Lisa

"Kamile, proč si auto nekoupíš normálně v bazaru?"
"Hele, já vím že na vrakovišti, se dá najít spousta krásných aut, které se dají do pohody spravit"
David mi stále nevěřil, že se dá na vrakovišti najít dobré auto..
"No jo, ale i tak bych raději, aby jsi si koupil normální auto..."
"...Tohle auto mi nepřijde, že by tu stálo na sešrotování"
"To tu určitě zaparkoval zaměstnanec"
"Prosím vás, tohle auto je na sešrotování?"
"Tohle?..Měl být, ale je nějaké záhadné. Už tu stojí sedm let a zatím se jí nepodařilo nějak zničit. Prostě sama od sebe ujede...."
Trochu se mi chtělo smát, když jsem to slyšel. Byla to Laguna, měla nádherný zeleno-fialový lak ve kterém se odráželo všechno kolem. Černé tmavé skla, v nichž byly vidět i odraz vraků aut.
"Hele, já vím že to vypadá jako bych byl blázen, ale sami se koukněte. Tondo! Skus tu Lagunu sebrat!"
Jeřáb najel nad auto. Pokoušel se ho zvednout, ale auto stále popojíždělo, samo od sebe.
"Páni, to jsem v životě neviděl!! Ale jak to?"
"To nevíme... tohle je úplně první model Laguny druhé generace. Před osmi lety se záhadně ztratila beze stopy. Pak se ale objevila a od té doby se do ní nikdo nedokáže dostat"
"A když tedy sama jezdí, nevadí vám při práci?"
"Neděláme nic, prostě tak jak se postaví, tak musíme pracovat"
"A když už tu je tak dlouho, tak jak to, že vypadá pořád stejně nově?"
"To je nám taky záhadou. Nikdo neví jak vypadá motor, kolik je v nádrži paliva, prostě nic. Jenom to, že do ní nejde nastoupit"
"Mohu to vyzkoušet?"
"Zajisté"
Trochu jsem se bál, ale chtěl jsem to vidět na vlastní oči. Asi tři metry před ní, se samo zamklo.
Přišel jsem úplně k němu a uchopil kliku. Auto začalo vydávat podivně příšerné zvuky. Bylo to nesnesitelné. Všichni v okolí vrakoviště klesly na zem s rukama v uších. Nebylo slyšet nic jiného.
Zničeho nic to přestalo. Laguna se odemkla a rozsvítila světla.
"Co jste udělal?"
"Nic..to samo"
"Počkejte, zkusím se na ní podívat..."
Jenom co se přiblížil, auto se okamžitě znova zamklo. Popojelo až ke mě a znova se odemklo.
"..Vypadá to divně, ale podle mě chce to auto vás"
"Kamile, tak to skus, nic přece nedáš zato si tam sednout"
Vzal jsem kliku a dveře otevřel. Uvnitř to vypadalo jako ze sci-fi filmu. Sedl jsem si dovnitř, dveře se hned zavřeli a zamkly. Nemohl jsem ven. Najednou na mě začal mluvit ženský hlas.
"Vím že ti to připadá divné, ale neboj se, neublížím ti. Já jsem Lisa. Vymysleli mě a poslali sem, abych tuto planetu prozkoumala, Ty jsi teď jediné pojítko mezi mnou a Zemí. Ale nesmíš to nikomu říct, protože je to tajná operace"
Byl jsem v šoku. Nemohl jsem nic. Bylo to úžasné.
"Ty jsi něco jako umělá inteligence?"
"Já jsem, umělá inteligence. Naše civilizace totiž chce pomoct vaší rase, ale potřebujeme jistotu, že jí nezneužijete proti nám"
"Aha... a ty ovládáš celé auto?"
"Ano, ale auto je modifikované na naši úroveň technologie, pouze zvenku vypadá normálně"
"Ale proč jsi pustila pouze mě?"
"Můžu pustit jen toho kdo má DNA stejnou jako my. Kontrola odhalila, že tu je jen jeden člověk, který má stejnou DNA, ty. Ale nemohli určit polohu, protože vás nechtěli kontaktovat"
"Ale já jsem se tu narodil normálně, tak jak to že mám vaši DNA?"
"To je nám také záhadou"
"Musím jít ven, už si o mě dělají starosti..."
"Dobře, ale nesmíš jim nic říct"
Vylezl jsem ven. David a ten chlap už si o mě dělali starosti. Řekl jsem jim, že jsem nic nenašel, nemohl jsem to prozradit.
"Takže tam nic není?"
"Ne... nechápu jak to že to může samo takhle reagovat. A můžu si jí vzít?"
"Jo, stejně sní nic neuděláme"
Davida jsem vzal domů. Nic jsem neřekl. Po příjezdu domů jsem si sní musel promluvit více...
"Děkuji, že jsi nic neřekl. Myslím si že by nebylo špatné s vámi spolupracovat"
"No jenže s námi lidmi to není zase tak lehké..."
"Jak to myslíš? Vy nejste všichni stejní?"
"Bohužel ne. Každý člověk má jiné vlastnosti. Sice bych byl rád, kdyby Zemi pomohla lepší civilizace, ale většina vysoce postavených lidí, by toho zneužila..."
"Hm... dobře. Ale jak to vypadá, ty patříš mezi tu lepší skupinu"
"Lidé se musí nejdřív změnit. Až poté můžete přijít a začít budovat přátelství"
"Chápu.. hm...někdo přichází"
"Jdu se ven podívat"
Vylezl jsem z auta a o kousek dál viděl stát dva muže. Přišli ke mě a začali říkat. že musím jít s nimi. Sice jsem tu organizaci neznal, ale bylo to něco jako česká FBI. Auto odtáhli a mě vyslýchali.
"Hele, nemáme ponětí co je to s tím autem, ale víme, že v tom máte prsty"
"Vůbec nevím o čem to mluvíte.."
"My všechno víme... "
"Jak jako všechno?"
"No víme o tom autě" Už jsem začal být trošku nervózní, ale znal jsem česko moc dobře...
"Ano? A co o něm víte? Já osobně vím že se jmenuje Laguna a má nádhernou barvu..."
Pořád se mě ptali, ale odolával jsem. Poté mě pustili, protože neměli dostatek důkazů.
"Uff, to bylo o chlup"
"O chlup?"
"No jako že nás málem dostali"
"Zvláštní výraz.."
"Časem si zvykneš. A co máme v plánu teď?"
"Teď bych byla ráda aby jsi.... trošku přidal, protože nás sledují"
"Sledují? Ti co nás teď drželi?"
"Ano"
Podíval jsem se do zrcátka a viděl jsem čtyři teréňáky. Už byly jen pár metrů od nás.
"Hele nemáš něco čím by jsme se jich zbavili? Třeba olej, hřebíky nebo EMP, jako v Knight Rider?"
"Tohle neznám a pochybuji že to mám, ale můžu se jich zbavit jediným způsobem. Tak se pořádně drž"
"Absolutně nevím co máš namysli, ale bojím se toho..."
"Aktivuji mód vzduch"
"Vzduch??"
Volant se změnil na páku, jako u letadla. Ze spodku auta se vysunuli křídla a rychlost se zvýšila dosti znatelně. Rychlost na tachometru ukazovala maximálně 720 km/h. Objevilo se tam i několik mě neznámých budíků. Až se na palubním počítači objevil obrázek letadla, zhrozil jsem se.
"Sakra, ty umíš létat?"
"Ano, ale je lepší když budeš řídit ty, můj systém na to není dost silný"
"Ale já v životě nikdy nelétal....."
Vznesly jsme se nad dálnici. Nemohl jsem uvěřit že letím. Ze začátku jsem byl rád, jak jsem ...to auto zvedl pár metrů na vozovku. Po chvíli už to šlo samo a letěli jsem v pohodlně. Pocit být ve výšce pěti kilometrů, při rychlosti přes sedm set kilometrů za hodinu a vidět všechno kolem, byl nádherný.
"A kam teď letíme?"
"Znám jedno místo, kde jsem nikdy nebyl a moc rád bych tam letěl. Jmenuje se Amerika..."