Procházka s Karen

Kyle Smith si to šlapal na svém kole domů. Bylo horké letní odpoledne a ulice na předměstí zely prázdnotou. Každý se válel buďto doma u bazénu, nebo odjel někam k vodě.
Kyle si užíval volné silnice a kličkoval od kraje ke kraji. Zubil se. Právě jel z basebalového tréninku, kde se mu mimochodem podařilo odpálit pět homerunů za sebou a ukrutně se těšil na pátek. Aby jste věděli proč, tak nejenom že v pátek to s týmem natřou sousednímu městu, ale hlavně Karen souhlasila, že s ním půjde po zápase na procházku. S ním. V pátek. Sama, bez těch blbejch kamarádek. Kyle se zubil a šťastně šlapal do pedálů jak jen dvanáctiletý kluk mohl.
„Mami, mami!“ křičel když dojel domů, odhodil kolo na příjezdové cestě a v chodbě se soukal z tenisek.
„Co se děje, Kyle?“
„Mám strašnej hlad. Uděláš mi sendvič?“
„Seš celej uřícenej, běž se převlíknout a omyj se, budeš to mít připravený.“
„OK.“
„Co se tak směješ? Šli ti odpaly?“ ptala se ho.
„Jo, trenér Willis říkal, že bych dokázal odpálit i dělovou kouli, kdyby na mě letěla. Dal sem pět homerunů.“
„Ty si pašák. Mazej nahoru a pak přijď, udělám ti ledovou citronádu.“
„Jů!“

Jenomže když přiběhl do kuchyně, na stole na něj nic nečekalo. Kyle byl překvapený.
„Mami?“
Neodpovídala. Stála u kuchyňského pultu v kaluži citronády a střepů. Držela se za srdce a nevnímala.
„Mami?“ zeptal se znovu Kyle, zmatený a vystrašený.
Podívala se na něj a přiložila si prst ke rtům ať je zticha. Dala rádio víc nahlas.
„…opakujeme,“ hlásil z něj moderátor, „toto je opravdu potvrzené prohlášení z NASA, vydané před několika mála minutami. Informace jsou pravdivé, nejedná se o žert. K Zemi se blíží meteorit o velikosti Texasu a zcela určitě dojde ke srážce. Není tu šance, že by nás minul. Střet s objektem této velikosti znamená katastrofu nevídaných rozměrů, kdy bude zničena takřka třetina Země a zbytek zakryje mrak prachu, zabraňující slunečnímu svitu. Odhadovaný čas nárazu je za necelé dva dny. Vůdci celého světa pracují na řešení této situace a my vyzíváme všechny posluchače, aby nepropadali panice a zachovali klid. Prezidentův projev k občanům je naplánovaný v 18:00…“
Kyleova matka se třásla a plakala. Kyle byl zmatený. Přišel k ní a hladil jí po ruce. Neměl tušení co se to děje.

Celý den v rádiu upřesňovali informace, Kyle seděl s matkou v kuchyni a ukusoval sendvič. Snažil se pochopit situaci. V jednu chvíli říkali, že meteorit je velký jako Texas, ale pak říkali, že je ještě o něco větší. Tvrdili, že ke střetu by mělo dojít ve čtvrtek v 9:27 jejich času a že místo dopadu se ještě vypočítává, ale zcela jistě to bude Severoamerický kontinent.
Mamka celou dobu plakala a hladila ho po vlasech. Už mu to nebylo moc příjemné. Ptal se jí co se bude dít, ale neodpovídala mu. Volala všem známým a plakala ještě víc, sousedi chodili každou chvíli a navzájem se objímali a plakali na ramenech. Mnoho z nich si balilo věci do aut a odjíždělo. Kyle seděl na zápraží a mával jim na rozloučenou. Jeho mamka taky začala balit, říkala, že pojedou k tetě k oceánu a pak třeba lodí do Evropy.
„Ale já nemůžu, v pátek máme zápas…“ bránil se Kyle.
„Poslouchej, žádnej zápas nebude, pochop to. Musíme odjet. Co nejdřív…“
„Ale já mám jít s Karen na procházku v pátek…“
„Nic takovýho nebude, pochop to. Až ten meteorit narazí, tak tu nebude nic, jen obrovský kráter a my musíme být co nejdál od něj.“
„Ale…“
„Ticho. Běž si sbalit. Vyrážíme před rozedněním, snad už budou silnice volnější.“

Prezident vyzval lidi k zachování klidu a tichému modlení. Ubezpečil občany, že největší světové mozky pracují na řešení a pokusí se udělat vše co bude v jejich silách. Povolal Národní gardu aby spolupracovala na evakuaci občanů a omezila rabování. Také řekl že meteorit dopadne někam do Skalistých hor a lidé co tam žijí, by měli urychleně opustit svá obydlí. Což byl případ Kyla a jeho matky.

Zprávy za několik hodin hlásily, že naproti meteoru bylo vysláno několik desítek nukleárních hlavic, které by ho měli rozštěpit na malé kousky a snížit tak důsledky nárazu.

Další zprávy o pár hodin později hlásily, že mise nevyšla a meteor byl sotva poškozen.

NASA prý připravuje raketoplán, který by měl dopravit na meteor obrovskou bombu, zněla další zpráva. Kyle však už víc neslyšel, protože musel jít spát.

Ležel v posteli a myslel, jak to je nefér, když už konečně přesvědčí Karen aby s ním šla sama na procházku kde by ji konečně mohl říct, že jí má rád a třeba i dát pusu, tak najednou se tu objeví meteorit a oni musí odjet.

A rozhodl se, že to takhle nenechá.

Rozsvítil si noční lampičku a v šuplíku od stolku vytáhl svůj školní atlas Spojených států. Našel stránku se Skalistými horami a protože podle posledních zpráv by měl meteorit narazit přesně do Mount Tulare, tak hledal i ji. Překvapivě nebyla zase tak daleko od jeho domu. Ale bude muset vyrazit už teď. Oblékl se a do batohu si sbalil pár sušenek a jablka. Potichu se proplížil domem, protože si nebyl jistý jestli by mu to mamka dovolila a protože ji nechtěl vzbudit, kdyby už spala.
Na chvíli ještě potichu zapnul rádio, kde zrovna hlásili, že mise raketoplánu se nezdařila. Povzdechl si a zase ho vypnul. Po špičkách došel do sklepa, kde byla na okně vystavená tátova stará basebalová pálka, poslední věc, kterou mu odkázal než odešel. Prý ji sám vyřezal z dubu, kterého porazil blesk. A i proto do ní vyryl znak blesku. Vzal jí a uložil do batohu. Nasadil si tenisky a na příjezdové cestě naskočil na kolo. Rozjel se směrem k severu.

Sám se divil, že cestou skoro nikoho nepotkal, jeho malé světýlko na kole, zářilo samotné na opuštěné noční silnici a on jak už měl ve zvyku když měl dobrou náladu, kličkoval po celé její šířce. Myslel na Karen a na to, jak spolu v pátek půjdou sami na procházku a jak jím v tom nic nezabrání.

Když dojel k Mount Tulare, tak už začalo svítat. Nikde ani živáčka a ani zvířata nebylo slyšet. Kyle byl celkem unavený a rozespalý, ale když posnídal jablko se sušenkou u jednoho piknikového stolu, tak se cítil o něco lépe. Kopec byl prudký, takže nechal kolo dole a po svých začal šplhat nahoru. Celou dobu mu v uších jakoby hučelo. I přestože si několikrát prošťoural uši, nepřestávalo to. Teprve když vylezl na samý vrchol, tak zjistil co vydávalo ten hluk.

Uprostřed jakoby idylické oblohy, se sluncem co se právě naplno rozsvítilo a mraků, které se pomalu trhaly. Tam nahoře, kde se pomalu rozpouštěla pára stoupající z lesů. Tam byla obrovská černá čmouha, která pomalu začala zářit.

Kyle si sednul a oddechoval. Vytáhl si další jablko a s pohledem upřeným na meteorit ho pomalu žvýkal. Hluk nabýval na hlasitosti a stejně tak i záření meteoru.
Kyle zahodil ohryzek a postavil se, několikrát se protáhl a pak z batohu vyndal tátovu pálku.
Těšil se na pátek, na zápas a hlavně na Karen.
Meteor se zvětšoval za obrovského hluku.
Nic mu nezabrání v tom aby byl s Karen.

„Když dokážu odpálit dělovou kouli, tak dokážu odpálit i blbej meteorit.“ řekl kurážně.

Uchopil pálku a párkrát s ní cvičně máchl. Pak si ji položil na rameno a připravený čekal…