Vniknutí - 2

2 moje nová přítelkyně

Ráno mě probudilo slunce, které vyzařovalo s polootevřeného okna.
Vylezla jsem z postele, přispěchala k oknu. To co jsem viděla, mě překvapilo, slunce zářilo jako nikdy. V Estonsku a obzvlášť v Sirvelu nebylo zvykem, že by tu bylo krásně, většinou kolem 20 stupňů . Hodně jsem se vyletnila a seběhla ze schodů.

První co jsem viděla, když jsem stoupila do kuchyně, byly dvoje modré oči, které se na mě dívaly. Ano, Lizzie zdědila stejně tak modré oči a blonďaté vlasy po mamce jako já po tátovi žluto-hnědé a tmavé vlasy. Jenomže tátovi to aspoň slušelo, on vypadal na dvacet zatímco je mu 36 a moje mamka je o rok mladší. Lizzie už snídala, byly toasty. Pozdravila jsem mamku a Lizzie. Vzala jsem si dva skvělé toasty a zabalila jeden k svačině, koukla jsem se na hodiny.

„Za pět minut mi jede autobus, do háje!“ Vykřikla jsem až mamka nadskočila.

Rychle jsem běžela do chodby a nazouvala si boty, ale najednou zazvonil telefon. Byl u mě nejblíže a tak mi nezbývalo než se zout a jít do chodby, kde byl na malém stolku. Vzala jsem sluchátko.

„Hálo?“ řekla jsem poměrně klidně
„Ahoj Limby“ odpověděl známý hlas, táta Grayser.
„Ne, tati to jsem já“ odpověděla jsem, ale teď už podrážděně.
„Je, promiň Sophie, je tam máma?“
„Je a jmenuje se Limby.“
„Sophie, ty si mi pořád neodpustila že jsem vás opustil?“
„Ne, dám ti mamku. Ahoj“ řekla jsem upřímně
„Ahoj“

„Mami! volá ti táta!“
„Ano, už jdu“ ještě předtím než to mamka řekla, jsem slyšela jenom „Kristepane, to se zase někdo trefil“

Mamka pospíchala stejně jako já, potřebovala odvést mou roztomilou 6. letou setru taky do školy a hlavně musela do práce.

Odložila jsem sluchátko na stolek a rychle utíkala do předsíně.
Tak teď už to stoprocentně nestihnu, pomyslela jsem si.
Naštěstí je autobus tak 100 metrů od našeho domu. A ješte k většímu štěstí měl autobus zpoždění. Nastoupila jsem do autobusu plného známých tváří, se kterými jsem se stejně nebavila.
Byla jsem asi jedna s posledních pár lidí, co jezdily autobusem a neměli auto. U nás v Estnosku měl každý v 17 už řidičák. Já taky, ale moc jsem ho nepoužívala. Škola od našeho domu je tak 2 kilometry, ale já radši jezdím autobusem.

Autobus zastavil, jako vždy před velkou cedulí: Sirveltské VŠEOBECNÉ GYMNÁZIUM .Vystoupila jsem a šla do své skříňky. Nikoho jsem si nevšímala, stejně jako ostatní mě. Moje skříňka byla témě nepoužívaná jen v zimě jsem tam měla kabát. Odložila jsem si boty a přezula jsem se.

Šla jsem do učebny výtvarné výchovy. První dvě hodiny jsme měli výtvarku. Neměla jsem ji moc oblíbenou, nešlo mi kreslení, ale dneska jsme dělali modelování, což mě bavilo. Seděla jsem sama u opuštěného stolu a soustředila jsem se na můj kus hlíny. Měli jsme modelovat člověka a tak jsem udělala sebe s kytarou na zádech. Při modelování kytary jsem si vzpomněla na včera, na Marbla. Zase nebyl ve škole. Mimo něj jsem dnes neviděla ani jeho bratra a Mindy. No, podívala jsem se na své dílo a musela jsem se v duchu pochválit. Celkem se mi to povedlo. Když do toho ovšem nepočítám ruce, které vypadaly jako plácačky. Bože, koukla jsem se pořádně na ruce a uvědomila jsem si jak jsou hrozné. Začala jsem rychle předělávat. Zrovna kolem mě šel učitel Winder. Pozastavil se nade mnou.

„Hmm, slečno Yorksová, překvapila jste mě, velmi povedené, až na ty ruce, ostatní by si z vás měli brát příklad. Slečno Worfinová pojďte jsem.“
zvolal můj starý učitel.

Jedna z dívek, kterou jsem znala jen od vidění, přistoupila, jmenovala se myslím Karen.

„Ano, pane učiteli“ řekla Karen

„Tady slečna Yorksová, má talent na hlínu, jelikož její dílo už má, pomůže vám s tím vaším, jinak nevím co s vámi, matláte se v tom jak kdybyste hrabala ……. no ani nevím v čem.“ řekl starý učitel.

Karen se posadila vedle mě, je to menší, trochu přitěle, ale příjemná holka s lískovými vlasy a hnědýma očima. Pomáhala jsem jí a při tom jsme si povídali. O škole, rodině, zájmech. Měli jsme toho hodně společného, že bych konečně našla přítelkyni. Blbost! Karen měla jistě hodně jiných kamarádek a nepotřebovala někoho jako jsem já.

Ale, v tom jsem se mínila celý vyučovací den jsme strávily spolu.

„Až, mě to nedalo a zeptala jsem se proč není vlastně s Armandou a Jarvey.“nemyslela jsem to jako, že jsem se ji chtěla zbavit, právě že naopak, chtěla jsem ji mít pro sebe.
Ona jen odvětila, že to s nimy není k vydržení, pořád jí prý ponižují a odstrkují, tak proč by se měla vnucovat. Dnešní den je jeden z nejlepších na této škole, žádné testy se nepsaly a já si našla kamarádku. Při obědě jsem neseděla sama a odstrčená, byla jsem zkrátka spokojená!

Když jsem se vrátila domu ze školy, oznámila mi mamka, že zítra po škole jdem s Lizzie k tátovi do nového domu, prý nás pozval. Skvěle a já si na zítřek domluvila kino s Karen, budu to muset zrušit.

Zalezla jsem do pokoje, chvíli jsem se učila a pak přemýšlela o tátově nové rodině.

„Jací asi jsou?“ přemýšlela jsem, tátova přítelkyně má mít dva syny a dceru, zhruba ve stejném věku jako jsem já.

„No, zítra je snad poznám všechny“

„Ach ne“už zase, zase, zase slyším ty hlasy. Absolutně to nechápu. Tentokrát jsem slyšela svého tátu.

Je to zvláštní, většinou slyším jen hlasy Lizzie a nebo táty a ještě nikdy se mi nestalo, že bych slyšela mamku. To jsem nechápala, měla jsem k ni stejně blízko jako k Lizzie. Tak proč ji neslyším také???