Smrt čekající za zdí

Výstřel. Ricka ta rána odhodila na záda a málem by i omdlel, ale naštěstí se dokázal rychle probrat a zaběhnout za jednu ze zničených zdí v okolí. Byl v pasti, náboje mu došly a on je v tuhle chvíli sám proti čtyřnásobné přesile. Tenhle souboj nejspíš brzy skončí.
„Hej, Zmetku, kde si?“ Zapískání. Ten pitomec na něj teď píská?! Rick se rozzuřil na nějvětší míru. Nikdo nebude pískat na Ricka Arcaise bez následků. Podíval se okolo sebe. Měl tam pár kusů zdi, kámen a obal od žvýkaček. Nic moc zbraně, ale lepší než travnatá louka. Vzal do ruky kámen a vší silou jej hodil přes zeď... nic neslyšel, nejspíš nikoho netrefil. Tak, to bychom měli co se týče možné obrany. Sedl si a opřel se zády o zeď. Slyšel kroky, které přinášely jeho smrt. Nic moc... Doufal, že umře líp. Teda, když se dostal do týhle arény, nečekal, že umře jinak, ale stejně... doufal...

Ricky byl na obchodní cestě mezi dvěma planetami, když ho chytli a uvěznili. Později se dozvěděl, že je ve vesmírné Aréně pro gladiátory... ilegální sport založený na vypuštění dvou týmů se zbraněmi. Tým, který vyhraje, postupuje dál. Deset kol vítězství – svoboda. Ricky měl za sebou čtyři kola, jeho tým, ze začátku desetičlenný, nyní čtyřčlenný, tvořili lidi, se kterými by ještě před pár měsíci nepromluvil ani slovo. Ale život ho naučil...

Dopadl vedle něj granát. Tak tohle je konec... a nebo... Ricky vzal smrtící zbraň do ruky, potěžkal a hodil zpět. Brzy se ozval výbuch, následovaný tlakovou vlnou, která otřásla jeho opěrnou zdí. A křik a nadávky. Čtyři nepřátelé už asi nebyli čtyři. Nadávky, hrozby a... z chůze se stal běh. Jdou si pro něj, tohle je konec, sbohem živote, sbohem přátelé... sbohem Ellis...

Mark, John a Steve, tři chlápci, se kterými šel do tohohle kola. Mark byl obrovská hora svalů, který měl v hlavě asi tolik rozumu, jako Ricky v tuhle chvíli nábojů v zásobníku. Ale svým způsobem si tohohle obra oblíbil. Vyrůstal v hodně krutých podmínkách a když ho unesli a hodili do arény, nijak zvlášť se jeho život nezměnil. Každý den pro něj byl jeden velký zápas v aréně, takže, když o tom teď Ricky tak přemýšlel, možná to pro něj bylo spíš vysvobození... a teď je mrtvý.
John, skrček, nejspíš drogový dealer, který přežíval spíš díky tomu, že ho vždycky někdo kryl... až doteď... dostal to přímo před Rickym do zad. Nemohl by říct, že ho Johnova smrt nějak ranila, ale každý chlap v týmu se hodí. Ale to už teď bylo jedno. Je konec. Ricky vstal na roztřesené nohy. Byl čas odejít...

Steve, poslední z jejich mrtvé čtyřky, byl jednooký týpek s neznámou minulostí. Nikdy o sobě nemluvil a Ricky nikdy nezjistil, co je vlstně zač. Každopádně to z nich ze všech nejlůépe uměl se zbraní v ruce. Ricky trochu zalitoval, že se o něj víc nezajímal, dokud to šlo: Vlastně, celý jeho tým nebyli zase tak hrozní lidi. Měl se o ně víc zajímat. Mohli to být dobří přátelé, dohnaní do krajnosti, stejně jako on. Šel ke konci zdi. Až ho uvidí, hned ho odstřelí. Bude to rychlý... rychlý a stručný...

Ellis!

Ricky se zastavil. Nechtěl umřít, ne takhle, ne nějak jinak, chtěl ještě žít, chtěl vidět Ellis. Chtěl s ní být... už jí tři měsíce neviděl. Měl se vrátit za pár hodin a měli spolu strávit celý víkend... A on už se nikdy nevrátil. Ricky často přemýšlel, jestli si už Ellis našla někoho jiného. Nejspíš ano, nijak dlouho spolu nebyli a Ellis byla velmi žádaná dívka. Měl štěstí, že s ní mohl ten rok být... Ellis, to jediný, co ho tady drželo při životě... Ellis, jeho láska, Ellis, jeho světlo, Ellis, jeho konec. Rozhodl se, že chce myslet jenom na ní až do konce. Nezajímalo ho, jestli už někoho má, jestli už na něj zapoměla a žije si svůj vlastní život... nic ho nezajímalo, jenom to, že ona je a on jí miluje a to je všechnol. Ellis je jeho život, Aréna jeho smrt.

Znovu vyrazil. Vyšel za zeď a zavřel oči. Nechtěl to vidět. Nechtěl o tom vědět. Myslel jenom na Ellis. Ellis na trávě, Ellis v posteli, Ellis v domě, Ellis na ulici, všude vedle něj. Ellis.