Srdce světa-2.část

"Co to mělo být?!"
"Si myslíš, že já vím?!"
"Já tomu nemůžu pořád uvěřit."
"Si myslíš že já jo?"
"Jak jsi to udělala?!" Zeptali se oba dva najednou.
"Jak to mám vědět?!!" vykřikla jsem na Reie a Chloe a pár lidí z čajovny se udiveně otočili naším směrem.
"Neřvi! Nejseš tu sama." Vynadal mi Rei a začal připravovat vodnici.
"Oukej. Oukej." Napila jsem se rooibose, a zamyslela jsem se nad tím co se vlastně stalo. Nikdy jsem nechodila na gymnastiku tak dlouho, abych tohle zvládla. Ohebná sice jsem ale to je jedno. Tohle jsem prostě zvládnout neměla. Měla jsem skončit pod schodama s nějakou zlomeninou. Stále dokola jsem si přehrávala co jsem to vlastně udělala. Místo toho, abych skončila se zlomennou pod schodama, jsem vyhodila krabici,pak jsem se odrazila rukou od schodu, vytočila...
"Nééé, zhasla sem svíčku, jak teď rozpálíme uhlík?" Zadumaná v myšlenkách jsem zaslechla Chloe a jen tak pro srandu jsem luskla prsty, jakože tu svíčku zapálím.
"Jiááááááááááá!!" najednou zaječela Chloe.
"No ty vogy!" zakřičel Rei.
Já sem se překvapeně otočila jejich směrem a před Chloe plál obroský plamen z malé čajové svíčky.
"Co to, sakra je? Co blneš s tou svíčkou, Chloe?"
"Já nic,to samo vyšlehlo!" Bránila se Chloe.
"To opravdu neudělala ona. Sirky mám já." Přidal se Rei. Udiveně jsem koukala z jednoho na druhého. Bylo mi jasné, na co ti dva mysleli.
"Hele tohle mi jako nepřišijete, tohle totiž už možný není!"
"To, co jsi předvedla na těch schodech, pro tebe bylo donedávna taky nemožný."Suše konstatoval Rei.
"No dobře ale za to mohl adrenalin, nebo já nevím, instinkty nebo cokoliv jinýho, ale bylo to něco co bylo před hranicí něčeho reálnýho! Tohle už tu hranici přesahuje a ač sem zapřísáhlej fantazák a sci-fi milovník, vím, že tohle prostě možný není. Aspoň ne v tomhle světě!" Vztekle jsem rozhodila rukama.
"Tak co to bylo?" Zeptal se Rei. A Chloe začala přikyvovat.
"Jo řekni nám co se stalo?"
"Mohl ti kousek rozpálenýho uhlíku spadnout do tý svíčky, částečně zhasnout plamen ale jak ten uhlík žhnul tak od něj znova chytil knot a jak byl ten uhlík obalenej voskem, tak vzplál. Prostě souhra náhod."Pokrčila jsem lhostejně rameny. Ale v duchu sem na sebe byla pyšná jaký jsem to vymyslela suprový řešení.
"Oukej, tohle bych ti možná i zbaštil,ale pro jistotu, zkus to znova. Ať se přesvědčíme."Rejpnul si Rei a Chloe sfoukla svíčku.
"Jako to si oba myslíte, že lusknu prsty, pomyslím na to, ať svíčka začne hořet a pak puf a svíčka hoří?"Začala jsem se chechtat.
"Zkus to" Protočila jsem oči v sloup a aby už dali pokoj, pomyslela jsem na to aby se svíčka rozhořela a luskla jsem prsty.
"Vidíte nic se....no do háje" Roztáhly se mi údivem oči a pusa mi spadla pomalu až na stůl. Svíčka nejen že začla hořet ale pod tím náhlým teplem se vosk rozstříkl po stole.
"Roy Mustang hadr." Zmohl se Rei na jedinou větu. Chloe neříkala nic jen koukala s očima přes půl obličeje. Do naší tiché, překvapené společnosti najednou vtrhla čajovnice.
"Co se to tady stalo??" kývla směrem ke svíčce.
"No...to bylo tak...jak to jen vysvětlit" Začala mluvit Chloe, ale nějak nevěděla co slečně čajovnici říct.
"Spadl nám kousek uhlíku do svíčky, částečně zhasnul plamen ale jak ten uhlík žhnul, tak zapálil knot a jak byl ten uhlík obalenej voskem, tak to vzplálo a tady přítelkyně se lekla, strčila do svíčky, a díky tomu se vosk rozstříknul." V rychlosti na ní tohle Rei vychrlil a my dvě jsme jenom přikyvovali.
"No dobrá, já vám přinesu novou svíčku a uhlík." Slečna čajovnice vypadala, že tomu opravdu uvěřila.
"Ne to je dobrý,my u jsme jeden uhlík vypálili. Zaplatíme a půjdeme" Usmála jsem se a čajovnice odběhla.
"Co blbneš já chci ještě vodnici."Začal se Rei vztekat.
"Když ji jednou nebudeš mít do konce, tak se ti nic nestane." Zamračila jsem se.
"A navíc musíme odsud a vyřešit co se to vlastně stalo. Navrhovala bych Modřanskou rokli." Vysvělila jsem v rychlosti a podle výrazů těch dvou mi dali za pravdu. Během chvilky jsme si sebrali svých pět švestek,zaplatili a během několika minut jsme seděli v tramvaji a jeli směr Modřany.
"Zkus ještě něco." Neudržela se Chloe.
"Tady v tramvaji? Jsi se zbláznila ne?" Poklepala jsem si na čelo.
"Jsme tady sami. Támhle sedí jen nějaká babizna. Prosím, Theo"
"Jsi se vzpamatovala nějak rychle, nemyslíš?"
"Já jsem taky docela zvědaví." Šťouchnul do mě Rei.
"Vy dva jste se proti mě normálně spikli!" Začala jem je ze srandy obviňovat.
"To víš že jo. No tááák"
"Oukej, oukej. Mě to tay přece jenom zajímá, ale co mám zkusit?"
"Hele seš milovník fantasy a sci-fi, tebe určitě něco napadne" Ušklíbnul se Rei.
"Dobře" Začala jsem přemejšlet co bych tak mohla zkusit. Pořád jsem sice byla na pochybách, ale třeba se mi to opravdu nezdá. Přemejšlela jsem co bych tak mohla zkusit a pak jsem jenom zvedla dlaň blíž k obličeji a představila jsem si na ní malý plamínek. Čekala jsem, že se nic nestane, ale během vteřinky se na mé dlani ten plamínek opravdu roztančil. Chloe se lekla, a Rei údivně zapískal a já jsem to s úžasem sledovala. Ten plamínek dělal co jsem já chtěla. Chvíli mi přeskakoval po prstech, potom jsem ho nechala se zvětšovat a zmenšovat a po tom jsem ho nechala viset ve vzduchu. Jen tak ve vzduchu. Chvíli jsem s ním točila dokola, chvíli se kroutil jako had. Oněměla jsem úžasem.
"Myslíš, že umíš ovládat jenom oheň?" Zeptala se Chloe.
"Já nevím." Odpověděla jsem jí jako ze sna a dál si hrála s plamínkem. Pak se zničeho nic do tramvaje začli hrnout lidi, tak jsem stiskla ruku v pěst a plamínek zmizel.
"Nevím jestli toho umím víc. Ale to zjistíme v rokli." Řekla jsem a doufala že toho bude mnohem víc.