Kouzlo podzimu

Probouzím se do chladného rána. Když pohlédnu z okna svého pokoje ven, tak vidím, jak celý kraj je zahalen do bílého jemného závoje, jako tělo ženy, jenž halí se do čistého hedvábí, snad skrývá stud, snad svou krásu před světem. Všude je klid, ni ptáček nezpívá, ni vítr lístkem nepohne. zdá se, že dnešní den bude jedním z podzimních pošmourných dní.
Když tu náhle, mlha rozestupuje se, tak jako dvořané před královskou družinou, a vpouští sluneční paprsky. A já vidím, jak majestátná slouneční zář dodává dnešnímu dni určité kouzlo. Ne, tohle nebude obyčejný den. A náhle mne jímá touha, jít ven a jen tak bloumat krajem.
Procházím se travnatou cestičkou jako po zeleném střapatém koberci, který sice již ztratil svou sytě zelenou barvu, ale stále je svěží. Jdu k nedalekému lesíku, kde již z dálky mne vítají překrásně zbarvené stromy. Vcházím do lesíku mezi dvěma vzrostlými borovicemi, jako branou do světa magie. Kráčím po travnatém koberci na němž se třpytí kapky rosy, jako malé drahokamy, cestu lemují majestátné smrky, duby, javory a břízy. Vzduch je chladný a nasycený prazvláštní vůní, vůní podzimu, hub a listí.
Když sluneční paprsky prorazí stromovou hradbu, rozzáří se celý les magickými barvami. Listy stromů jsou zbarveny, od jasně zelenožluté, přes zlatou, oranžovou až do krvavě rudé. Na větvích šípků, mezi zelenožlutým listím se občas rozzáří rudý rubín. Mezi větvemi keříků, které o listí již přišky, se sem tam zatřpytí nádherná stříbrná krajka prošívaná perlami rosy, je tak lehká, jako by ji zde nechaly víly či lesní ženka, ale ve skutečnosti, to pavouk utkal své sítě a ranní mlha z nich udělala honosnou výzdobu síní, v nichž dlí král Podzim.
Je to vysoký, urostlý muž světlejší pleti se světle hnědými vlasy. Oděn do košile z mlžného oparu zdobené perlami rosy, kalhoty má z hnědých dubových listů a opsek z rudých šípků, plášť má ze zlatých a oranžových listů javoru. Jeho oči mají barvu kaštanů se zlatými odlesky slunce a na hlavě má korunu z šípkových větví ozdobenou dubovými a javorovými listy, kaštany, větvičkami psího vína a červenými jablíčky. Ač za jeho vlády bývá již chladno a sychravo, obloha občas mývá jasně modrou barvu. I když se již blíží zima, a je to všude znát, Podzimní král je šlechetný a čas jeho vlády je časem hojnosti a veselí. Vždyť i stromy, místo aby truchlily nad odchodem slunce a návratu tmy a mrazu, halí se do pestrobarevného šactva, jako by se chystali na karneval.
Procházím majestátnými síněmi krále Podzimu, když tu náhle mé vlasy pročísne chladivý vítr, a svět kolem mne se najednou promění. Ze stromů okolo se začnou lehce snášet zlaté klenoty a s tichým zašustěním dopadají na zam. Tisíce a tisíce těchto klenotů padají k zemi, ve chvilce je na zelené trávě položen zlatý koberec s odstíny do červené, větve stromů jako by se nade mnou skláněly a promlouvaly ke mně. Vítr utichá a kolem mne se rozhostí opět ticho. Kráčím dál a magické ticho protínají jen mé kroky a občas zašelestění padajícího lístku. A já pozoruji velkolepý karneval, jen tiše doufám, že spatřím i podzimního krále.
Je tu krásně a nechce se mi odejít z tohoto kouzelného místa. Je mi velice líto, že za pár dní, až všechny listy spadnou a přijde první sněhová vločka, vláda podzimu skončí. Ale vím, že za rok se toto velkolepé divadlo, konající se jen pro mne, bude opakovat, a já si na ně ráda počkám.