Střet

Střet

,,Žiji v neustálém strachu jestli se ráno vůbec probudím.Nevím kdo jiný by to mohl být,když ne já.“Simona se na něj jenom podívala a mlčela,věděla že má pravdu.Věděla že to John to musí být,přesto tomu však nechtěla věřit.Proč?…Tuto otázku si pokládala snad už po sté.A přitom na ni měla nespočet různých odpovědí.Všechny měli společný konec, všechny jí dávaly smysl,který nechtěla přijmout.Věřila mu a přesto se bála,že o něj přijde,že John nemá naději.I on to vnímal.Bylo mu jasné,že mu nevěří i on měl pochyby.Velké pochyby, hnal se do boje,který ještě nikdo nesvedl.Do boje mající jediný cíl a tím byla smrt.Buď jeho a nebo…,ani nechtěl přemýšlet s kým jde do boje.Fanil,ten nejhorší a nejsilnější žijící démon.Říká se,že i samotný Satan s ním raději nevyvolává konflikty.
Už nastal onen čas,čas odejít a utkat se v onom boji.Simona mu naposledy pohlédla do Johnových modrých očí a uviděla,jak v nich vězí jeho strach bojující s odvahou.I on se jí podíval do jejích ,ale neviděl nic, než překrásné opálově zelené zorničky.A v nich nic než prázdnotu,ztrácel ji a mohl za to sám.Byla překrásná,miloval její dlouhé blonďaté vlasy,její krásnou postavu ,prostě vše.Ale nejvíce miloval její plné rudé rty,které ho tak často líbají.Naklonil se k ní blíže a naposledy ji políbil,byl to sladký polibek, polibek plný citů a něhy.Z jejích očí stékaly slzy.Slzy strachu a slzy lásky ,on však nebrečel,ani nyní nepřestal doufat,že se vrátí a opět ji políbí,ale už musel jít.Nastal čas a on věděl,že ho moc nemá.Věděl ,že Fanil tam nebude dlouho a že toto je jeho jediná šance.
Otočil se k ní zády a kráčel k teleportu.Byl to ovál a spíše než jako brána připomínal vír rotující ve vzduchu.,,Nechoď!!“:zvolala ještě naposledy Simona,i když věděla že je to marné.Ani se neotočil a zmizel v modro-zeleném oparu jenž vír vydával.Ucítil ,ostatně jako pokaždé při průchodu branou,jako by ho někdo trhal na miliony kusů.Byl v naprosté temnotě a neviděl si ani tak říkajíc na špičku vlastního nosu.Najednou ho oslnilo mohutné bílé světlo a ocitl se opět na pevné zemi.Byl to chladný kamenný chodník na který jeho tělo dopadlo,přistání mu nikdy nešlo,doopravdy jenom málokdy dopadl na nohy.Chvilku mu trvalo než se rozkoukal,ale když popadl dech a rozhlédl se okolo poznal,že je v Letirově zahradě,Byla čtvercového tvaru a z každého rohu vedl onen kamenný chodník.Uprostřed rostl a zrovna kvetl Bonsaj.Měl překrásné růžové květy.Kolem byli záhony plné pestrobarevných květin.Mnoho z nich ani neznal.
Proč zrovna zde?To byla první otázka kterou si v duchu položil.V tu chvíli se před ním objevil Fanil a zničeho nic řekl: ,,To protože zde vidíš jednu z krás vašeho světa,krásu která brzo zanikne.“ Jack si nedokázal vysvětlit jak to mohl vědět.Vždyť nic neřekl.Umí snad číst myšlenky?Byl tu snad ještě před ním?To byli otázky které se mu prohnaly hlavou.Fanil však nevzrušeně pokračoval:,,A takto dopadne celý váš svět.“Dořekl větu a mávl rukou.Z krásně rozkvetlého bonsaje opadali růžové kvítky a na zemi zčernali.Po-té když už byl strom holý rychle uvadl a na konec vzplál.Všechno na co se Fanil svýma rudýma očima podíval ihned začalo umírat.,,Tak jsi přišel.No ono je jedno jestli máš zemřít nyní nebo až déle že?:pronesl ironicky Fanil.,,Pokud mě zabiješ tak nevyhraješ,přijdou další a další.Nakonec zemřeš!:odsekl John a pomalu vstal.Fanil zařval nelidským hlasem a jeho hnědé vlasy se začali měnit v krvavě rudou.Za to jeho černý dlouhý plášť,která měl na sobě se ani nepohnul.John se na něj znechuceně podíval a pořádně se nadechl.,,Tak se ukaž ty vyvrheli z pekel“Fanil opět zařval a roztaženou dlaní udeřil Johna přímo do trojúhelníku.Byl rychlý a John odlétl dobrých šest metrů.Cítil neuvěřitelnou bolest a
nemohl se pořádně nadechnout.Věděl,že to je pouze začátek.V jeho modrých očích proplula vlna a zorničky se mu zúžily.Když ho chtěl Fanil udeřit po druhé John se vysmekl a rychle vyskočil na nohy.Pokusil se udeřit Fanila ze zadu,ale pouze narazil na jakousi bariéru,která ho odmrštila opět několik metrů zpět.,,Ani se mě nedokážeš dotknout,pověsti o tobě lhali ,jsem zklamán.“Fanil se rozeběhl přímo proti němu aby mu dal rozhodující úder a dále to neprotahoval.Avšak John se lehce usmál a v duchu si řekl,jak je Fanil naivní.Přeskočil ho obloukem a ze zadu na něj vyslal tlakovou vlnu.Fanil se otočil a vlna ho zasáhla přímo do hrudi.Kamenný chodník pod ním se zabořil do země,jak se zapřel nohama a Fanil tím pádem Johnův útok ustál.,,A přeci něco umíš.Podcenil jsem tě,ale myslíš si že na mě stačí poloviční anděl? …Ne! .. Nestačí!!“.John se na chvilku odmlčel a po-té se jenom usmál a vlasy mu zbělaly.,,Poloviční říkáš?:prohlásil pobaveně John.,,Chtěl jsi říci poloviční archanděl.“,,To není možné!“: poprvé za celou dobu si Fanil připadal trošku nejistý.Oba se rozeběhli proti sobě se zaťatými pěstmi.Když byli před sebou,oba se těsně vyhnuli jeden druhému..Ihned se otočili čelem k sobě,Fanil byl však rychlejší a zaútočil jako první.Udeřil Johna přímou ranou do obličeje.Fanilova pěst,ale nezasáhla svůj cíl,zastavila se několik milimetrů od Johnova obličeje.Takto nějakou chvíli stáli oba jako zmražení.Konečně se John pohnul.Spadl na zem a měl šrám na obličeji.Z Fanilova prstenu,který měl na ukazováčku,kapaly kapky Johnovi krve.,,Mě nezastavíš.“řekl posměšně Fanil a ještě dodal:,,Ale překvapuješ mě Johne,zdá se,že pověsti o tobě nelhali,a já se poprvé zmílil.“John se opět postavil na nohy a lehce se pousmál.,,To ještě není vše drahý Fanile.Naposledy se nadechni čerstvého vzduchu,protože nyní tě pošlu někam,kde jsi ani ty ještě nebyl.“Poodskočil o několik metrů dál od Fanila a natáhl před sebe ruku s otevřenou dlaní.V níž se mu začínala objevovat rotující koule zářivého bílého světla.Fanil na nic nečekal a zvedl své ruce do obranné pozice.
Zdálo se,že ho Johnova koule mírně překvapila.Překvapila ho jelikož nikdy nic podobného neviděl.John se rozeběhl proti němu a ruku v které měl kouli neustále držel před sebou.Byli,už těsně u sebe,a po-té se jejich ruce setkali.Fanilova pěst narazila přímo do Johnovi rotující koule v jeho dlani.Ta se pod Fanilovou silou rozlétla na tisíce kousků,které začaly rotovat kolem nich v šíři celé zahrady.Fanil byl velice překvapen,jelikož toto doopravdy nečekal.Což nebylo velkým překvapením o archandělech toho příliš nevěděl.Ještě větším překvapením bylo,že i John nevěděl co se to vlastně děje.Kousky kolem nich rotovali jako vír a začínali zrychlovat. Díky jejich rychlosti brzy dosáhly takové vlastnosti,že přes ně nebylo vidět ven.Uvnitř víru bylo,ale klidno dokud se vír nezačal stahovat sám do sebe.Oběma došlo,že musí pryč.Fanil to zkusil jako první,když se snažil projít stěnou víru,rychlost ho srazila k zemi a dost těžce se zvedal.Ani jeden z nich nemyslel na boj,ale myslel na to jak se dostat ven.V tom to Johnovi došlo.Je to vír,nahoře musí být otvor.Kdyby se tam podíval ukázal by východ i Fanilovi a tak aniž by si ověřil jestli tam je zkusil to.Bylo právě na čase,jelikož vír,už byl nebezpečně stažený sám do sebe.Fanil zachytil koutkem oka jak se John připravuje ke skoku,neuvěřitelně rychle se vyhoupl na nohy a také skočil.Najednou se oba ocitli ve vzduchu nad vírem.Oba se současně napřáhli a udeřily se do hrudníku.Síla je odmrštila do sobě protilehlých rohů zahrady.Přičemž John svým nárazem udělal do zdi pěknou trhlinu, která značila ,že Fanil do toho úderu dal dost síly.Ani jednomu se nechtělo vstávat a tak zůstali sedět.John mlžně pozoroval jak se vír vztahuje sám do sebe a čekal co se bude dít.
Vír se konečně stáhl sám do sebe a po něm zůstala ve vzduchu viset bílá koule,jenž držel z počátku v dlani.Nevěděl co se bude dít protože tento útok použil poprvé v životě,ale čekal,že dojde k explozi,či k něčemu podobnému,ale koule se zdála být klidná.Věděl,že je čas nabrat síly a pustit se opět do boje.I Fanil to vytušil,byl ale oslepen silou té koule.Když se jí zmocním mohu ji použít proti němu.Pomyslel si a co nejrychleji mu to šlo se posouval ke kouli.Už jí byl na dosah,popadl dech a dotkl se jí.V tom okamžiku se k Johnovi blížila bílá vlna zářícího světla.,,Néééééééééé!!“stačil zařvat,ale to už bylo pozdě.Padl na kolena a cítil,jak s k němu žene ta smrtelná vlna.Během chvilky ho celého pohltila.Neviděl nic,nevnímal nic,všude bylo pouze bílo,zavřel oči a doufal,že až je otevře bude zpět u své milované Simony. Když už se oddával tomu,že je s ním konec tak bílé světlo odeznělo do nicoty a před jeho očima se rozprostřela opět Letirova zahrada.Pohledem okamžitě začal pátrat po Fanilovi.Po chvilce ho konečně nalezl, ležel a ztěžka oddechoval na místě kde předtím levitovala koule.
Začal přemýšlet proč na zemi skoro mrtvý leží Fanil a ne on. Ale jak se zdálo Fanilovi to již došlo ,protože vypadal jako opařený. A teď už to chápal konečně i John. Jenom díky Fanilově chamtivosti po něčem tak silném, po něčem co bylo božské! Ano démon a chtěl použít archandělovu zbraň! Jak jen mohl Fanil být tak naivní,že i on ji bude moci použít?John na nic nečekal a hbitými pohyby,tedy natolik hbitými jaké jen dokázal vyvinout a spěchal dát svému protivníkovi rozhodující úder. ,,Tímto to neskončilo!“:zařval Fanil, který věděl ,že tuto bitvu prohrál. Johnovi došlo,že mu chce utéct.A také že ano.Těsně před jeho očima Fanil ze svých zbývajících sil zmizel a Johnův úder odezněl do okolí.
Padl na kolena a po-té se svezl po pravém rameni na zem.Měl toho akorát dost.Gabrielova past,ano tak se jmenoval ten útok jenž použil, mu sebral více sil než počítal.Usmál se ,když si pomyslel ,že Fanil se chtěl zmocnit útoku,jenž nese název po samotném Gabrielovi. A v tom samém úsměvu mu prolétla i další myšlenka,myšlenka taková ,že on ,on! Pouze poloviční archanděl dokázal použít,alespoň částečně, něco tak silného! Tato myšlenka mu zahltila celou hlavu ,až na jeden malý kousek v němž byla Simona a to ,že ji opět spatří. Sebral své poslední síly a vyvolal teleportační vír.S velkým sebezapřením se vyšplhal na nohy a doplazil se do teleportu,který ho měl přenést zpět k jeho milované. Jeho tělo se rozložilo na miliony malých kousíčků a opět se ocitl v naprosté temnotě. Po několika sekundách se jeho tělo konečně zhmotnilo a on dopadl na travnatou měkkou plochu. Že by už byla tma? Tak dlouho jsem pryč přeci nebyl, ne? Prolétlo mu hlavou,když z úplné temnoty teleportu dopadl někam ,kde rozhodně světlo nebylo.To není možné! Byl vyčerpaný,své poslední síly dal do teleportu k Simoně a nyní byl někde v…prostě někde!Vyčerpáním a naprostou bezmocností se přetočil na záda a omdlel. ….
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ