Vniknutí - prolog

Prolog:
Na konci 15. století a začátku 16. za vlády mocného Krunduse, žil v Estonsku v malé jižní vesnici jménem Rhelo 20.letý chlapec jménem Luisius Smell. Neměl otce, ale měl však svou velmi paličatou matku Berlii a dvě mladší sestry Julii a Jolanu, které byly 16.leté dvojčata. Toto malebné městečko, nebylo moc osídlené, ale bylo tvořeno spolkem přátel, kteří mezi sebou měli dobré vztahy. Rodina Smellova bydlela v menší chaloupce. Hned naproti svému obydlí, měli školu. Kde, se za mlada učili psát a číst. Pořád tam byla ta stará známa učitelka Rhita, kterou měl Luis moc rád. S matkou vycházel poměrně dobře, až na ňáké malé hádky. Luis už dva roky chodil s krásnou Leilou Brandosovou. Vždy se měli moc rádi, už od narození se spolu kamarádili. Leila bydlela hned vedle Smellů a tak i proto k sobě měli hodně blízko. Jednoho dne se však mezi Berlii a Luisem strhla hádka. Berlii cítila nebezpečí a proto se chtěla okamžitě odstěhovat, ale Louis nechtěl nechat Leilu samotnou. A proto když si měl jít zabalit své věci, utekl do lesa , který byl hned vedle domu, aby ho matka neodtáhla pryč. Byl zcela přesvědčený že, vesnici nehrozí žádné nebezpečí. A tak usnul, někde uprostřed Rhelovského lesa do klidného spánku. O půlnoci však zaslechl nějaké hlasy, vzbudil se a vedle sebe viděl temnou postavu. Myslel si že je to matka, ale to se bohužel mýlil. Než se stihnul vzpamatovat postava se k němu naklonila a zakousla se do jeho krku. Chvíli potom co se to vše událo na tu postavu někdo skočil a svalil ji na zem. Pak už slyšel jen neznáme vzdalující se hlasy „ Jeverly,ty pitomče, koukej odsud mazat než tě přistihnou Krundusovi vojáci. Copak jsme neříkali žádné lovení když jsem zahlédli že tu jsou.“
„ CCC, tady se nemůže v klidu člověk ani najíst, ale co s tim klukem to ho tady mám jen tak nechat aby se teď stal jedním z nás?“
„Ano nech, o jednoho nás přibít může“
Luis už nebyl při smyslech, ale moc dobře věděl že slyšel něco o Krundusovi, byl to jejich hlavní nepřítel, vládce Estnonska. Nelíbilo se mu, že ve vesnici Rhelo, v té osamocené vesnici žije nějaký spolek a navíc si myslel, že spolupracují s upíry. Taková blbost, vždyť upíři je zabíjeli. Ale to Krunduse nezajímalo, chtěl všechny zabít. „Ach, matka měla pravdu, musím okamžitě do vesnice“ pomyslel si Luis. Ohlédl se směrem k vesnici, odkud stoupal dým. Chtěl vstát, ale nemohl, všechno ho začalo bolet a pálit všude po těle cítil oheň, nejvíc ho bolela hlava. Až teď si začal uvědomovat, co se z něj stává. UPÍR. Nechtěl tomu uvěřit, ale nemohl nad ničem přemýšlet cítil jen bolest.Druhý den ráno se vzbudil znovuzrozený. Krásný a silný Luis se vydal na vesnici, co vydal on přímo pelášil, protože byl neskonale rychlý. Vesnice byla prázdná a vyhořelá jediné co viděl byla mrtvá těla, ale svou matku a sestry nenašel. „Naštěstí stihly utéct, promiň mami,ale co Leila? Leila!“
Rychle utíkal k Leile domu. Její rodiče byli mrtví a leželi na zemi oba probodnuti nožem. Leila byla na posteli, ale hýbala se. Luis k ní rychle běžel a viděl že na tom není dobře, také měla smrtelnou ránu. A vůbec nevnímala. „Leilo, co se stalo?“
„Krundus, všechny pozabíjel, ach ne má rodina, mí rodiče, nech mě umřít chci za nimi, ty můžeš utéct za svou matko na západ do Drianu.“
„Ne Leilo, zůstanu s tebou“
„Nech mě umřít“
Luis chápal, že chce umřít, ale on chtěl aby žila. Máma mu vyprávěla příběhy, že když se zakousne upír do zraněného člověka, ten člověk obživne, a bude silný, nechtěl sice působit Leile bolest, ale chtěl aby žila. A tak to zkusil, kousnul, ale pořád musel sát nemohl se od chutě krve odtrhnou, nakonec si to uvědomil a rychlé se odtáhl. Až, teď cítil žízeň, nechtěl však vysávat krev ze svých přátel a tak Leilu nechal samotnou na pospas přeměně a utíkal do lesa, rozhodl se že uloví zvíře, taky se učili, že žila jednou rodina upírů, co se živila zvířecí krví a tak se rozhodl že to zkusí taky. Nechtěl ubližovat lidem, ale ani zvířatům, ale musel se napít. Běžel do lesa a vyhlédl si tam stádo srnek a jelenů skočil po jednom a začal vysávat, zvířecí krev, nebyla sice tak dobrá ale i tak ho dostatečně nasytila. Po několika vysátích se vrátil k Leile, která se vzmítala v bolestech. Věděl že přeměna bude trvat celý den a upíři stejně nespí a tak se rozhodl pochovat své přátelé. Zpočátku bylo těžké vyrovnat se s pachem krví ale zvládal to. Už mu chyběl poslední člověk. Došel k mrtvému tělu a uvědomil si že je to Rhita.
Chtělo se mu plakal nad ztrátami všech přátel, malých dětí a prostě lidí co má rád, ale nešlo mu to, ani neuronil slzičku. Pracoval na pohřbívání celou noc a pak se vrátil k Leile která se už probírala. „Ahoj, upírsko“ ¨
„Co jak to myslíš? Já jsem upír?“
„Ano, proměnily mě v lese jiní upíři, chtěl jsem abys žila a tak jsem tě proměnil taky“
„Ale, já tě prosila abys mě nechal být, chtěla jsem být se svými rodiči. Jsi sobec. Místo toho abys mě nechal umřít, mě proměníš v příšeru, která zabíjí lidi. “
„Leilo, nemusíš zabíjet, můžeš se živit krví zvířat“
Než se ohlédl, Leila vstala a běžela pryč.
Běžel za ní, ale ona mu jen řekla ať jí nechá být a splní jí aspoň tohle přání. A co mohl Luis, dělat? Nechal jí být a zůstal sám v městě Rhelo.






„Tati, dneska si to nějak hodně zkrátil?“ podívala jsem se na svého tátu, který byl tak vžitý do příběhu,že ani nevnímal.
„Ano, Soph, ale vždyť se tuhle pohádku slyšela už tolikrát, že jí plně umíš nazpaměť.
Ano, dalo by se to nazvat pohádkou ale pro mě to byl životní příběh Luise , který jsem od mého táty…………. chtěla slyšet, každý den pře spaním. A občas přidal něco navíc a nebo si vymýšlel jiné příběhy o upírovi Luisovi..
„Dobrou tati, a jak to pokračuje dál?“nedala jsem se a zeptala jsem se, protože táta nikdy nedovyprávěl do konce.
Táta zamumlal něco pod vousy, Znělo to jako, přítomností holčičko.
Dobrou Sophie. Táta odešel a zavřel dveře, bez hlasité odpovědi.
A já usla ……..