Cesta domů

Právě skončil v práci.. Šichta byla dlouhá a náročná.. Práci barmana si ovšem vybral dobrovolně, protože byla v době finanční krize nejpřijatelnější z důvodů vysokého platu.
Zvedl poslední židli , vypl větráky které dotahaly z místnosti poslední část cigaretového
dýmu , pozhasínal všechny světla.. Vyšel z baru a ušel asi 100 metrů když si uvědomil že v práci zapomněl mobilní telefon. Byl však natolik unavený , že pokračoval v cestě domů s myšlenkou , že si telefon vyzvedne následující den.
Vlastně to ani neměl domů daleko , zhruba tak dvacet minut.
Cesta vedla přes náměstí, kde potkal svého přítele . Choval se dnes nějak divně, ale ostatně kdy on se chová normálně. Snažil se ho ještě ukecat na drink v místním baru. On však věděl , že návštěvy tohoto baru byly zdlouhavé a nebylo výjimkou , že z těchto večerních mejdanů chodil rovnou do práce. Nabidku tedy s mírným sebezapřením odmítl a pokračoval dál známou cestou.
Večer byl temný a chladný . Na obloze nesvítily hvězdy a dokonce ani měsíc , pofukoval nepříjemný studený větřík.. Vcházel do ulice 17 listopadu, dnes to tu ale vypadalo jinak .. Pouliční lampy byly zhasnuté a z výlohy počítačového obchodu se nelinula jindy tak uklidňující hudba, ulice se táhla směrem do kopce a lemovaly ji vysoké chladné domy. Měl u sebe denní třžbu takže se mu moc nechtělo touto ulicí procházet, jiná cesta domů však nevedla, vešel tedy do ulice. Náhle jako by se změnilo ponebí vítr zesílil a jako by se i více setmělo . Z dáli se ozýval zvláštní zvuk .
Najednou jako by za sebou slyšel kroky ,otočil se!! To ovšem neměl dělat dostal ránu přímo do čela a následkem toho padl k zemi . Hlavou mu jen rychle přoletělo ,že ho někdo přepadl. Postavil se , podíval se nad sebe jeho útočník byl vysoký a silný byl oblečen v bílo černém plášti a pokrývalo ho listí.
Jeho útočníkem byla stará bříza stojící podél cesty , jejíž větve sahaly do chodníku, a jedna naneštěstí do úrovně jeho hlavy.. Otřepal se a jen tak pro sebe si zamumlal něco o městském úřadu a práci chlapců v oranžových vestách.. Ulice byla ještě dlouhá .. Zbytek cesty raději běžel , co kdyby jeho dalším nepřítelem nebyl právě strom.
Konečně se úspěšně dostal na konec ulice , zde už osvětlení fungovalo a domů to bylo už jen kousek. Bydlel v paneláku, to se ovšem rozhodl změnit jako první, jen co si v nové práci vydělá nějaké peníze na nový dům.. Vešel tedy společným vchodem do domu, první co ho praštilo do očí byla přeplněná schránka , kterou už týden nevybíral, nevím, jestli na to zapomněl, nebo jestli se mu prostě jen nechtělo, dnes se ovšem rozhodl , nechat ji zavřenou, přivolal si výtah i když bydlel v druhém patře a to chodila pěšky i jeho o 40 let starší sousedka.
Odemkl dveře bytu , vešel dovnitř a zabouchl za sebou dveře .. Konečně doma .
Osprchoval se vyčistil si zuby, a protože doma nekouřil, šel si dát poslední cigárko na balkon , Převlékl se do pyžama a šel si lehnout, jaká to byla úleva položit se do postele , chvíli ještě koukal na televizi , ale ze chvíli usoudil , že už je moc unavený ,tak televizi vypl..
Zhasl lampičku. Místnost teď pohlcovala hustá tma a i přes tlustou peřinu tu bylo chladno.
Náhle se začalo dít něco divného . něco ho uchopilo , Byly to obří chapadla vylézající z postele .
Snažil se bránit , ale zachvíli už byl celý v jejich obětí , svíraly ho víc, víc a víc…..¨
Smrt přišla rychle . Neumřel udušením , ale ten tlak nevydrželo jeho srdce…

Doma ho našli policisti hned druhý den , když se šéfovy zdálo divné , že zrouna on,jindy tak přesný, nepřišel do práce.. Po prozkoumání poštovní schránky zde policie mino účtů a reklamních nabídek našla dopis od neznámého autora v němž stálo ,, Dnes spi s rozsvíceným světlem , jinak tma bude tvou smrtí ´´
V mobilním telefonu byla nalezena zpráva psaná v den smrti , byla od přítelkyně oběti, bylo zde napsáno ,, Ahoj miláčku , dnes nechci být doma sama, přijď prosím spát ke mně ,tvoje kotě´´

autor Leoš Bubeníček