Vniknutí - 3

3 šok

Nastal den setkání s tátovou rodinou. Ráno jsem stíhala autobus dobře. Nebylo vůbec takové teplo jako včera, bylo kolem 19 stupňů a slunce vůbec nezářilo. Karen také jezdí autobusem a tak jsem ji vše vysvětlila a omluvila se za kino. Ona pořád v autobuse něco vyprávěla a já jí vůbec, ale vůbec nevnímala.

Znovu a znovu jsem musela myslet na tátu. Když autobus zastavil opět před cedulí. Rozhlížela jsem se kolem a všimla jsem si tří postav u vchodu do školy, Mindy, Dalm a Marble seděli na schodech a dívali si na mě. Karen pořád něco mlela až pak prohodila hele Dewonsovi na tebe koukají.

„Hmm“ odvětila jsem jen.
Procházeli jsme kolem nich a všichni tři mě pozdravili.
Odpověděla jsem, ale trochu nechápavě.
Pak Marble prohodil

„Můžeš na chvilku“ co mi tak může chtít pomyslela jsem si.
„Ano“ řekla jsem podezíravě zatímco Karen šla dál do své třídy.
„Dneska jdete k nám, stavím se pro tebe a sestru ve čtyři hodiny. Souhlasíš?“
„Cože?“ vyhrkla jsem
„Tvůj otec žije s naší matkou“

Dávala jsem si myšlenky dohromady, ano to by souhlasilo před třemi měsíci se jsem nastěhovali a před dvěmi táta odešel.
Byla jsem rozzlobená a zároveň šťastná, že zrovna rodina Dewonsů je ta s kterou jsem se měla setkat.

„Rád bych ti představil svou sestru a bratra“ promluvil znovu
„Moje sestra Mindy a bratr Dalm. „
„Cože“ nechala jsem se slyšet podruhé.
„Mindy a Dalm jsou nevlastní sourozenci proto můžou být manželé.“

Manželé pomyslela jsem si , chtěla jsem znovu vykřiknout cože, ale neměla jsem na to sílu.
Přede mě předstoupil hnědooký a blonďatý kluk. Dalm
Navzájem jsme si podali ruce na představení.

A pak předstoupila Mindy. Vždycky jsem z dálky obdivovala její zrzavé vlasy, modré oči a její štíhlou postavu a oblečení, které nosila. Dalm byl taky štíhlý, ale ramenatý stejně jako Marble.
Představování jsem zopakovala ještě s Mindy a byla připravená odejít.

„Tak zatím, ještě se uvidíme, ve čtyři.“

Byla jsem tak zmatená, že jsem utíkala chodbou a vůbec ničeho jsem si nevšímala, jen svých myšlenek, které směřovaly k tomu co se dělo. Všechno jsem měla pomotané.

Doběhla jsem ke skříňce a koukla jsem se ještě jednou tím směrem odkud jsem přišla. Dewonsovi už tam nebyli. Došla jsem do třídy a sedla jsem si vedle Karen.
Ta se mě na nic neptala asi viděla jak jsem vytržená z míry.

„Karen promiň, ale dneska budu asi protivná, právě jsem se dozvěděla že můj táta žije s Marblovou mamkou.“

Karen se rozřechtala

„A kvůli tomu si tak bledá?“ smála se dál
„Jaké to štěstí, Marble je tvůj příbuzný, nejkrásnější kluk na světě a ty si tak vystrašená, jak kdyby ses právě dozvěděla, že tě Marble pozval na rande.“

„Co si mám vzít na sebe“ řekla jsem si pro sebe.

Karen se začala zase smát.

„Vždyť jdeš jenom k tvému tátovi domu, vem si to co máš dneska“

Najednou jsme obě zaslechli naše jména.

„Karen a Sophie buďte zticha, nemáme hodinu dramatického kroužku, ale chemie.“ řekla naše profesorka Jirbelnová

A my pak celou hodinu mlčeli, takhle proběhl celý den.
Marbl ve škole nebyl, ale Dalm a Mindy jo.

Na oběd jsem nakonec nešla, neměla jsem hlad, měla jsem žaludek tak sevřený, že jsem na jídlo ani trochu nepomyslela.

Proto jsem se rozloučila s Karen a šla na autobus, ale ještě než jsem dorazila k autobusové zastávce, jsem si uvědomila že bych měla Karen vynahradit to kino a tak jsem za ni, rychle běžela a zeptala jsem se ji jestli nechce na 2hodiny jít k nám.

Udělala jsem jí tím radost.
„Jasně ráda.“ to byla její odpověď

Měli jsme dost času, bylo teprve půl druhé. Odpadly nám dvě hodiny tělocviku, bylo mi to trochu líto, protože tělocvik jsem měla ráda.

Tak jsme se vydaly na autobus společně.

V autobusu jsme prohodily jen pár slov. Stejně jsme tam byly jen 5 minut.

Vystoupily jsem a já vedla Karen k nám. Mamka ještě nebyla doma a do té doby než Karen odejte stále nebude.

Sestra Lizzie je ve svém pokoji. Ze školy chodí většinou sama.

Proto jsem ji jenom při vstupu do dveří pozdravila a ona vykoukla ze svého pokoje a pozdravila mě i Karen a zase zalezla zpět.

My s Karen jsme zalezly hned do mého pokoje. Nechala jsem ji rozhlížet a zašla pro sklenice vody.

„Děkuju“ poděkovala Karen když jsem ji podávala sklenici.

Zase jsme si jen povídaly, má prý dva bratry a jednu sestru, ale chodí na jiné školy. Ukazovala jsem ji na mém notebooku klipy mých oblíbených skupin a ona mě taky.

Tak uběhla hodina a další hodinu jsme prohrabovaly moji skříň, protože jsem si chtěla vzít něco hezkého.

Nakonec jsme našli upnuté černé džíny a k tomu delší světle modré tričko, které mělo rukávy prodírkované kolečkovými vzory.

Karen se postupně balila a šla domu, ještě než odešla udělali jsme si společně úkol.

„Byl to skvěly den.“ řekla jsem Karen při odchodu
Mně se taky líbil odvětila, usmála se a šla na autobus sama.
Už bylo chvíli po čtvrté a Marble pořád nikde

Vyčkávaly jsme s Lizzie u dveří a čekaly až přijede…………….