Příběhy

Ahoj přátelé. Chcete slyšet pár příběhů? Věřte jim nebo ne, ale hlavně pozorně poslouchejte, ať vám nic neunikne.

Wendigo
Wendigo je tvor prahnoucí po lidkém mase. Umí napodobovat lidské hlasy, jeho síla se vyrovná síle dvou buvolů, je chytrý, rychlý a smrtelně nebezpečný.
Město jménem Sáva bylo poklidným místem. Děti se honily mezi domy. Bylo slyšet kokrhání kohouta a kvočení slepic. Pro místní obyvatele to byl ráj. Jenže den úplňku si zapamatovali snad všichni obyvatelé, jako hrůzný zážitek, na který nikdy nezapomenou. Z lesa se jako obvykle ozývalo vytí. Ale ne jen tak ledajaké vytí. Lidé se sešli před hlavní branou, aby pozorovali východ měsíce. Sáva byla celá obklopená lesy, ale místním to nevadilo. Najednou se v keři něco mihlo. Lidé se lekli, ale strach jim to nenahnalo. Jenže jak se z lesa vyřítila velký chlupatý wendigo,všichni se dali na útěk. Oči měl celé žluté. Dlouhé uši připomínající psí mu visely u hlavy. Přiřítil se k městu. Lidé kteří, byli moc pomalí skončili se škrábancem přes celou hruď nebo s kousancem na krku. Wendigo jako by přestal jevit zájem pronásledovat obyvatele a vrátil se do lesa. Na druhý den se všichni co utrpěli nějaké zranění, začali chovat divně. Začali mluvit jako by jiným hlasem, začali se chovat jako, jako nějaká zvěř. Druhou noc na nebe zase vysvitl měsíc v plné své kráse. Jenže po lidech jako by se zem slehla. Lidé dostali strach. Zabarikádovali se ve svých domovech. Poranění lidé ale zůstali venku. Teď se chovali ještě divněji. Odešli do lesa. Lidé opět slyšeli vytí. Z keřů se vyřítilo aspoň deset stejných tvorů, jako viděli minulou noc. Ani zamčené dveře je nezastavily. Počet wendigů pořád rostl. Bylo jich dvacet,třicet,padesát. Vojáci proti nim nic nezmohli.Wendigové ovláli celé město. Knížata z širokého okolí se domlouvali jak wendingy zničit.
„Musíme vymyslet nějaký jed nebo nějaký lék aby se buď proměnili na zpět,nebo aby je to usmrtilo.“řekl kníže Meritos
„Souhlasím.“řekl další kníže
Všichni se shodli. Jenže povídat a plánovat je jedno,ale provést je druhá věc. Odborníci a největší hlavy všech knížat pracovali na látce proti wendigům. Mezitím knížata posílali na město své armády. V jedné takové bitvě bojoval i mladý Mergus.Mergus Arnek. Vojáci vtrhli do města. Wendigové se na ně rozběhli. Bylo to v noci, takže jedna další výhoda pro wendigy.Wendigové neměli v plánu všechny je krvelačně zabít. Někteří měli sloužit jako oběd, někteří měli posílit jejich řady. Jeden wendigo se rozběhl na Merguse.Mergus utíkal co mu nohy stačily.Nebyl to žádný chrabý rytíř,ne právě naopak. V běhu zakopl o kořen osiky a přitom upustil meč. Při pohledu wendigovi do tváře asi ze vzdálenosti tří metrů,mu ztuhly nohy. Wendigo se děsivě usmíval. Mergus popadl větvi z osikového dřeva a zabodl ho wendigovi přímo do srdce.Wendigo strašně zařval a pak se skolil na zem.Na zemi ležel jen starý vousatý muž.
Armáda se musela stáhnout,ale tahle bitva nebyla zbytečná,ne,když Mergus pověděl knížeti o osikovém dřevě,kníže se mohl radostí přetrhat. Nařídil že všechny zbraně které se mají použít proti wendigům,mají být vyrobené z osikového dřeva.A útočit na wendigy nemá cenu v noci,ale ve dne.Wendigové byli do jednoho vyhnáni zpátky do lesů. Ti co neutekli dostali ránu otráveným šípem nebo mečem.Doposud lidé nevěděli že se wendigové bojí světla. Používali stejnou taktiku jako při boji s lidmi.Ale to už je minulost.Od té doby už nikdy žádný wendigo nevstoupil na lidské území.


Paladin a rytíř smrti
Říká se že světlo a temnota svou dva opaky,ale tenhle příběh tvrdí něco jiného.Každý může mít přátele,ať už je to zvláštní jakkoli.

Mergonin byl temný rytíř pána temné strany.
Orgus byl paladin světelného řádu.
Jejich životy byli ve všech směrech odlišné. Pán temné strany vyslal Mergonina na výpravu,aby zabil jednorožce,který pije z pramenu života. Mergonin úkol příjmul a vydal se na cestu. V ten samý den se vydal Orgus na cestu do Mor Mulu,aby chytil a přivedl loupežníky kteří kradou ve zdejších lesích. Mor Mul bylo veliké město s více než dvou tisícem obyvatel. Po cestě zahlédl Orgus Mergonina jak stojí nad mrtvolou jednorožce.
„ Ty zrůdo!“zařval Orgus na Mergonina
„ Nepleť se do toho paladine!“
Orgus tasil meč. Meč mu do zlata blýskavě svítil a jeho zlatá zbroj vyzařovala respekt,ale Mergonin nebyl nějaký srábek.Tasil svůj černý meč. Mergonin zaútočil. Byli slyšet zářezy do brnění. Orgus svou železnou rukavicí skolil Mergonina na zem. Meč mu přiložil ke krku a řekl:“Půjdeš se mnou.“ A v tom okamžiku se jeho rukojeť meče mihla vzduchem.Mergonin byl omráčený. Orgus ho svázal a šel udělat práci kvůli které tu přišel.


Pokračování příště.