Daleká cesta, blízká budoucnost

Příběh, který bych Vám rád vyprávěl možná nepatří do kategorie sci-fi, a možná že jo. Jedná se o vyprávění o velmi blízké budoucnosti jednoho člověka, mě. V dobách nedávných bych se Vám představoval a honosil se svými jmény a přízvisky, chlubil bych se úspěchy, kterých jsem dosáhl. Dnes, dnes jsem nic, mé jméno už pozbylo významu, činy které jsem vykonal nemají smysl a čest, které jsem vždy dával vysoký význam je ta tam. Dnes už vím, že jediné na čem záleží, je láska. Láska, kterou jsem měl a ztratil. Chyby byli na obou stranách, ale snad nebyly tak vážné aby nutně museli znamenat konec. Bohužel nejspíš na to pohlížela jinak než já. Nic není nutné abych Vám zde lkal a vyléval zlomené srdce.
Já člověk beze jména Vám zde přináším několik dnů blízké budoucnosti, budoucnosti mé osoby. Je to již měsíc co jsem přišel o to nejcenější co jsem měl, a plán se v mé hlavě rodil od Té doby. Jelikož na mých bedrech je tíha jednoho úkolu, který končí 21.12.2009 musí být můj plán uzpůsoben tomuto datu a mého dostání tomuto úkolu.
První týden prosinec 2009
V tomto týdnu musím připravit veškeré náležitosti, nikdy jsem nebyl člověkem, který by věci dělal jednoduše proto příprav je hodně. Tento týden píšu několik dopisů. Jsou to obálky naplněné textem a každá z nich je určena pro některého z lidí z mé blízkosti. Celkem je obálek deset, každá z nich zapečetěna mojí osobní rodovou pečetí, jednou z posledních věcí spojující mě s minulostí. Všechny tyto obálky budou předány mému příteli, nejvěrnějšímu bratru v dobrém i zlém. Obálky jsou zapečetěny a připraveny. Musím ještě vykonat několik rituálů na očištění těla i mé duše.

Druhý týden prosinec 2009
Přípravy pomalu ale jistě vrcholí, doplňuji několik obálek, jsou do nich uloženy tajemství, které jsem střežil, místa kde se nacházejí uložené cennosti, některé z dob dávno minulých a některé z dob nedávných a to druhé války. Duchovní příprava pokračuje, stále mám strach z cesty pro kterou jsem se rohodl.

Třetí týden prosinec 2009
Dny se pomalu blíží k naplnění, předávám obálky jediná instrukce zní rozpečetit číslo jedna kde jsou podrobné instrukce k ostatním, jedničku rozpečetit v případě že se mě 3x nedovolá a to dne 26 prosince, ve 12,13 a 14 hodin, pokud potřikrát telefon nevezmu pak je na čase pak je na čase rozpečetit číslo jedna.

Čtvrtý týden prosinec 2009
čas se naplnil, telefon zazvonil již po třetí a po třetí jsem ho nevzal, jsem připraven dojít tam kam mě velí poslední kousky svědomí. Jsem připraven odejít a ukončit svůj život. Můj život zde již nemá dalšího smyslu, ne bez mé lásky.

Bratr, po třetím zvonění rozpečetil obálku, instrukce mluví jasně ale nezná skutečnou podstatu a celkový dopad zná jen nejnutnější, vím, že kdyby znal celek pokusí se mě v mé cestě zabránit. Předává obálky lidem, kterým jsou určené. Každý z nich zná pouze část pravdy, jediný člověk, kterému objasním celek je ona má láska. Nikoliv pro to abych ji děsil, ale aby znala důvody mého počínání. Bratr přemýšlí a neví jak se má zachovat, dostává cenné informace, které mu přinesou bohatství a slávu, můj dar jemu a můj poslední velký čin vykonaný na Této zemi. Ostatní lide tuší co se děje, neb všichni mě znají. Bratr má nejtěžší úkol, byl mu svěřen mé Testimonium, instrukce k pohřbení mého těla, návrh hrobky a kamene který by ho měl značit. Rozbíhá se zběsilé telefonování a snaha se dostat ke mně dříve než bude pozdě…….
Já o 5 hodin dříve
Můj čas se zde dovršil, jsem připraven ukončit svůj život. Volím k tomu odvar z rostliny nerium oleandr, jedna se o druhou nejjedovatější rostlinu a pokud s ní dobře zacházíte smrt je velmi rychlá a bezbolestná. Podstatná je že je po 2 hodinách nezjistitelný, což je důležité pro jednu část mého dalšího plánu. Je divný pocit odcházet z tohoto světa a stejně plánovat a určovat další dění. Ale to je bohužel úděl, který mě dán byl. Je smutné, že nemohu zvolit jinou podobu smrti, kéž bych se mohl rozhodnout a zvolit čestnou smrt dávných mistrů, seppuku. Nejspíš mě není dána taková čest. Vypíjím odvar, a v hlavě přemítám co dalšího mě čeká, co je asi tam, tam daleko kam jdu, dříve jsem měl velký strach ze smrti, dnes už ne. Přijímám jí jako další cestu. V následujících dnech Vám přinesu několik mojich povídek, teď již opravdu z žánru sci fi, budu je publikovat, pro to aby byli čteny. I ony se stanou a v to doufám, odkazem mého ducha. Tam kam jdu si beru jen 4 věci, pečetní prsten mého rodu, kříž templářského řádu kříž mých předků, nůž jenž jsem nechal vykovat pro dalšího nositele mého jména mého rodu(teď již vím, že nebude již pokračovatele mého rodu), a fotografii fotografii mé lásky. Otvírám lahvičku a vypíjím obsah. Co bude dál sám nevím, možná pokud přežiju, tak o tom napíšu pokud ne tak víte kde je můj konec. Pokud budete chtět pohodit květinu muži bezejména, místo kde budu pohřben uveřejním dne 24. Prosince 2009, v 16 hodin. Pokud chcete brát tuto povídku jak fikci berte, pokud v ní shledáváte víc hlubší smysl a možná i pravdu pak Vám děkuji, neb my rozumíte. Pokud chcete mé činy a plány komentovat je to na Vás.