Svět před skázou/druhý díl

Temný pán se pomalounku přibližoval k Feninovi. Fenin stiskl meč který držel v ruce. Pán temnot zařval nějaké slova, kterým Fenin nerozuměl.
„ Cha! Na mě nemáš nějakými kouzly!“ řekl Fenin
„Myslíš?“ řekl temný pán
Za Feninem se objevil menší skřet se zelenou kůží. Držel v ruce palici, kterou sotva unesl. Praštil Fenina přes hlavu. Ten se jen svalil na zem.
O chvíli později se Fenin probudil v nějakém doupěti připomínající sopku. Ale stál přímo na lávě. „Divné že ano. A přitom pro mě úplně normální.“ Řekl pán temnot, který stál před Feninem.
„Ty?. Jak, jak jsem se tady dostal? A kde to jsme?“ řekl Fenin překvapeně
„Jsme v sopce. Jak? Jednoduše. Stojíš na magickém štítu, na podobném jaký měla ta nekromantka co jsem ji k tobě poslal akorát tenhle navíc absorbuje teplo které produkuje láva. Ano já vím, na co se chceš zeptat. Ano, poslal jsem jí tam já. Tak teď dost otázek! Co myslíš? Co s tebou mám udělat. Zabít tě? Né, to né. Příliš milosrdné.“
„Ty zrůdo! Zabiju tě slyšíš?!“skočil Fenin pánu temnot do řeči a ten mu odpověděl odhozením po šířce celé sopky. Fenin v duchu přemýšlel jak se odtud dostat. Jeho výstroj mu vzali. A navíc jak říkal pán temnot, před žhavou lávou ho chrání jen ten štít. A navíc, i kdyby se mu nějak povedlo zabít pána temnot pravděpodobně by to mělo neblahé následky. Možná že on vytváří tento štít.
Pán temnot přistoupil k Feninovi. Udělám to jednoduše. Popadl Fenina. Část štítu, který ochraňoval pána temnot před lávou se, jakoby otevřel. Pán temnot hodil Fenina přímo do žhnoucí lávy.
„Tohle je skvělý osud že? Upálení. Jako to dělají všem nekromancerům. Jenže ty to máš horší. O něco.“ Pán temnot se hlasitě zasmál. Teď už nás nikdo nezastaví.