Zima... úvod

Zima…
1.7.2010… 16:45… Praha, I. P. Pavlova… -31 stupňů celsia, rychlost větru 20 metrů za vteřinu.
Celé dopravní „srdce“ Prahy bylo zaneřáděno zničenými a ohořelými auty, převrácenými autobusy a rozbitými tramvajemi. Vchody do metra byli zavaleny sutí. Většina oken byla od větru zničena.
Ležel jsem v zastavené tramvaji pod sedačkami a čekal, až těžké kroky vojenských holinek zmizí. Ještě pár minut a zmrznu…
Jeden z vojáků vládních hlídek… pokud se tedy dají nazývat vládní… vyrazil dveře do tramvaje a vešel dovnitř.
„Kašleme na toho malého smrada!“zakřičel důstojník.
Voják na sobě měl klasická bagančata, zimní komplet, přes tvář šálu, na hlavě beranici, na zádech AKMko a nějaký baťoh. V rukách pistoli a nůž. Rozhlédl se kolem sebe a pak se podíval na zem. Spatřil mě. Vyděšeně a zoufale jsem zakýval hlavou, aby mě nezabíjel nebo neprozradil. Otočil se a odešel z tramvaje.
Já jsem byl jen v potrhaném kabátu, tlustých kalhotách, přes tvář jsem měl „Palestinu“, u pasu nůž za opaskem a na hlavě tenkou čepici.