Cesta Zloděje - Poklad nespočetných omylů (prosím o komenty)

Poklad bezpočetných omylů

Zima, jenž se celých několik dlouhých měsíců tlačila na Powsillii konečně udeřila v plné síle. V tu dobu již Válka Temných Pánů pronikla přes řeku Perres do severních úvalů, kde se na prašných kopcích bojovalo o každý metr půdy jako o celé království.

Mrtvých přibývalo na obou stranách. Mnoho Ellechmar se rozprchlo do různých koutů země, jelikož vycítili, že boj spadá už hluboko mimo jejich zájmy. Ve válce bylo prolomeno hodně úsilí a jediné, čeho bylo tak docíleno, byl narůstající počet vydrancovaných a zničených měst.

Tharn Burgeas se svým mladším bratrem Sarnem se procházeli po Duel-del-Erad-Norgothu s čistými myšlenkami probírající nový strategický plán na lup v Královské pokladnici, jenž měl svým úspěchem zakrýt nezdary z toho posledního, kterého se neúčastnili.

Tharn v hloubi duše cítil, že jim sudba nepřeje a proto se již několikrát ujišťoval zda-li je vše připraveno a i když zvědi a špehové donášeli o Allominských strážích příznivé zprávy, ležel Tharnovi na srdci stín.

Ještě dva měsíce Tharn se svými nejbližšími plánoval lup než se v rozlehlých síních Duel-del-Erad-Norgothu sešli všichni členové družiny, aby vyslechli závěrečné pokyny. Každý z členů znal svůj úděl na lupu do poslední maličkosti. Nejen Tharn pociťoval z lupu obavy. Sarn se mu dokonce svěřil, že napsal svá poslední slova v závěti na kus pergamenu, který stočil do ruličky a uschoval ho ve své náprsní kapse.

Pokud by plán někdo jakkoliv zmařil, měli by jen málo času, aby utekli z města. A jak Tharn později z Vetharových úst vyslechl, toď měl býti poslední ze zločinů Norgothských a tak na důležitost projednat všechny podrobnosti padl ještě větší důraz. Počítalo se i s tak bojevzdornými nezdary jako špatné počasí, či zhoršené viditelnostní podmínky.

Celá loupež se měla odehrát bez svitu měsíce a hvězd za temné noci, kde nepůjde nikdo z lapků vidět. V předposlední den se všichni členové sešli v nálevně a slavili poslední společný den. Pivo a víno teklo proudem a vzduchem se linuli různé písně a chvalozpěvy.
Další den se pak úhlavních sedm postav lupu setkalo u brány.

Kromě Tharna a Sarna tam byli i Vethar, Hugras Zámečník, jenž byl o mnoho méně sličný na to, aby pocházel z elfího rodu a zároveň mnohem pohlednější než-li skřet, dále pak tam byl trpaslík Manifâme, jenž byl důležitý pro svůj jeskyní zrak, jenž mu umožňoval v temnotě vidět lépe než-li sova, nadále Purill – člověk lučištník, jenž byl známý pro své střelecké nadání a poslední z družiny se jmenoval Torendil, jenž znal všechny zákoutí Allominu jako svůj rod, jelikož tam kdysi sloužil jako jeden z Wetharových stráží a podílel se také na boji s Ferenorovým vojskem.

Sarn měl po ruce jako vždy svou navrácenou elfskou dýku vylepšenou o další čepel, jenž mu nyní sloužila jako záštita a ve svých vysokých botách měl schovanou foukačku s prudkým jeden rostliny Rodo, jenž každého koho trefila zbavila všech vjemů. Tharn byl vybaven krátkou trpasličí sekerou, vypůjčenou s Norgotských zásob a také skládací, zlodějskou, jednoruční kuší.

Vetharn třímal ve svých rukou Rapír s čepelí tak ostrou, že dokázala projet i Golemovým tělem. Hugras měl u sebe pouze krátký nepříliš ostrý meč, jelikož jeho údělem bylo pouze odemykání dveří. Manifâme byl stejně jako Tharn vyzbrojen sekyrou, avšak jeho sekera byla dvakrát tak těžká a nabroušená, protože byla ukována samotnými trpaslíky v dalekých končinách Powsillie.

Purill a Torendil byli pak vyzbrojeni lukem z tisového dřeva a několika desítkami šípů. Takto vybavená družina prostoupila pak v řadě za sebou z městských stok a jako stíny se plížili usínajícím Kôening Minel. Šli rychle a neslyšně a šli tak dlouho, dokud na rozcestí nezahlédli oddíl lučištníků v černých pláštích a kápěmi přes hlavu. Jakmile k nim došli, předstoupil Tharn a oslovil jednoho z nich.

„Jak to dnes večer vypadá?“ Lučištník si sundal kápi a odhalil tak svůj obličej.

„Před malou chvílí se stráže prostřídali. Jak jsme očekávali, mají nyní o jednoho menší počet. Včera večer jsme se postarali o jejich velitele.“ Promluvil lučištník potichu.

„Signál dostanete včas. V tu dobu bychom měli být před pokladnicí. Dále už je to na vás. Po odstranění stráží budeme mít ani ne hodinu na útěk. Vy se můžete mezitím vzdálit.“

A pak si oba dva podali ruce v loktech a poklepali se po zádech. Ve dvoustupu pokračovala družina dál po městě, až došli na dohled k Allominským branám, kde stáli ve stříbrné zbroji se standartami a opentlenými píkami dva strážní.

Sarn pak podle plánu rychlím krokem zamířil blíž ke strážným do stínu městské kaple, odkud oba dva strážné zasáhl s velikou přesností otrávenou šipkou do krku. Nyní mohli nepozorovaně projít. V Allominu se svítilo a na jeho hradbách stále pochodovalo 9 strážných. Od teď museli být všichni velice tišší.

Vyměnili si pozice a zaujali nacvičenou formaci. První šel Manifâme a vedl za sebou křivolakými cestičkami zbytek družiny, za ním kráčel Hugras, který měl za úkol otevřít dveře pokladny, pak následoval Purill, Tharn, Vethar, Sarn a na konci zástupu Torendil. Před družinou a pokladnici stála ještě obrovská zahrada tvořená živým plotem a pak už jen pár pevných kamenných zdí s obrovskými železnými vraty.

Před vstupem do zahrady se Tharn obrátil čelem k Torendilovi a poručil mu, ať se vydá na zpět za lučištníky a podá jim zprávu o započatí vedlejšího útoku. A družina přešla zahradou až k bráně když vzduchem prosvištělo několik přesných žoldáckých šípů, jenž neslyšně usmrtilo všechny stráže hlídající na hradbách Allominu.

Pak před bránu pokladnice předstoupil Hugras a po malém zápolení s bezpečnostním zámkem se mu podařilo vrata odemknout a všichni až na Purilla a Manifâmeho, jenž měli za úkol hlídat nepřátelský pohyb venku, proklouzli úzkou štěrbinou dovnitř. Na malém nádvoří tam stála budova ze zlata se silnými dubovými dveřmi, hlídanými královským psem, jenž ihned zvětřil pach celé družiny, ale než stačil vůbec vyštěknout padl se šípem v tlamě mrtev k zemi.

„Něco se mi nezdá.“ Promluvil zničehonic do ticha Vethar.

„Co ti zde na tomto tiché místě nesedí?“ zeptal se ho Tharn nechápavě.

„V noci bez měsíce nechal Aemâlles hlídat svou pokladnici pouze cvičeným psem? Někde musí být chyba.“ A družinou projel nervózní nádech.

„Pak musíme se svými úmysly pospíšit.“ Hlesl Tharn a s ostatními se přiblížil ke dveřím. Hugras opět vytáhl své paklíče a pustil se do práce. Nato Sarn přistoupil ke svému bratrovi a promluvil mu do ucha.

„Vím, o čem přemýšlí tvá bystrá paměť a znepokojuje mne to. Naši muži ztrácejí odvahu. Dnes je nezachrání jejich mistrovské umění. Pokud neuspějeme, mohlo by to mít dalekosáhlé následky.“

„Nepřemýšlej o tom bratře.“ Odpověděl mu Tharn a položil mu ruku na rameno. V tu chvíli Hugras oznámil, že skončil a s napětím všech svých svalů rozevřel dubová vrata. Před pokladnicí zůstal pouze Hugras a ostatní vešli dovnitř. Byli tam stříbrné regály naplněné nejrůznějšími cennostmi, tuny zlata naskládané v úhledných hromadách, vzácné meče a zbroje a také sudy těch nejcennějších vín, které zde dozrávali.

Vethar vytáhl ze své kabely tři silné pytle a oběma bratřím rozkázal, čím je mají naplnit. A pak se Sarn zničehonic zastavil a vytáhl z jedné kožené pochvy meč tak lesklý, že rozsvítil celou síň osvětlenou pouze loučemi bílou září.

Ve svých rukou třímal Ferenorův starý meč Dirridor s překrásně zdobenou rukojetí a ozubenou čepelí. Ten pak s úsměvem podal Burgeasovi, jenž si ho se zalíbením posadil za opasek svého pláště. Krom toho tam také našli Magický srp z namodralého kovu, jehož ostrost několikanásobně převyšovala ostrost nejostřejšího elfského meče. Ten si vzal Sarn.

I Vethar si zde něco našel, z hromady nastřádaných šperků vytáhl trojúhelníkoví amulet s diamantem, který svému nosiči přisliboval čtení myšlenek cizích myšlenek. Takto vyzbrojeni a s pytli naplněnými těžkým zlatem vykročili z Královské pokladnice zpátky do studené temné noci.

Postupně pak s Hugrasem vyšli i před železná vrata, kde stáli Purill a Manifâme.

„Kde je Torendil?“ zeptal se Tharn ihned, jelikož jich mělo být na ústupu všech sedm a on napočítal jen šest.

„Nevrátil se Burgeasi.“ Odpověděl mu ihned Purill. A v tu chvíli Tharn již tušil co se stalo. Vethar vytřeštil na Tharna oči, jelikož se díky amuletu dozvěděl o čem Tharn dumá.

„Tak dobře. Obraťte se ke mne! Poslouchejte!“ oslovil všechny Vethar. „Musíme rychle ustoupit, něco je špatně, rychle se rozprchneme do města a setkáme se za dva dny v Duel-del-Erad-Norguthu, kde si rozdělíme lup.“ Tu se Tharn vyděšeně otočil k Vetharovi a namítl: „Ne, nesmíme se rozdělit. Staneme se zranitelnými. Všichni se musíme vydat jinou společnou cestou na sever Kôening Minel.“

„Společně budeme snadný cíl, když půjdeme každý sám, budeme nenápadní a proklouzneme snáz.“
„Před branami na nás jistě čeká několik ozbrojených sil. Jak jinak si vysvětlit, že se Torendil nevrátil?“
„Torendil je hlupák! Zřejmě zapomněl co má dělat jakmile dá signál lučištníkům. Jistě na nás bude čekat v Norghotu.“

„Plán jsme probírali víc jak čtvrtinu roku. Jistě nezapomněl… Sám si tvrdil, že je něco špatně.“ A Tharn úplně zapomněl, že po sobě s Vetharem křičeli a hádali se jako někde na tržišti, neboť tichou tmou proletěla salva šípů a zasáhla Hugrase a Manifâma do hrudi a ramen zrovna když Vethar zakřičel: „Pokud vím tak Vethar, nikoliv Tharn Burgeas je pánem Norgothu!“

Loupež byla odhalena a v matném světle loučí, nesoucích se kvapem po královské zahradě Tharn zahlédl spousta po zuby ozbrojených královských stráží.
Purill proti nim ihned vyslal několik rychlých šípů, které zasáhly pouze dva rytíře. A pak padl k zemi mrtev i on zasažen šípem přímo do srdce. Sarn upustil pytel se zlatem a dal se i s Tharnem na útěk směrem k vysokým zdem Allminu.

Vethar tam zůstal stát ohromen snad tím, jak se všechno pokazilo, nebo tím že v několika vteřinách ztratil několik svých nejlepších přátel, až nakonec vytasil svůj kord a s vědomím, že za chvíli padne se dal do souboje s několika muži, aby je tak alespoň zdržel, než stačí Tharn a Sarn utéct.

A skutečně zanedlouho se i Vethar skácel k zemi proboden čepelí jednoho z rytířů.
Sarn byl o mnoho rychlejší než Burgeas, jelikož se nemusel potácet s plným pytlem zlata a taky se dřív dostal k Allominskému odtoku, kde skočil do vody a ponořen se dostal až k mřížím, které oddělovali Allomin od zbytku města.

A s posledním nádechem vytáhl ze svého pouzdra kouzelný srp a proťal silné železné mříže odtoku jako kdyby zabořil nůž do másla. Proud ho ihned stáhl s sebou a on zmizel Tharnovi z dohledu.

Vyděšenému Tharnovi trvalo ještě několik vteřin, než se s těžkým pytlem zlata dostal k odtoku a skočil za ním. Avšak pytel zlata ho stáhl na dno a tak se nemohl nadechnout. Brzy i jeho stáhl proud sebou.
Tharna z bezvědomí probral až Sarn, jenž skončil vyplaven v malém jezírku nedaleko od něj.

Byla pořád ta samá noc s tím rozdílem, že po městě procházeli Královi rytíři a prohledávali každý dům, zda-li se v něm neukrývá další z lupičů. Pytel se zlatem byl roztržený a vyplavený na břehu. Všechny mince, pruty a drahokamy zůstali na dně jezera. Sarn vylovil pouze dva rubíny a Tharn jenom pár zlatých, které taktak stačili na nové šatstvo.

Jediné co teď mohli udělat bylo uprchnout z města. A tak se rozhodli vyrazit na sever do hlubokých Porteárských lesů, najít jednoho ze starých přátel jejich otce Garna, hraničáře Juriena, který jim alespoň na nějakou dobu zajistí úkryt před spravedlností.