zatím bez názvu 1.díl

Průzračné jezero se rozlévalo hluboko pod vrcholky hor i pod špičkami mladých vzrostlých stromů, dokonce i pod čerstvě vyrostlými mechy pokrývající hlínu lesů. V zemi byl klid, a nebe zase neslo svoje mraky, za nimiž schovávalo slunce, jehož paprsky už zase začaly být bezpečné. A toto místo zářilo svou jedinečnou neponičeností, ostatně jako celý svět. Hluboko pod půdou, pod kořeny stromů, pod podzemními jeskyněmi a tajnými řekami, pod obludnými balvany skýtal se svět v niterném poprašku, a kdyby se, jako skládanka poskládal, zjistili bychom, že jsme nedávno byli jeho součástí. Od soudného dne roku 2012 uběhl necelý měsíc a země vypadala, jako ji známe z obrázků, ještě než na ni žila zvířata a lidé.
Kdesi uprostřed toho jezera vytryskl pramínek slané vody, uvolnila se v zemi malá trhlina a toto plytké jezírko se během několika málo hodin naplnilo o tolik, že zalilo kusy lesů, z kterých se staly bažiny. V tom tichém prostoru náhle něco zakuňkalo a pak zavrzalo a udělalo plesk pod hladinu vody. Najednou zase kuňk, jakoby si snad někdo dělal srandu z ticha. A postupně se tak probudil maličký tichoučký orchestr, v jehož závěru vyplula z vody zorbingová koule a zastavila se o stromy v močálech. Výplod fantazie z řad vášnivých sportovců poničený špinavý a téměř k ničemu, ale zřejmě se štěstím v patách. A uprostřed té plastové koule, krčila se v klubíčku nějaká postavička. Dlouhou dobu jen ležela bez známky života, a když zapadlo slunce, a měsíc šel na svou stráž, pohnula se a nadechla.
Děvče otevřelo víčka a zahledělo se do temných lesů. Cítilo se tak samo, tak maličké a natolik smutné. Vždyť vidělo zkázu, o jaké se nikomu ani v noční můře nesnilo a bylo z toho v takovém šoku, že by bylo radši bývalo již mrtvé. Ale měsíc žití v nevědomí, kdesi v mrtvém moři v podzemí ji donutil vstát a zjistit, co se vlastně děje.
Rozhodla se zapřít o stěny své koule, neboť zjistila, že pod ní je bahno a zatopený les. A tak jako malý křeček, když otáčí své kolečko kupředu, snažila se i ona odvalit se se svým domkem tam, kde by vystoupila do sucha. Neměla sílu, ale výdrž a bojovnost ji neopustila. Zadrhávala se o stromy a balvany a pak narazila na pevninu. Její koule byla vybavená uzavíratelným východem, který ale bez problémů otevřela a vysoukala se jím ven. Seskočila do měkké hlíny a poprvé se venku nadechla. Vzduch, jaký znala jen z výletů do hor, se jí okamžitě zalíbil. Vdechovala ho a vydechovala, jakoby to byla nějaká nová hra. A procházela se tou krajinou, že pomalu začala zapomínat na ty hrůzné věci, co viděla.