Devět bran pekelných /brána druhá/

Vše se změnilo, nejen jeho život, ale i teplota v této místnosti, co sem vstoupil hodně vzrostla. Hodně se potí, ale odmítá si sundat kabát, Prostě jen stojí uprostřed místnosti a sleduje druhou bránu. V místnosti jsou teď dvě brány. Jedna je světlejší a chladnější, druhá je naopak temná a hoří. Muž, bez zaváhání, jde přímo k temné bráně.

Muž, očekávajíc že se brána otevře, přichází k ní, ale ta se neotvírá. Je překvapený, panikaří. Cítí bolest, jeho oblečení hoří, celá místnost teď vzplála. Chce, aby to skončilo, chce se dostat pryč. Panika roste, teď už jenom pobíhá po místnosti křičíc bolestí a strachem. Konečně se rozbíhá proti temnější bráně a buší na ni pěstmi.
„Pusť mě ven!! Pusť mě ven!!!!!!“

Brána se pomalu otevírá a muž vbíhá do chladné místnosti, snaží se uhasit svoje oblečení. Když skončil, porozhlédl se po místnosti. Je to ta samá místnost ze které právě uprchl… Stejné brány, stejně nechutný nábytek. Brána, kterou přišel se s bouchnutím uzavřela a objevil se na ní text.
„Není úniku.“
Muž se zoufale podíval na druhou bránu a na té se objevil jiný text.
„Ještě jsem neskončil, užij si to.“

Teplota v místnosti se opět změnila, tentokrát mrzlo. Muž se schoulil do zbytků svého kabátu a klepe zimou. Strop místnosti se rozbil na kousky ledu a nad hlavou se objevilo černé nebe. Když se podíval nahoru, začalo pršet. Po chvíli déšť ustává, ale muž je mokrý a zmrzlý. Sebral poslední zbytky síly a šel k bráně, která říkala „Ještě jsem neskončil. Užij si to.“ Postavil se klidně před bránu a ledově chladným hlasem řekl: „Nikdy se nevzdám.“ Brána se otevřela.
Když prošel branou, text se změnil.

„Pro všechny kdož vstoupí, spálím vás zaživa, zmrazím vás zaživa, ale pouze ti kdo jsou spálení zevnitř a ledově chladní navenek projdou.“