Devět bran pekelných /brána třetí/

Další místnost se zdála pohodlná a čistá. Nábytek byl úplně nový ale velmi stylový. Celá místnost byla dělaná ze dřeva, temného ale příjemně teplého dřeva. Bylo velmi příjemné tu být. Jenom jedna věc tu scházela. Druhá brána. V místnosti byla jen jedna brána a tou muž vešel. Jakmile branou prošel, objevil se na ní text. Stálo tam:

„Pro všechny kdož vstoupí, zde není vítězství, zde není naděje a není žádný způsob jak splnit tuto zkoušku. Ztrať se ve své beznaději a pochopíš.“

Muž se dívá na text, kroutí hlavou a posadí se na gauč. Očekával to, slepou uličku. Na stole stál drink. Muž se napil, bůh ví, že to bude potřebovat. Vstal. „Jsem připravený! Nevzdám se! Dělám to pro ni!! Nezastavíš mě jen skrytím dveří a sračkama o beznaději! Celý svůj život jsem žil v beznaději, takže mi dej další bránu!!“

…
Nic se nestalo.
Muž vzal židli a švihnul s ní proti zdi a ta se zlomila, ale za dřevěnou zdí byla zeď cihlová. Nebyla žádná další brána. Vyšiloval, rozbíjejíc celou místnost, ale nebyla žádná cesta ven. Teď bere stolek a rozbíjí cihlovou zeď ale poté se sesype. Za tou zdí je jen další zeď. Muž, ležící na zemi je zlomený, jeho mysl je zlomená. Chtěl by pokračovat ale není způsob jak se odsud dostat. Křičí, prosí, vyhrožuje, ale bez účinku. Po několika hodinách se vzdává.

Po několika dnech dostává nápad, v jedné skříni dříve viděl provaz, první nevěděl na co tam byl, ale teď ví přesně co s ním. Tohle je peklo, tady nemůže umřít. Bere provaz a dělá smyčku. To je ono. Věší se na provaz a… vlastně umírá.

Mrtvý člověk jde do nebe nebo do pekla, podle hříchů a jeho života všeobecně, ale co když už je v pekle? Muž se probudil v chladné, kovové místnosti. Podíval se na zeď a tam byl vzkaz:

„Gratuluju, můžeš projít.“

Muž vstal a prošel novou branou. Jak se brána zavírá, nový text se na ní objevil:

„Ti kdož jsou zoufalí a jejich jedinou možností je peklo budou věčně zatraceni výměnou za to, co si žádají ze všeho nejvíce.“