Svět před zkázou/ třetí díl

Fenin se probral. Láva ho unášela. Najednou narazil na kousek skály. Zůstal stát. Najednou se nad ním v díře kudy někdy proudí láva na povrch objevil jeden paladin a jeho menší skupinka rytířů paladinského řádu. Zavolal na Fenina: „Divné že? Ten tekutý oheň. To my, my jsme ho ochladili. Stálo to sice hodně práce, ale vidím, že jsme to nedělali zbytečně.“
„Vy umíte ochlazovat tekutý oheň?“ zeptal se Fenin
„Vidíš snad ne? Ano to umíme. Teď musíš plavat dál. Vidíš tam tu mezeru mezi těmi dvěma skalisky? Musíš tamtudy proplout. Budeme tě čekat na druhé straně.“ Řekl Feninovi paladin
Fenin plaval, jak mu řekl paladin. Ale věděl, že musí plavat rychle. I tak mocné kouzlo netrvá věčně. Ještě chvíli a bude z něho osmažené lidské. Plaval, jak nejrychleji uměl. I když moc rychle plavat neuměl, ale snažil se. Konečně viděl to místo o kterém paladin mluvil. Byl to sice trochu šikmý břeh, ale vylézt se po něm dalo. Vylezl nahoru a tam už na něj čekal paladin a jeho skupina. Paladin pronesl pár slov o tom, jak pomáhal porazit hlídku kostlivců a jak zabil elitní strážce pána temnot. Ale museli jít. Vydali se ke katedrále paladinského řádu.
O několik hodin později došli až do Emneiru. Emneir bylo větší město ve kterém sídlila většina paladinů a také to bylo město, kde byla katedrála paladinského řádu. „ Na tohle město se chystá útok. Dostali jsme zprávu, že zaútočí okolo padesáti tisíc stoupenců temných pánů. Už jsme evakuovali všechny obyvatele ale marně. Na cestě do jedné z pevností je přepadla družina kostlivců a zabila je všechny. Měli jsme vědět, že je to nebezpečná cesta. Teď jich je o mnohem víc.“ Povídal Feninovi paladin
Vstoupili do katedrály. Když vešli do hlavní místnosti (paladinové jí říkali místo světla) Fenin uviděl devět trůnů. „Počítám, že tohle bude nějaká rada, která rozhoduje o všem, co se podnikne. Řekl Fenin
„Máš pravdu“ řekl paladin
Paladinové poskytli Feninovi výzbroj. Jenže jeho meč už mu sehnat nemohli. Dali mu klasický paladinský meč a naučili ho několika léčebným schopnostem. Paladinský meč byl skoro stejně silný jako jeho meč bývalý. Jenže o něco slabší. Hlavně tak dobře nepůsobil na elitní kostlivce.
Temná armáda se blížila k městu. Paladinové nasadili všechny jednotky. Vojsko lidí už bylo na cestě. Jenže ta se blíží pomalu na rozdíl od temné armády. Bylo ráno. Slunce už bylo na obloze a svítilo. Temná armáda už byla nadohled. Paladinové i rytíři bojovníci všeho druhu od lučištníků až po rytíře byli připraveni. Temná armáda začala něco hrozivě zpívat. Mezi bojovníky se roznášel strach. Ale tohle nebylo nějaké polní vojsko najatých žoldnéřů, tohle byli bojovníci paladinského řádu. Na straně útočníků to vypadalo podobně. Né že by se báli, to ne. Zrodili se bez strachu. Ale také jsou to jen kostry. Šípy proti nim nepůsobí. Ale paladinové měli tajnou zbraň.
Temná armáda se dala do pohybu. Když byli blíže hradeb jeden paladin zavelel lučištníkům k palbě. Ti si zapálili šípy a vystřelili do olejových pastí. Ty začaly hořet. „Pošlete jim tam salvu!“ řekl jeden z paladinů a za ním vypálili katapulty. Obrovské kameny drtily kostlivce jednoho po druhém. Najednou Fenin zahlédl temného pána. A za ním další a další. Všichni se postavili no linie. Oheň z olejových pastí pohasl. Kostlivci a bojovníci temnot se dali do pohybu. Fenin společně s ostatními tasili meče. Kostlivci vylezli na hradby. Fenin je kosil jednoho po druhém. Jenže kostlivců bylo moc. Paladinové bouchali do země svými kladivy a to vyvolávalo jakési elementy kteří bojovali po boku paladinů. Najednou se z řad temného vojska vynořila skupinka ghůlů. Jedním odrazem vyskočili na hradby. Byli silnější než kostlivci. Lidské těla byli všude na hradbách. Větší skupina rytířů šla zabezpečit bránu. Brána byla zničena a dovnitř vtrhli další ghůlové. Temní pánové pořád stáli v linii. Každou chvíli vyvolávali další skupinky ghůlů. Co chvíli spadl z nebe jeden meteorit, který ničil hradby. Do města se valily pořád větší počty temných bojovníků. Paladinové se rozběhli branou přímo do armády nemrtvých. Pokaždé se zastavili a udeřili svými kladivy do země a zase o kousek popošli. Ze země se vyzařovalo světlo, které ničilo celé desítky kostlivců. Najednou z poza kopce vymrštila ohnivá koule která usmrtila jednoho z temných pánů. Posily přišly. Včele armády stál mág v šedé kápi. „To je naše záchrana!“ řekl jeden z vojáků ale sotva to dopověděl tak mu kostlivec probodl břicho. Armáda lidí se rozběhla. Narazila do kostlivců a prošla jimi jako nůž máslem. Temní pánové zaklínali, jak mohli, ale to jim nepomohlo. Byli pobiti do jednoho a jejich vojsko bylo rozprášeno.


Možná ještě někde existují nekromanceři a jejich vojska, ale už nikdy si nebudou rovnat síly s lidmi.

Konec