Únik z temnot- 5. díl: CAROL A JEJÍ PŘÍBĚH

Bylo vidět, že je to zřejmě něco, o čem Molly nerada mluví, co musí být pro rodinu těžké, i přesto se ale dala do vyprávění: ,,Asi před 30 lety žila kousek odtud jedna čarodějka. Byla mocná, znala všemožná kouzla, ale byla samotářská, jen málokomu se podařilo ji spatřit. Každých 5 let chodívala po Amii a hledala dívky s nadáním pro kouzla. Dokázala je nějakým způsobem vycítit, nikdo nikdy nedokázal vysvětlit, jak to bylo možné. A tak se jednoho dne dostala i k chatrči, kde žila má matka….“ Hlas se jí trochu zatřásl, ale po chvilce pokračovala dál. ,,Nabídla jí, že ji vezme s sebou a naučí ji všemu, co sama umí. Tvrdila, že s takovou silou, jakou cítila u ní, se ještě nesetkala. A protože má babička měla ještě 4 další děti a nemohla je uživit, souhlasila s odchodem své nejstarší dcery. Mé matce bylo tehdy 16 let….
Vyprávěla nám, že se jí u čarodějky líbilo, byla na ni hodná, ale jednoho dne odešla sbírat bylinky a už se nevrátila. Místo ní se před soumrakem u chatrče objevili královi vojáci a násilím ji odtáhli. Ocitla se v hradní mučírně, ale čarodějku nikde neviděla. Až následující den za ní přišel sám král a kouzelnice stála po jeho boku. Když viděla zbídačenou Carol, nahněvaně se prý na krále otočila a zakřičela: ,,Slíbil jste, že se jí nic nestane!“
Král se podíval na jednoho ze strážců, dal mu pokyn a on čarodějku probodl mečem. Nikdo nedbal na zoufalý nářek mé matky. Jen král se ironicky ušklíbl a přistoupil k ní: ,,Tohle se ti stane taky, pokud ještě vykřikneš….“ Když neřekla ani slovo, spokojeně pokračoval: ,,Tak ty jsi prý nejmocnější čarodějka v celé zemi, dokonce bys prý mohla přemoci i mě…. To bychom nechtěli, že?“ upřel na ni své rudé oči a zašeptal: ,,Ne, nechtěli, takže musíme udělat příslušná opatření….“ Otočil se na patě, něco poručil vojákům, ti matku odpoutali a někam ji nesli. Nejdříve ničemu nerozuměla, ale když se ocitli na hradním ochozu, už tušila, co se stane. Snažila se křičet, snažila se vysmeknout, ale silné paže vojáků ji proklouznout nenechaly. Bez jediného slova a jediné emoce ji shodily přes hradby….
Ale matka nezemřela. Nikdy jsem nedokázala pochopit, jak je možné, že při pádu z takové výšky zůstala naživu. Říkala, že se odplížila někam do staré jeskyně, kde byla pár dní, než se jí rány začaly samy hojit. Už však kouzla nepoužila. Už nikdy. Začala je v sobě potlačovat, dusit, a od té doby v jejích očích vždy, když se rozčílí, objeví plamen…. Bála se, že by ji král mohl najít. A bojí se stále. Nikdo by ji nikdy nepřinutil, aby použila i sebemenší zaklínadlo. Proto nechce, abys proti králi cokoli podnikla, ví totiž, čeho je schopný….“
Betty potřebovala chvilku, aby se vzpamatovala.
To byl pro ni šok….