Procitnutí 4.díl...současnost

SEDM

Linda seděla v kanceláři,pila třetího turka a tupě zírala na haldu papírů,co se jí za ty tři hodiny sedění a nicnedělání nakupily na stole.To vše je třeba vyřídit a pokud možno hned,jak jí z jízlivým úšklebkem sdělila Andrea,když jí je házela na stůl.
“S Andreou se v poslední době něco děje“ říkala si Linda „tohle není ona,začínám mít strach z její nevypočitatelnosti“ Ale aniž myšlenku dokončila,už se jí zase vnucovaly vzpomínky na víkend…na ten víkend,kdy byla doma sama..bez dětí.a bez Petra…vzpomínky na vanu plnou horké pěny a oči,které viděla v polospánku…na večer u svíček..s Patrikem.Až potud to byly vzpomínky vcelku příjemné..ale hlavně tady se to mělo zastavit.Dál už to nemělo zajít.Ale zašlo.A právě tuhle vzpomínku by Linda nejraději vymazala z hlavy..z minulosti. “Kéž bych měla gumu,kterou bych to vše mohla jednoduše vygumovat“.vzdychala Linda ,žaludek se jí svíral tak,že ještě nepozřela ani sousto,bylo jí na zvracení a srdce měla těžké jako kámen.
Když v sobotu ráno otevřela Linda oči a uviděla vedle sebe ležet Patrika,navíc u něj doma,v jeho ložnici a jeho posteli,nemohla si nejdřív vůbec vzpomenout,kde je a co tam dělá.Pak jí to všechno došlo.Vzpomínky na uplynulou noc se na ní valily jako lavina a braly ji s sebou.Vzpomněla si na líbání v autě,na okamžik,kdy ji pozval k sobě domů-prý ještě na kávu-a ona souhlasila,přestože moc dobře věděla,jak to dopadne.Ona si to dokonce přála!Na kávu se samozřejmě ani nedostalo,protože z ní Patrik takřka strhal oblečení už v předsíni a do ložnice ji hemoval tak překotně,až se málem přerazila,protože jí přišlápl zpola svlečenou nohavici džínů.Povalil ji na postel a chvíli si myslela,že by to snad mohlo být i hezké,protože v tom autě líbal opravdu nádherně a ona byla vzrušením bez sebe.To ale už rozhodně neplatilo pro tento okamžik.To,co Patrik předváděl nyní,bylo naprosté fiasko a katastrofa: “proboha,kam se poděl ten milý a něžný chlap,který mě před chvílí líbal s takovou vášní a jemností ?“ říkala si Linda a chtělo se jí řvát.Chtělo se jí zvednout koleno a toho chlapa,který na ní teď funěl ,vydával různé skřeky a pohyboval se na ní stylem dovnitř,ven,dovnitř,ven…uf,uf..ufufuf.., měla chuť kopnout rovnou do rozkroku.Nic z toho ale neudělala.Říkala si,že by si to ještě možná mohla užít,když se zapojí i ona.Bohužel i tahle její snaha ztroskotala,protože Patrik si v pár minutách odbyl své,svalil se vedle ní a s úsměvem,který říkal- „to jsem ale dobrý co?“, se Lindy zeptal :“líbilo se ti to?“.Ale na odpověď nečekal,otočil se k ní zády a chrápal.Doslova.
Když se Linda ráno trochu vzpamatovala,co nejrychleji a jak nejtišeji mohla,posbírala po bytě své věci,potichu se oblékla a vypadla z toho bytu jako uragán.Utíkala jako by ji za patami hořela koudel.Domů to měla si půl hodiny cesty rychlou chůzí,ale rozhodla se jít pěšky,aby si trochu vyčistila hlavu.
No a teď tu seděla nad těmi papíry,které musela zpracovat,a nejraději by si nafackovala. “Vždyť on se mě kretén ani nezeptal,jestli se nějak chráním..jestli beru antikoncepci.Samozřejmě předpokládal,že to je moje starost.Asi by se hodně divil blbeček,kdybych za ním za pár týdnů přišla,že bude taťkou!!Co mě to jen napadlo myslet si,že je jiný proboha??Měla jsem ho vždycky za idiota,tak nechápu,proč jsem tu svou představu o něm měla touhu měnit do prdele!!"
Lindina sebelítost přešla nyní do fáze ryzího,nefalšovaného vzteku.Vzteku na sebe i na něj.Rozhlédla se po místnosti,vstala,sebrala z vitríny hrneček,malý,křehký,hezký,s kytičkami,chvíli si ho prohlížela a pak ho vší silou mrskla o zem. „tak a je to“ !stála tam nad těmi střepy a bylo jí líp.V tu chvíli se rozlétly dveře a dovnitř se vřítila Andrea.Na chvíli se zarazila ve dveřích,podívala se na zem na střepy hrnečku,pak na Lindu a její výraz byl na chvilku velmi zvláštní.Pak beze slova zamířila ke svému stolu,kde si dřepla a začala se věnovat nějaké své práci. Linda se vrátila k myšlence,kterou měla před tím..a to k té,že se s Andreou něco děje: „sakra,co jí je,tohle by jindy neuniklo jejímu komentáři,a teď dělá,že si ničeho nevšimla…je to prostě divný!“
Nakonec se jí podařilo všechny myšlenky na Patrika a vlastně i na tvář muže s těma očima plnýma bolesti zasunout do jednoho ze svých šuplíčků v hlavě.Měla to tak se všemi svými vzpomínkami-ve svých představách si pořídila jakousi skříňku s malinkými šuplíčky,kterou uložila do své hlavy a kam ukládala všechny myšlenky nebo vzpomínky,které buď zrovna nepotřebovala,nebo které byly moc bolestné a tak je prostě zavřela do šuplíčku a otevřela v momentě,kdy jí byly třeba,nebo kdy už tolik nebolely.Do této doby jí skříňka s šuplíčky fungovala bezchybně.Ale dneska jí stálo opravdu hodně sil,myšlenky zavřít.Pořád-mršky-chtěly ze šuplíčku ven a ne a ne být zavřené.
Právě dokončovala poslední fakturu,když jí pípnul mobil.Bez zájmu po něm sáhla a otevřela přijatou sms.Když dočetla,žaludek se jí sevřel a vše se vrátilo.Psal jí Patrik.Od té noci je to od něj asi desátá sms,na kterou nereagovala.Jeho sms se jí ale už přestávaly líbit.Nejdřív byl udivený a tak trochu uražený,že odešla beze slova.Pak změnil taktiku a snažil se jí lichotit,jak se mu to s ní líbilo a jak doufá,že v tom budou pokračovat. Když nereagovala ani na toto,začal být agresivní a tahle jeho poslední sms byla už téměř výhružná.Psal jí : „ Přede mnou se nikam neschováš, děvče, a jestli si myslíš,že to skončilo,tak brzo poznáš,jak hodně se mýlíš!“ „ Panebože,on se snad zbláznil!Jak to myslí??A proč mi proboha říká-děvče??“ Linda byla v takové panice,až se jí třásly ruce a nebyla schopná už pokračovat v práci.Nechala tedy fakturu fakturou,otočila se na Andreu se slovy: „ hele,já jsem nějaká zničená,bolí mě hlava jak střep,jdu domů.Zvládneš to tu sama viď“ a pokusila se o úsměv.Andrea po ní šlehla pohledem,který byl opět tak zvláštní,že se Linda až zachvěla.
„Jo,jasně,jen běž,já si tu poradím,jako vždy „ odpověděla Andrea víc si Lindy nevšímala.Ta sebrala ze stolu kabelu a odcházela,jak nejrychleji mohla.Cestou hledala v kabele mobil,ale ať hledala,jak chtěla,mobil tam nebyl. „No jo,sakra,nechala jsem ho v práci na stole!“
Celá udýchaná,jak hnala zpátky,zastavila se na chvíli přede dveřmi kanceláře,aby popadla dech.Už už chtěla otevřít,když jí zarazila slova,která uslyšela přes zavřené dveře.Andrea s někým telefonovala,což by nebylo nic neobvyklého.Neobvyklé bylo to,že s někým mluvila o ní a ten někdo byl s největší pravděpodobností Patrik.Vůbec se jí nelíbilo,co slyšela : „Podívej,Patriku,já se pokusím jí to vysvětlit,že je prostě odjakživa tvoje,ale obávám se,že to nebude chtít poslouchat.Linda je hodně zvláštní víš?Vždycky si totiž udělá to,co chce ona sama a nikdo jí nedonutí k něčemu,co nechce.Naopak,je jak beran,když má pocit,že je někam tlačena,zasekne se a najust udělá pravý opak toho, co se po ní chce!...Jo,já to samozřejmě vím,že ti patří,a i když se mi to vůbec nelíbí,protože popravdě řečeno jsem si na tebe myslela sama,budu ale respektovat rozhodnutí.“
Linda stála za dveřmi,ani nedýchala aby jí nebylo slyšet,ale měla pocit,že se jí srdce rozskočí t hrudi a šly na ní mdloby. „copak se ta Andrea opravdu zbláznila?Nebo jsem se zcvokla já???Proboha o čem to mluví???Jak to myslí,že patřím Patrikovi a že ona bude respektovat rozhodnutí??Čí rozhodnutí?“ Už to nemohla déle snášet.Už nechtěla slyšet víc.Prudce rozrazila dveře,beze slova hrábla na stůl pro svůj mobil, Andree,která se zarazila v půli slova a zůstala na ní vyjeveně civět,nevěnovala sebemenší pozornost a co nejrychleji se zase hnala ven.Na vzduch.
Domů dojela jako ve snách a když parkovala před domem,divila se,že nezpůsobila žádnou dopravní nehodu.Děti i Petr byli už doma,tak se jí v jejich přítomnosti podařilo téměř zapomenout,čeho byla před chvílí svědkem.S úlevou si vzpomněla,že je na večer domluvená se Sárou na skleničku vína.Všechno jí řekne,musí se někomu svěřit.Určitě spolu najdou nějaké racionální vysvětlení Andreina podivného chování a Sára jí také jistě poradí,jak se zbavit Patrika.S touto myšlenkou se už klidná věnovala přípravě večeře,kontrole domácích úkolů dětí a dokonce i se zájmem vyslechla Petrovo vyprávění,co nového u něj v práci.
Jenže večer se Sárou zamíchal kartami.Linda se ke svému vyprávění vůbec nedostala,protože Sára dorazila naprosto zničená a uplakaná a jen,co dosedly,vyhrkla : „Lindo,jsem těhotná!“ Linda na ní nechápavě zírala : „ Co???Těhotná?A…a….a…“Linda koktala,vůbec nevěděla,co říct.Sára měla pětiletou holčičku,Sabinku,dokonale krásnou,úžasnou holčičku a byla už dva roky rozvedená.Její bývalý manžel jí podváděl na každém rohu.Byl prostě takový a nemohl si zřejmě pomoct.Možná by jim manželství i fungovalo,kdyby se Sára smířila s jeho častými zálety,protože Martin,jak se její bývalý jmenoval,by jí svým způsobem na rukou nosil a po finanční stránce se s ním měla velmi dobře.Jenže Sára takhle nechtěla žít.Její láska k němu se ztratila a ona sebrala Sabinku a pár svých věcí a odstěhovala se k matce,kde byly asi rok a po rozvodu,kdy dostala od Martina nějaké peníze,si koupila malý byt,ve kterém jsou se Sabinkou spokojené a Linda vůbec netušila,že Sára někoho má.Proto nyní vůbec nevěděla,jak na tuto zprávu reagovat.O to spíš,že Sára vůbec nevypadala,že má ze svého těhotenství radost,naopak,byla zjevně ve velké panice.
„No takže nejlepší asi bude,když mi řekneš všechno od začátku viď“..pronesla Linda jemně.
Sáře se koulely po tvářích slzy a třásl se jí hlas,když začala vyprávět. „ Je to hajzl Lindo.Panebože já jsem taková kráva!Jak mi to mohl udělat?A jak je možné,že já jsem to neviděla?“ Sára už nezakrytě vzlykala.
Ukázalo se,že Sára asi půl roku udržuje vztah s mužem,do kterého se velmi zamilovala,věřila mu a plánovala s ním budoucnost.Byl milý,citlivý,měl vždy pochopení pro její starosti,byl hezký a oblékal se tak,jak se to Sáře líbilo.A co bylo pro ni nejdůležitější,měl rád její dceru.Sára byla už skoro přesvědčená,že našla svého prince.Nikomu o něm neřekla,protože nechtěla nic zakřiknout a uspěchat.Chtěla si být jistá,že je to ten pravý,než ho seznámí se svou rodinou a přáteli.Ve chvíli,kdy to chtěla udělat,zjistila,že s ním čeká dítě,říkala si tedy,že o to větší to bude pro všechny překvapení.Jenže v jedné vteřině se jí život zhroutil jak hromádka z karet.Ráno jí volal,že s ní musí mluvit a ani jí nenechal říct,že ona s ním také.Že má pro něj skvělou zprávu.Řekl jí,že to spěchá,tak si vzala z práce půl dne volno a šla za ním.Ani jí nepozval na kávu a hned na parkovišti,kde měli sraz,jí bez okolků sdělil,že už dva roky je ve vztahu s ženou,která je nyní těhotná a on že se musí se Sárou rozejít.Je mu to sice moc líto,protože ji (Sáru) opravdu miluje,že ze začátku pro něj byla sice jen rozptýlením z krize,kterou zrovna se svou přítelkyní procházeli,ale že se do ní opravdu zamiloval a dokonce uvažoval o tom,že s ní zůstane.Ale tahle zpráva že prý vše změnila.Ještě jí řekl „ promiň,miluju tě a budu stále „ a byl pryč.
A teď tady Sára seděla a nevěděla,co dělat,jak bude dál žít.Jediné,co pro ni mohla Lindy v tuto chvíli udělat bylo to,držet jí za ruku,poslouchat její bolest a říct jí,že je tu pro ni,že je její přítelkyně a má ji ráda.A že ať se rozhodne jakkoli,podpoří jí a pomůže.
Když Linda večer usínala poté,co si vzala prášek na bolení hlavy,mihlo jí hlavou,že jí paradoxně Sára dala zapomenout na její vlastní problémy….už vplouvala do spánku,když matně..potichoučku…velmi jemně zaslechla opět tu již známou hudbu,kterou poprvé slyšela ve vaně.Tentokrát se stalo ještě i něco jiného.Tentokrát i cítila zvláštní vůni.Jako by čerstvě posečenou trávu…cítila vůni pořezaného dřeva a ještě něčeho… pach země..hlíny..a vydělané kůže.A pak slyšela hlas,který mluvil k ní.Mužský hlas.Nerozuměla slovům,ale vnímala tón,který byl jemný a něžný…který ji laskal a hladil duši a srdce…a Linda už dál nevydržela to emoční vypětí a rozplakala se.Plakala tak,až se jí tělo otřásalo vzlyky,plakala pro sebe..pro Sáru..plakala pro toho cizího muže s očima,které na ní hledívají ve snu s láskou..plakala a její duše snad nesla veškerou tíhu života…všech životů..