Svět před skázou

„O čem to mluvíš?! Ne, nestanu se nekromancerem. Povolávat mrtvé z hrobů,vyvolávat démony a brát lidem duše to prostě nějak není moje parketa.“ Odpověděl Fenin Metře. Metra se zamyslela. Pochopila, že ho nepřiměje, aby přestoupil na stranu podsvětí. Fenin byl něco jako neutrál. Moc dobře věděl, jaké boje se odehrávají mezi nemrtvými a řádem paladinů. Nebyl ochoten přestoupit ani na jednu stranu, i když spíše podporoval paladiny. Nekromanceři vedli vojska nemrtvých proti lidem. Byli velmi, velmi mocní. Jejich armády byly o mnoho větší než lidské. S každým padlým povstal jeden kostlivec. S každým mrtvým mágem nebo knězem povstal nový nekromancer. Ovšem našli se i takoví kteří neumřeli. Sou pořád živí ale hlavně si uvědomují co dělají. Nejsou spoutáni mocí nekromancerů a temných pánů. Spíše to sou ti, kteří do armády temnot vstoupili dobrovolně. Řady temných pánů rostou. Řady lidí se zmenšují. Metra byla nekromantka. Naváděla lidi, kteří měli velmi silnou mysl. Jako je třeba Fenin. Ale on není hloupý. Na rozdíl od většiny nekromancerů on má rozum a netouží po moci a po své vlastní armádě. On totiž věděl že nekromanceři sou jen loutky. Že po jejich smrti se nikdy nedočkají klidu a budou věčně bloudit, dokud neočistí svou duši. Což se jim těžko povede, když nemají v hlavě nic jiného než slova ničit, vypalovat, brát, zabíjet. „Odmítáš mou nabídku?“ řekla Metra. „Ano odmítám ji. Nehodlám dělat to co ty!“ odpověděl Fenin
„Nu dobrá. V tom případě … Zemři!“
Metra se na Fenina rozběhla a vytáhla malý nožík, který schovávala u pasu. Fenin tasil svůj meč. Metra zaútočila Feninovi na hlavu. Ten jí vykryl ránu a bodl ji do nohy. Jenže během desíti vteřin se jí noha zahojila a bojovala dál. Metra si velmi potichu něco zašuškala. Fenin na ni zaútočil, ale meč mu odletěl asi deset metrů daleko a proměnil se v kámen.
„Teď zemři Fenine! Zemři.“ Zakřičela Metra
„ Já se tak lehce nevzdávám“ řekl Fenin a vytáhl z poza zad další dva meče. Metra zaútočila ale Fenin ji útok vykryl. Vytáhl z malé brašny jakousi lahvičku a polil s ní meč. Ten začal fialově zářit. Bodl Metru. Opět ji život zachránil štít ale teď už začínal slábnout. Do meče proudila pořád větší síla. Metrin štít slábl. Fenin její štít úplně vysál.
„Vyber si. Buď přestaň s tím, co děláš nebo zemři.“ Řekl Fenin
„Raději zemřu“ řekla Metra.
Fenin ji bodl přímo do srdce. Fenin věděl, že toho nenechá. Spíš ji to řekl jenom tak. Fenin ve skutečnosti tak trochu toužil mít moc a ovládat celé armády ale ceny byla příliš vysoká. A taky by moc dobře nevypadal s holí v ruce a fialovým pláštěm přes rameno. Ne to tedy ne. Plášť by mu byl asi stejně moc velký. Leda že by pro něj sehnali nějaký mega plášť. A s holí v ruce… no fuj! Spíše byl pro boje. Byl to celkem velký chlapík. U pasu jeden menší a zádech větší meč. Většinou nosil jen lehčí zbroj. Ideální pro boj muž proti muži.
Zanedlouho Fenin zjistil, že se k vesnici ve které pobývá, blíží menší hlídka kostlivých bojovníků, která čítá padesát až šedesát kostlivců. Ve vesnici panoval rozruch. Někteří odešli pryč z vesnice, jiní se vyzbrojili cepy a vidlemi a různými hospodářskými zbraněmi a čekali na příchod hlídky. Fenin společně s vesničany čekali.
Po dlouhém očekávání hlídky zakřičel kovář: „Sou tady! Už přichází!
Fenin tasil meč a rozběhl se k k místu, odkud volal kovář. Nekromantovi se na holi objevilo červené světýlko. Vyletělo z něho pět ptáků. Najednou se z každého ptáka vynořili netopýři a létali nad vesničany. Nekromant zavelel k útoku. Fenin se rozběhl. Několik vesničanů ho následovalo. Fenin jednomu z kostlivců usekl hlavu. Ta se skutálela k zemi. Tělo se proměnilo v prach, ale hlava se pořád hýbala. Kousla Fenina do nohy. Fenin vytáhl svůj druhý meč který byl zesílený nekromantčiným štítem. Bodl hlavu a ta se rozpadla. Rozmáchl se a sekl do houfu kostlivců. Pět z nich zasáhl a vzápětí se rozpadli. Vesničané bojovali vším, co měli. Některé hospodyňky bojovaly dokonce i pánvičkou.
Jeden z vesničanů řekl:“Teda jestli se zítra budeš takhle ohánět i v kuchyni tak za to dostaneš diplom!“
Fenin se rozběhl přímo doprostřed hlídky a máchl kolem sebe mečem. Několik kostlivců se rozpadlo. Rozběhl se na nekromancera. Ten vyvolal kolem sebe štít ale Fenin ho zdolal a usekl nekromancerovi hlavu. Najednou šlo slyšet hrozitánské dunění. Pán temnot přichází… Fenin zpozoroval velkého černého na půl ještěra s obrovským mečem. Jeho meč byl čtyři krát vetší než Fenin. Fenin popadl menší dýku a hodil ho pánu temnot přímo do obličeje. Ten se jen zasmál, otřepal se a řekl:
„Ha ha! Ty mě chceš zabít tímhle párátkem?“ Řekl hrozitánsky pán temnot a zlomil dýku na půl.
„Pojď blíž, jestli se nebojíš! Ty slizký slimáku!“ Zakřičel na pána temnot Fenin
„Ty mi nemáš co vyhrožovat smrtelníku.“ Řekl a zarazil svůj meč do země. Ta se hrozitánsky otřásla a vyskočili z ní menší lávoví kostlivci. Fenin věděl, že tohle už je z jiného soudku. Tohle nebude jako roztříštit skupinku neohrabaných koster, které drží v ruce zrezavělou šavli.
Všichni vesničané se dali na útěk. Což Fenin mohl čekat od rolníků a farmářů. Zůstal jen on pán temnot a jeho elitní spolubojovníci. Jeden z lávových kostlivců se hnal na Fenina. Ten se rozpřáhl a prosekl kostlivci hruď. Z toho zbyla jen láva a pár kostí a prachu. I když Fenin stál opodál ten tekutý oheň ho pálil. Jenže jak se na něj rozběhlo deset takových lávových bestií, to už bylo pořádné horko. Fenin udělal otočku a pošramotil tím dva kostlivce. I přes malá zranění se změnili v prach. Jeho meč měl v sobě neuvěřitelnou sílu. Po zničení všech kostlivců se Fenin lehce pousmál. Temný pán se na něj rozzlobeně díval.
„Tak pojď! Zařval na Fenina