Srdce světa - úvod

Dusot kopyt byl ozvěnou rozehnán po celém lese. Mezi pravidelnými dopady kopyt byly slabě slyšet zvuky rychle dopadajících lidských nohou. Utíkala už dlouho. Jen díky velkým kořenům stromů zvládala svým pronásledovatelům na koních unikat. Byla vytrvalá, ale s dalším přelezením velkého kořenu, s dalším dopadem její nohy a s každým dalším nádechem a výdechem jí ubývaly síly. Několik týdnů, které už přecházely v měsíce, se jim úspěšně skrývala, ale lidská chamtivost nezná mezí. Stejně tak lidský strach. Jednou musela odměna, vypsána právě na ní, někoho zlákat. Nikdy by nečekala, že právě on se nechá zlákat, že on ji prodá za několik orenů. Věřila mu, dokonce se snad do něj i zamilovala. A on jí zradil. Byla slepá a hloupá, když věřila člověku. Věděla, že je slabá a bez sil a přesto mu důvěřovala. Proklínala ho. Celou dobu, co utíkala, tak s každým nádechem a výdechem přeříkávala dokola tu kletbu. Věděla, že její kletba ho zasáhne. A proto proklela nejen jeho ale i jeho rodinu a další generace, které budou mít jeho krev. Jediné, co netušila, je to, co kletbu zruší. To nechala na Osudu. To, že umí proklínat, nebylo jediné, co na ní bylo zvláštní. Byla to mladá, přibližně osmnáctiletá dívka, s jizvou přes černé oko, které půlila bílá čára.
"Za ní! Chyťte ji!" Už byli blízko. Moc blízko. A ještě blíž uslyšela štěkot. Psi! Vypustili psy! Musí se pokusit o všechno. Věděla, že to, co teď udělá, ji nejspíš dostane na hranici života a smrti, do Síně duchů. Už tam byla, mockrát. Není to tam tak hrozné, jak se říká.
"Pomozte mi, prosím! Mnoho let jsem Vás o nic nežádala, ale nyní Vás žádám z celého srdce! Prosím pomozte! Orrasei, pomozte mi!" Její tichý šepot se rozlehl lesem. Oni ji slyšeli, moc dobře jí slyšeli, nyní už musela jenom doufat, že ji vyslyší. Jako odpověď dostala zděšené kňučení psů, následované bolestnými výkřiky jejích pronásledovatelů. Dusot kopyt rázem ustal. Zpomalila. Cítila, jak ti, které prosila, si vybírají svou daň za jejich pomoc. Slábla. Její prosba jí vzala poslední zbytky sil. Upadala do bezvědomí mezi kořeny stromů. Posledním zbytkem vědomí vyslovila své poslední přání. Kořeny stromů začaly pohlcovat její tělo, aby ho nikdo nenašel. Její tělo splynulo s kořeny a umřelo. Duše, která upadla do bezvědomí, se odebrala do bájné Síně duší.