Noční bál

Noční bál

Slunce už dávno zapadlo za obzor, všichni lidé a zvířata spí. A právě v tento čas vylézají všechna noční stvoření ze svých úkrytů, pelíšků, domečků, rybníků, jeskyň či z toho v čem přebývají. Vylézají ven a straší, tančí, lákají pocestné do bažin, čarují. Ale dnes tomu tak nebude. Je totiž úplněk, dnes se koná bál!
V jednom hlubokém údolí, které je obklopeno temnými lesy a vysokými skalami, které je daleko, předaleko od lidí, je jeden malý rybníček, u kterého stojí stará vrba a roste rákosí. A právě na tomto místě je při každém úpňku bál.
V údolí vládlo hrobové ticho. Když v tom začala voda v rybníku žbluňkat a prskat. Z vody se vynořil starý vodník s dlouhými zelenými vlasy, v červenožlutých kalhotech a v zeleném kabátě. Vyšel na břeh a nervózně popocházel sem a tam. Díval se na své přesýpací hodiny a mumlal:„to je zpoždění, to je zase zpoždění…‘‘. Ale najednou se z dálky ozvaly hlasy, trumpety a harfy, voda v rybníku začala opět bublat a cákat na všechny strany, v dálce se začalo ozývat šustění křídel a v lese začaly hrát flétny, housle a kytary. Všechny tyto zvuky se přibližovaly.
Z lesa začali vybíhat elfové s flétnami, houslemi a kytarami. Za nimi lehkým krokem utíkaly víly, sfuněním a dupáním utíkali i trpaslíci. Z nejvyšších stromů se snášeli na zem netopýři, kteří se při přistání promněnili v upíry. Z dáli kde se ozývaly harfy a trumpety se vynořil velký kočár tažený dvaceti hnědými koňmi. Na každém koni seděla jedna krásná bludička. Všechny měly bílé šaty sahající ke kolenům a dlouhé vlasy zapletené do copánku. Z vody, která bublala a cákala, se vynořilo plno maličkých vodních dráčků, kteří ve vzduchu udivovali přitomná strašidla svou mtštností. Za kopci se objevili noční draci, kteří předváděli své ohnivé umění.
Všichni si začali vybírat své partnerky k tanci. Upíři si vybrali za své tanečnice bludičky. Nejkrásnější z upírů šel ke kočáru, který táhli koně. Otevřel dvířka a pomohl ven královně bludiček, která měla bílé šaty šahající až po zem a dlouhé hnědé vlnité vlasy a požádal ji o to, aby ho celý večer doprovázela při tanci. Víly k tanci pozvali elfové a trpaslíci. Když měli všichni vybráné tanečnice a tanečníky, tak si elfové, kteří měli flétny, housle a kytary stoupli ke staré vrbě a začali hrát famfáry. Všichni ostatní stichli. Na nebi se objevil krásný stříbrný zámek, od jehož vchodu se vynulo dlouhé, bílé schodiště, které sahalo na zem. Po tom schodišti kráčel král Měsíce se svou královnou. Až sešli na zem, všichni se jim poklonili a elfové začali hrát svou první píseň, která byla určena pouze pro krále a královnu. Jakmile dotančili, elfové začali hrát svou další píseň, na kterou už tančili všichni. Vodník vyzval svou vodnici k tanci a při tom si potichu říkal:„ a krok sun, krok. Doprava dva a do leva a tři a otočka a znova…‘‘ Draci spolu dováděli ve vzduchu. Někteří vodní dráčci spolu tančili nad hladinou rybníku. Víly tančily svým ladným krokem s elfy a trpaslíky. Bludičky omamovaly upíry svou krásou a lehkostí tance. Pod nohy tanečníků dopadaly modré paprsky měsíce, který visel na nebi jako jeho nejvetší chlouba a ozdoba. Okolo něj se blýskalo plno hvězd.
Hudba, kterou vyluzovaly flétny, housle a kytary se nesla po celém údolí a při nárazu na kopec nebo na skálu se roztříštila na tisíce stříbrných střípků, které rozfoukal vítr na všechny strany.
Všechna strašidla tančila, bavila se, povídala si a dováděla.
Ale nebe se začínalo jasnit. Hudba ztichla. Z nebe se vynořilo bílé schodště. Začaly hrát fanfáry. Měsíční král s královnou po něm vystoupali až do svého zámku. Hudebníci zahráli ještě poslední valčík. Pak vzali své hudební nástroje a utíkali rychle do lesa, aby je svit slunce nezastihl. Za nimi rychle a ladně utíkali víly, trpaslíci a všichni kdo sídlili v lese. Noční draci se uvelebili pod stromy, kde je celý den stín, a usnuli. Vodní dráčci rychle zahučeli pod vodu spolu s vodníkem a jeho vodnicí. Bludičky nechtěly odejít od svých upírů a oni by také neodešli, kdyby sluneční paprsky nezačaly palit jejich bílou kůži. Naposledy políbili své přenádherné bludičky a honem rychle se promněnili v netopýry a letěli se schovat. Královna bludiček nasedla do kočáru. Bludičky naskočily na koně. Za zvuku harf a trumpet zmizely v dáli.
V údolí nastalo hrobové ticho. Stíny stromů dopadaly na chladnou zem. Jediná památka po bále byla ušlapaná tráva. Tak skončil Noční bál, ale za měsíc se tu všichni opět sejdou!

KONEC