněvem.

+++

„ Ano? …….kde? ……dobře……“ v postoji telefonuje strážník Hopkins „… jistě, hned vyrážím. Mějte se“ . Strážník položí sluchátko. „Neznámí dealer opět udeřil. Tentokrát pár kroků od školky. Parchant ! Musím ho dopadnout dřív, něco prodá další drogy“ naštvaně se oblíkne a jde z bytu chytat drogového dealera, který v poslední době sužuje město a Hopkinsovou hlavu.

+++

„ Tak kde je ta smažka, co pálí jedno brko za druhým?“ zvolal Johny Vyhulenec před bytem svého kamaráda, hackera a největším kupcem drog. Otevřeli se dveře. Na chodbu se dostal kouř z canabisu . Když kouř ustál, byla vidět postava sedmiletého, dredatého kluka.
„ Mluvils o mě?“
„ A znáš někoho jiného, na koho by seděl ten popis?“ ušklíbne se návštěva.
„ Ne“ odpoví Tomy Simský.

+++

„Pohodlně se usaďte. Začíná další díl amerického, akčně-komediálního seriálu Sniper. V dnešním dílů dostane hlavní hrdina za úkol odstřelit zkorumpovaného policistu“ s milým úsměvem vyprávěla děj mladá hlasatelka v televizi.
„Že by inspirace?“ proběhlo hlavou Velkému Charliemu. Sedl si a rozbalil si chypsi a lokl si koly.

+++


„Dobrý den“ pozdravil Hopkins postavu, která ležela na schodech za „Jednotou“ a dívala se na nebe.
„Čááááuuuu brácho“ pozdravil ho se smíchem mladík s velkou hlavou.
„Co tady děláte?“ snažil se neklepat strážník v přestrojení.
„Děláte? Ty vole! Všichni v pohodě lidi na tomhle podělaném světě by si měli tykat. A ty vypadáš v pohodě.“
„Jo? Tak dík. Tak co tu děláš?“
„Koukám na nebe, jak přistávají ufouni“.
Hopkins chvilku nevnímal. Pak se pomalu podíval nahoru. „Já ale nic nevidím“.
„To protože musíš sjet tenhle super matroš“ usmál se feták. „Když ho spálíš, tak se ti v kebuli aktivuje mikročip a ufounům se na displeji objeví informace o tobě a oni vědí kde jsi a přiletěj sem. Pak ti začnou vysvětlovat jaký to má výhody stát se taky ufounem. Pak od nich dostaneš identifikační číslo. Podle něho budeš zapsaném do identifikační databáze. Já jsem číslo 97A3. To je v pohodě číslo. Že to je v pohodě číslo? Jo, je to v pohodě číslo. Jsem na něj moc hrdej. Málo lidí má tohle číslo. Vlastně, jen já ho mám. Jak by to vypadalo, kdyby mělo jedno číslo víc lidí? Chtěli by mi něco poslat, ale poslali by to nějakýmu tajtrdlíkovi v Mongolsků, který by měl stejně tak dobré číslo jako mám teď já. A já bych zůstal na buben. A to nechci. Nepřidal jsem se k ufounům, abych tam byl na buben. To jsem se už i tady byl na buben i jiný hudební nástroj. A…… „ chtěl ještě vyhulenec pokračovat ve vyprávění, ale nemohl, protože přestrojený strážník Hopkins už to nevydržel a zacpal mu pusu rukou.
„Rozumím ti. Hele, ale já bych potřeboval vědět, kde si sehnal tenhle matroš“ řekl a uvolnil ruku.
„Kurva! Co to mělo jako bejt? Si mě chtěl udusit? Ty špejde! Za to tě ufouni sebou brát nebudou. Jim to řeknu. A Vyhulenci Johnymu řeknu, aby ti nedával tenhle luxus matroš, protože jsi psychouš!“ rozkřičel se sjetý mladík.
„Já a psychopat?“ řekl si v duchu Hopkins „se podívej do zrcadla“.
„Říkám ti, ty si tu už nezahulíš. Ani blbí cigáro si už nezapálíš. O to se osobně postarám!“ nepřestal řvát chlapík s velkou hlavou.
„Promiň. Trochu jsem to přehnal. Hele, když mi řekneš, kde najdu Johnyho Vyhulence, tak mu osobně řeknu, aby mi nic nedal a tobě za odškodnění něco přinesu“ snažil se ušít boudu policista.
„Fakt jo?“ uklidnil se mladík. Ted budu určitě u Tomyho. To je taky takovej vykuk. I on poletí s námi. I on už je v databazy ufounů. Najdeš je v ulici Rudý oči číslo baráku 23. Kdyby u něho nebyl, tak bude u sebe v baráku 666“.
„Dík moc“ usmál se spokojený Hopkins, který byl blízko dopadení tajemného a nebezpečného dealera.

+++

„Pošleš mi šota?“ poprosil Johny Vyhulenec.
„Jasný“ usmál se Tomy Simský. Dal si do úst konec pointa a vydechl kouř přímo Johnymu do pusy.
„Dikec Tomy“
„Jasný“ usmál se Simský.
„Kurník! Umíš říct něco jiného než je jasný?“
„Jasný“.
Oba vybuchli v hlasitý smích.
„Sakra, už jsem měl být u Mostu“ vzpomněl si najednou Johny.
„Jasný….a proč?“ nepřestává se Tomy smát.
„Nějaký zelenáč chtěl koupit houbičky. Sorry brácho. Někdy to zopakujeme“ omluvil se tlouštík a doklopýtal ke dveřím.
„Jasný“ neustále se smál Tomy Simský.

+++

„V hlavních rolích : Jimi Práskač, Natalie Akční, Steve Bomba a další“ nabíhaly titulky na konci seriálu. „Wow, přesně tohle jsem potřeboval“ nadšeně zvolá Velký Charlie „sice bych na to přišel sám, ale takhle jsem to aspoň viděl v praxi“. Vydal se do skladiště zbraní. Za chvíli se vrátil a v ruce držel snopečku Springfield. „Tak, zbraň by byla. Náboje...“ otevřel šuplík u stolu a vyndal krabičku „mám“. Zvedl telefonní sluchátko.
„Ano?“ ozvalo se na druhém konci.
„Zjistěte, kde bydlí ten křivák Hopkins“.
„Jistě, šéfe“.
Po chvíli položil šéf nadace Dudlík telefon. Nabil zbraň a s tajemných chechtáním se vydal ven z pracovny.

+++

„A co támhleten?“ ptal se sám sebe Hopkins sedíc na lavičce před bytem 23. „ Silnější je, a nějak divně se směje. Zkusím to!“ rozhodl se a vydal se za osobou kterou si dlouho prohlížel.
„Ehm, nejsi takhle náhodou Johny Vyhulenec?“
„Jasný“ potvrdil Johny. „Sakra! Dementní Tomy! Začal jsem říkat to jeho jasný“
„Hmm, jasný“ nechápal strážník v přestrojení, ale byl rád, že ho konečně dopadl.
„Neprovokuj! Co chceš? Koupit?“ uklidnil se dealer.
„Jasný“
„Buďto si moc odvážnej a nebo strašně blbej. Nech toho a pojď tamhle za roh“.
Vydali se schovat před okolním světem.
„Tebe jsem tu ještě neviděl“.
„Já jsem se nedávno přestěhoval“.
„Odkud?“
„Z Mlaskovic“ improvizoval Hopkins.
„Fakt jo?“ nahnul se k němu Johny. Policista měl co dělat, aby se neprozradil.
„Ano“
„Tak to musíš znát Frantu Pádla“.
„Jo toho znám“ lhal potící se strážník.
„Jak se mu vede?“.
„Dobrý“.
„Jo? To ho už pustili z lapáku?“.
„Jo“.
„Tak už taky bylo na čase. Ty svině policajtský na něho nic neměli a stejně ho sebrali“.
„To jo. Policisté jsou…svině“ nerad tohle Hopkins řekl, ale musel.
„To mi povídej. Tak co chceš? Mám vše. Kolik máš peněz?“.
„To si děláš prdel ne?“ začal se smát Johny. „Peněženka ve vzoru Pokémonů?“.
Hopkins se začervenal.
„Když vykouříš nějaký model, tak máš stavy hrát si s Pokemonama.
„Jo, to znám. Já to mám ale s Digimonama“.
„Mám dvě stovky“.
„Jo, tak to máš na pytlíček. Bereš?“.
„Beru“.
Johny Vyhulenec se začal přehrabovat v kapsách.
„Teďka je moje chvíle“ pomyslel si policista a začal hledat schované pouta. Naneštěstí mu spadla na zem.
„Kurva!“ zděšeně vykřikne Johny a začne utíkat.
„Počkej!“ volá za ním Hopkins, ale kriminálník ho neuposlechl. Až si nešikovný policista nafackoval tak se za ním rozběhl. Honička začala.

+++

„Tak tady bydlí ten šmejd“ odplivl si Velký Charlie. „Teda, bydlel“.


+++

„Tomy! Kurva, Tomy, otevři ty dveře!“ nervózně buší Johny. Dveře se otevřeli. Chodbou opět pronikne vůně trávy.
„Co je?“ rozespale se zeptá Simský. „To chceš zase hulit?“. Johny Vyhulenec neodpověděl a vběhl do pokoje. „Asi jo“ povzdechl si Tomy a zavřel dveře. „Tak se uklidni. Sedni si a podej mi papírky.“
„Jdi s tím do háje. Jde po mě polda“ lapá po dechu dealer.
Tomy se zarazil. „Cože? Jak po tobě může jít? Copak jsem ti neříkal, aby sis dával pozor?“.
„No jo, ale znáš mě. Prachy mi nesmrděj“ omlouval se Johny.
„Hm, ale kriminál by ti smrděl“ povzdechl si Simský. „No nic, vytáhni ty papírky. Zahulíme, ty se uklidníš a na něco přijdeme“.

+++

Velký Charlie si zapálil cigaretu. „Tak pojď ty šmejde. Čeká tady na tebe to, co si zasloužíš“ přiložil oko ke kukátku své smrtící zbrani.

+++

„Takže domluveno?“ loučil se Johny s Tomym.
„Jasný“ potvrdil plán Simský. Přešel k pracovnímu stolu. Vyndal svojí sniperku a nabil jí.
„Jedná kulka bude stačit“ usmál se a vyšel ven.

+++

„Sakra! Jak mi mohl utéct? Už jsem ho skoro měl. Já se na to…“nadával si udýchaný Hopkins.“ Moment! Není to on? Je to on!“ vykřikl a běžel k Johnymu.
„Klídek. Přišel jsem se vzdát. Klidně mě zatkni. Jen doufám že máš klíče od pout a splníš mi poslední přání“ s ledově klidnou tváři se nechal zatknout Johny. Lidi kolem se trochu divili, proč ten člověk zatýká dítě, ale nic neříkali. Báli se skryté kamery.
„Jaké je?“ usmíval se vítězoslavně Hopkins.
„Ukaž mi kde bydlíš“.
„Maličkost“.
„Dík“ odsekl zatčený Johny Vyhulenec, ale otáčel se, aby se ujistil, že jde za nimi Tomy Simský.

+++

„Tamhle jde“ ušklíbl se Velký Charlie. „Už jsem se bál, že dnes nikoho nezabiju. Mě kazit plány nikdo nebude!“

+++

„Tak tady bydlím“ ukázal policista na budovu.
„Krása. Tak skoč pro klíče k poutům“ nehnul ani brvou Johny Vyhulenec.
„Proč? Ty půjdeš rovnou do vězení. A navíc je mám celou dobu sebou“.
„Jé, tak to jsme se nemuseli táhnout takovou dálku“ povzdechl si zajatec.

+++

„Mě nikdo nebude zatýkat zdroj hulení a zábavy“ nasupeně odsekl Tomy Simský a z krytu namířil na Hopkinse.

+++

„PRASK“ vystřelil Velký Charlie.

+++

„PRASK“ vystřelil Tomy Simský.

+++

Kulka letěla z jedné strany. Kulka letěla z druhé strany. Těsně před Hopkinsovým srdce se obě patrony střetli. Ozvala se rána a spadli před nechápajícího Johnyho a vyplašeného Hopkinse.
„Co to bylo?“ rozhlížel se rozklepaný strážník. Když si všiml dvou kulek pod sebou zezelenal ve tváři a začal utíkat. Z kapsy mu vypadl svazek klíčů. Johny je zvedl a vysvobodil se. Podíval se na kulky. Podíval se na Tomyho, který právě přicházel. Oba se rozhlíželi, kdo vystřelil tu druhou ránu. Dlouho nemuseli hledat.
„Vy dementi. Všechno jen poserete. Už mohl bejt tuhej!“ běžel k ním rudý vzteky šéf nadace Dudlík. Tomy Simský se s volným Johnym Vyhulencem začali smát na celé kolo.