FMDE - kapitola 3

Existuje velmi mnoho způsobů jak vstát z mrtvých. Někdo se probere a uvidí nad sebou mumlajícího kněze. Jiný se vzbudí v rajské zahradě některého z místních bohů. Další se třeba probere jako reinkarnovaný brambor. Marlos se právě probral protože mu někdo vylil horký čaj na nohu. Pravda, není to zrovna ten nejlepší způsob, ale nemůžete chtít všechno. S bolestným vyjeknutím poskočil na pohovce, na které se mu až doposud tak příjemně umíralo. "Nazdar Gufly." řekl znuděně na ještě znuděněji se tvářícího staříka, co si právě litoval nad ztraceným čajem. "Jo, nazdar. Tak jak se nám panstvo vyspinkalo, hmm ? Víš co jsem sakra musel zase udělat abych vás poskládal dohromady ? Ty už mi dlužíš víc než jen zatracený slib ! A ještě k tomu si porušil naši dohodu a dotáhl mi to zase do baráku !" Marlos ho stále ještě znuděně a trochu i ospale sledoval, ale při poslední větě málem vyletěl z kůže. Začal se zděšeně rozhlížet na všechny strany, málem i pod pohovku. Až ustanul pohledem na jednom z temných koutů místnosti. Něco se tam zalesklo. Přesněji tedy s dostatečnou dávkou fantasie by se dalo říct že se tam někomu zaleskly oči. "A když už jsme u toho - jak sis vůbec dovolil přivést to do města, no ?" pokračoval Gufly ve svém žalozpěvu nad rozlitým čajem "Víš jak je to nebezpečné ? I přestože si to minule celkem zvládl, nemyslím že bys měl takhle riskovat. Říkal jsem ti přece už ať se toho rychle někde zbavíš ! Příště by..." Marlos ho gestem zarazil. "Nemyslím že by tohle byla ta správná doba na tyhle řeči, Gufly." ale nejspíš už bylo pozdě. Židle, na které Gufly seděl, prostě zmizela. Bez žádného dýmu nebo alespoň malinkatého "Plop !" - prostě jen tak, jako by jí to zrovna přišlo jako dobrý nápad. Šálek čaje, který byl ještě před nedávnem v Guflyho rukou, se teď vznášel kousek nad ním a pomalu se dal do pohybu směrem do onoho kouta. Zavládl moment trapného ticha než šálek zmizel pod rouškou tmy v rohu místnosti. Ozvalo se usrknutí, nejspíš malého zbytku čaje co Gufly stihl zachránit. Další moment, tentokrát ještě trapnějšího ticha. Až konečně osoba v rohu prolomila ledy a povědomým, tenkým a velmi milým hláskem pronesla "Hmm... Dobrý. Dám si ještě než se Korl probudí." Hlas mluvil jasně, čistě a zřetelně, s hodinářskou pečlivostí vyslovoval každou hlásku a dával viditelně velkou váhu preciznímu přednesení každého slova. Dvě kratičké věty se tak staly malými uměleckými dílky v jinak velmi nedokonalém vesmíru běžné mluvy.

Korl otevřel oči. "Ty bláho. Buďto jsem v pekle nebo jsem to přežil." pomylsel si když uviděl pootevřenými dveřmi starého známého Guflyho, jak se povaluje na zemi a na něco zírá. "... probudí." zaslechl ještě z vedlejší místnosti, ale ve své poloprobuzené malátnosti ještě nedovedl ocenit krásy toho dokonalého přednesu. Pomalu se svezl ze stolu a protáhl se. "Hmm... Jestli je tohle peklo tak to není zas tak špatný." pokračoval ve své složité filozofické rozpravě s vlastním mozkem. Z vedlejší místnosti se ozvalo: "No potěš. A teď jsme víš kde.". Byl to Guflyho hlas. Korli si pomyslel že to sice neví, ale docela rád by to zjistil a vydal se tak šouravým krokem ke dveřím do vedlejšího pokoje.

Prázdný šálek tou dobou dolevitoval Guflymu nad hlavu a spadl. Z rohu místnosti se ozvalo tiché zahihňání. "No smysl pro humor má, to se musí nechat." řekl tiše Gufly když se vzpamatoval. Marlos se nuceně usmál. V hlavě si nejspíš připravoval řeč. "Uvědomuješ si že jsi málem zabila Korliho ?" pronesl nakonec k osobě v rohu. "Mohl si za to sám. Příliš zneužíval darů, jenž jsem mu dala aby přežil. A ty si nemysli že je po všem - naše dohoda pořád platí. A navíc jsi použil Řeč na veřejnosti. Mám takový pocit že jsme se v tomto na něčem dohodli." obohatila tak tma v rohu tento svět o několik dalších uměleckých děl . "Jinak bys ho nechala umřít ! Chápeš to ? Jen tak za to, že dělal něco o čem ani nevěděl !" reagoval Marlos rozrušeně. "Ale nenechala jsem. Jen jsem zařídila aby věci dopadly tak jak dopadly. Abys viděl sám že tvůj plán příliš nefunguje. Čas ti běží, to dobře víš. Myslím že přišla chvíle kdy už bys to neměl dále zkoušet sám. Na hranicích se proti Aerii formuje velká armáda. Král s tím má co dělat a města ti teď díky vám taky nepomohou, protože jste roznítili vzpouru proti Mágům z Lorienu. Na koho se chceš obrátit teď ? Už jich moc není." Záplavu slovesného umění zřejmě nevydržel Korli, který do teď poslouchal za dveřmi. Říkejte něco barbarovi o slušném vychování. Vešel do pokoje a vyjeveně se podíval na Marlose "S kým to tu klábosíš ? A neřekl by mi někdo jen tak mimochodem kde jsem a co tu dělám ? Poslední co si pamatuju je ten pitomej krol." "Korli dej si pohov a neskač jí do řeči !" okřikl ho Marlos. "Dyť jo, jo... Jo a mimochodem - komu nemám skákat do řeči ?" Marlos ani nemusel odpovídat. Místností prosvištěla nafialovělá tlaková vlna a odhodila Korliho na zem. "Až se probere nebude si nic pamatovat. Buď mu to řekneš sám nebo nic. A nech mě potom osamotě s tím mladým. Bez mojí pomoci by vám na moc nebyl. Jo a ten náramek - já to viděla !" Zdálo se jako by se osoba v rohu lišácky usmála, ale bylo to jen kratičce před tím než zmizela úplně, takže si toho všiml snad jen Marlos. Usmál se. "Vždyť já vím."

Korl otevřel oči. "Ty bláho. Buďto jsem v pekle nebo jsem to přežil." pomylsel si když uviděl Guflyho tvář. "Jo, je v pohodě. Dokonce i tu nohu má v pořádku." ozval se Gufly vítězoslavně. "A já myslel že se mu to bude hojit týdny. Nedáš si čaj Marlosi ? Aha... Ty už sis zřejme nabídl." Pokračoval Gufly, ale nikdo ho neposlouchal. Marlos popíjel na pohovce čaj a Korli se snažil vzpomenout jak to dopadlo s tím soubojem. "Hele Marlosi !" "Hmm ?" "Vyhrál jsem to nebo ne ?" "Co myslíš ?" "No ten souboj. Jestli mám ty dvě stovky." "No... jistou formou ano, ale ty dvě stovky jsme ještě nevyzvedli. Bylo to teprve včera." "Aha. Hmm... a jak to myslíš s tím - Jistou formou - mohl bys mi to přeložit do normální řeči ?" "No, jestli považuješ rozprsknutí nepřítele po celém náměstí pomocí fialového světla za normální způsob boje tak si vyhrál úplně normálně." "Sakra. Dík. To mi zas pomohlo. Tak vyhrál jsem normálně nebo se fialový světlo rozprsklo po celém náměstí ? Z tebe aby to jeden fakt páčil krumpáčem." zcela nepochopil Korli o co tady šlo. Marlos se usmál. Aspoň ví, že je Korli v pořádku. "Jo aha ! To takhle, jo ? No Aha !" došlo Korlimu konečně co mu vlastně Marlos řekl.

"Myslíš že už tam můžem ?" "No já nevím. Říkal ať za ním přijdu zítra, ale jestli tohle nezměnilo tak trochu jeho plány." "Mě už to tady nebaví. Zkusíme ty dveře otevřít." "Počkej, počkej. Kdoví co se stane. Radši zkus ještě jednou zaklepat." "Ještě jednou, ještě jednou. To už slyším snad po dvěstě padesáté." hádaly se dvě individua venku před domem. Zjevně si jich nikdo nevšímal. Zjevně si jich neměl kdo všímat. Osamocený domek s nápisem "ALCHYMISTA" uprostřed malého náměstíčka v části města se statisticky největším množstvím požárů a zraněními ročně nepatří obvykle mezi nejžhavější turistické atrakce sezóny. Buch buch buch. Nechal se Elvidion ještě naposledy přemluvit. Nic. " A už toho mám dost. Jdu tam." vykopl dveře a rychle uskočil stranou. Jeden nikdy neví. Nic se nestalo. "V pohodě. Myslím že můžem." a vešli dovnitř.

Buch buch buch. " Vlezte mi na hrb. Dneska nedělám. " zamumlal si pro sebe Gufly. "Neměli bysme otevřít ?" navrhl Korl. "Ať mi vlezou někam. Nevím co by to tak mohlo být nutnýho." Řach ! ozvalo se ode dveří. "No tak tohle už ale trochu přehnali. Bouchat si můžou ale nikdo mi tady nebude vykopávat dveře !" vyletěl Gufly z křesla. "Hééej ! Je tu někdo ? Přišli jsme se poptat jak je na tom Korli s Marlosem ! Hééj !" ozývaly se hlasy ode dveří. "Aha, Elvi s Partosem. Na ně jsem úplně zapoměl." uklidnil se Gufly a sedl si zase do vyhřátého křesla. "Á ! Tady jste ! A jak vidím tak všichni v pořádku ! No tak to chce oslavit !" rozzářil se ve dveřích do pokoje Elvidion a vytáhl odkudsi flašku vína. "Boží !" sápal se k němu Korli a s uloupenou flaškou škrťácky zmizel z pokoje. "Nazdar Marlosi ! Všechno v pohodě ?" dostal se dovnitř konečně i Partos. "Jo, myslím že jo. No i když ne zas tak úplně, ale na to ještě času dost." z venku se ozvalo hlasité říhnutí. "Aha. Takže ten už je s tím hotovej. No to se hodí. Pojď se mnou Partosi. A ty tu chvíli zůstaň Elvi - bude to fakt jenom chvilička. Zkus čaj, je docela dobrej." vypakoval se Marlos z pokoje. Partos sice nevěděl o co tady jde, ale už čekal venku. Marlos zabouchl dveře. "Hele sakra co se to stalo ! Koukni na Korliho - vypadá jak by vomdlel či co." "Ano, omdlel. A ty si na chvilku taky zdřímneš Partosi." řekl chladným hlasem Marlos a přaštil Partose zezadu do hlavy svícnem. "Co ?!..." Ale na víc už se nezmohl a skácel se na zem vedle Korliho. "Promiň Partosi." "No tak ! Rychle, než se probudí. Zas tak moc jsem ho... aha, tady jsi." vykecával se Marlos než se otočil a uviděl koho hledal sedět na židli za ním. I úsměv té osoby by se dal považovat za dokonalý.

"No tak vstávej mladej !" budil Gufly Partose. "Elvi tvrdí že máte ještě nějaké pochůzky tak dneska žádné učení ještě nebude. Stav se zítra, času dost." "Á... ano. Co se vlastně stalo ?" "Nic nic. Jen si tak trošičku... omdlel. No jak jinak, že. Po takovém vyčerpání a tak vůbec, že ano. Ale teď už běž, čekají na tebe venku." vyprovodil Gufly Partose ven. Pak se vrátil do pokoje, kde ještě na pohovce seděl zamyšlený Marlos. "Čekají venku. Mladej nemá ani páru co se stalo, je to v pohodě." "Díky Gufly, máš to u mě." "Nemáš zač. Jdu uklízet a ty radši už jdi." "Je tam i Korli ?" "Jo, jasně. Řek jsem že všichni." "Díky.""Jo a ještě něco." otočil se jěště Gufly "Jakto že je to ženská ? A vůbec jakto že je to člověk ? Pamatuju si trochu jinou formu..." "Změnilo si to osobnost. Tedy lépe řečeno vytvořilo si to osobnost. Doba kdy se bude muset projevit se blíží tak si to může dovolit. Ale má osobnost jen částečně - člověka ještě nenapodobí. Nezvládá chyby, jenom dokonalost." "No jo, ale proč ženská ? Čekal bych nějakého borce v temné kápi či tak něco, ale určitě ne ženskou. Ještě v těhle šatech..." "Taky jsem se ptal. Jak mi to jenom řeklo... hmm... bylo to nějak že si připadá sexy či tak něco. Už si to přesně nepamatuju." "Hmm... Jo, to asi jo. Lidskou mysl už to možná zvládá i s chybama." Gufly se uchechtl a zasněně vyšel z pokoje. Marlos dopil svůj šálek čaje, odložil hrnek na stůl a odsunul ho. Na zemi ležel o Guflyho hlavu rozbitý hrnek. Marlos natáhl ruku do vzduchu a po chvíli držel zase svůj batoh. Rozhlédl se podezřívavě okolo jestli ho nikdo nesleduje a pak vytáhl z batohu pomeranč. Zakousl se do něj a s obrovskou chutí vysál všechnu šťávu. "Jo... tohle jsem potřeboval."

"Co mu tak trvá ? Už jsme tam měli být..." stěžoval si venku Elvidion. "Nebudem na něj čekat. On si to pak zjistí, ale mě už napínáš příliš dlouho. Tak přečti co je v tom dopise konečně !" "Ne, nebudem to řešit na třikrát. Počkáme na Marlose." odmítal Partose rezolutně Elvidion. "Grr... No tak !" obcházel Partos nevrle kolem. Po chvíli se konečně ve dveřích objevil Marlos. "No konečně, že sis ale dal na čas." stukal Partos, ale Marlos ho jen zpražil pohledem. "Tak co je to tentokrát ?" obrátil se na Elvidiona. Ten mu před očima zamával svitkem. "Tohle nám dneska ráno přišlo. Lépe řečeno už to ráno bylo přede dveřma, takže poštou to určitě nedorazilo. Ti si umí dát pěkně na čas." "No a vo co tam běží ?" ucítil náhlou potřebu přidat svou trošku do mlýna i Korl. "Zjednodušeně řečeno máme prý malér a máme se zastavit ve dvanáct dneska u jakéhosi Orima v Klíční ulici 16. Je to prý důležité." vysvětloval to Elvidion Korlimu, zatímco originál předal Marlosovi. Ten jej pečlivě pročítal, snad několikrát. "Hmm... Nevím jestli to není nějáká past, ale v maléru jsme stejně takže myslím že zkusit to můžem." "No já před chvílí myslel že jsem umřel, takže horší už to snad nebude." "Já jsem pro. Co můžem ztratit kromě života ? Stejně nám jde po krku jakási banda mágů či jáké to havěti." "Takže dohodnuto. Kolik máme času Elvi ?" "No, v tom je právě ten vtip. Asi pět minut." "Jo a to mi říkáš tak klidně ? Jen tak ? Jako - však co, máš jenom pět minut na to abys to tu proběhl a našel domek kdesi v ulici na druhém konci města, to je přece úplně normálka, že ? Sakra běžte !" snad nikdo kromě Marlose samotného nepochopil že šlo o ironii, takže na něj tupě čučeli o čem že to vlastně mluví. Jenom povel "Sakra běžte !" bylo přesně to na co čekali.

V 12 hodin a 3 minuty přesně (podle věžních hodin, což taky mohlo znamenat cokoliv mezi ránem a půlnocí) někdo zaklepal na dveře postaršího domku v Klíční ulici. Číslo popisné 16. O chvíli později dveře otevřel snad ještě starší muž v rádoby bohatém oblečení. Nejspíš sluha. "Jdete pozdě. Pán vás očekává v salónku. Prosím za mnou." a vydal se do útrob domu. Naše čtverka se vydala za ním vstříc svému osudu. Alespoň tak to tedy vypadalo z pohledu někoho nezaujatého. Jim to narozdíl od toho přišlo jako velmi dobrý nápad.

V salónku již čekalo několik dalších hostů. Pokašlávali a povětšinou se vůbec snažili vypadat tak že tu nikdy nebyli a ty lidi tady nikdy vživotě neviděli. Marlos, Korl, Partos a Elvidion se posadili do připravených křesel. Elvi se ujal slova a zakašlal. Společnost sice zbystřila, ale ne na dlouho. Už se chystal něco říct když tu do pokoje přišel pravděpodobně další očekávaný host. Z náhlého ticha kolem usoudili že to byl asi poslední očekávaný host. Ba dokonce z výrazu lidí kolem dveří bylo jasné, že každý další host bude již velmi ostře neočekáván. Na posled příchozí se ujal slova. "Vážení pánové, vůdci města Astaronu, představitelé cechů a vlivní měšťané. Dal jsem vás všechny povolat z velmi závažných důvodů. Jak se k vám zajisté již doneslo rozpoutala se vzpoura měst proti Mágům z Lorienu a naše město, Astaron, se stalo jejím ohniskem. Pravda, plánovali jsme ji již dlouho, ale přesto si stále ještě nemůžeme být jisti vítězstvím. Již jsem si ověřil že nikdo z vás nedal podnět k tomuto předčasnému aktu, ale že to byli tito čtyři dobrodruzi kdo dal jiskru tomuto plameni. Již se s tím bohužel nedá nic dělat - máme jen dvě možnosti a to buď okamžitě kapitulovat a doufat v milosrdnost Mágů z Lorienu nebo se pokusit dotáhnout vzpouru do konce a riskovat tak všechno." už se chystal pokračovat když v tom se ale ozval nechápavý Korliho hlas "Co to žvaní ?" "Klid Korli, klid. Já ti to pak vysvětlím." snažil se Marlos zachránit situaci, ale už bylo pozdě. "Co to žvaním ? Co to sakra žvaním ? Tak já ti to vysvětlím po barbarsku - jsme až po uši v průseru za který můžete vy. A teď přemýšlíme jestli vás za to oběsit nebo rozsekat na kousky. O tom žvaním." Muž se posadil do posledního volného křesla. Korli byl viditelně spokojen. "Jo ták. To řeknu hned, ne ?" ale už si ho nikdo nevšímal. Všichni přemýšleli nebo se tak alespoň snažili vypadat. "Tak pánové ?" "Budeme potřebovat pomoc jiných mágů." ozvalo se jedno křeslo "I když spojíme všechna města jak jsme plánovali tak nic nezmůžeme proti magii. Budeme potřebovat protekci než vystavíme silnou armádu pro útok na jejich pevnost. Ale kde sehnat dost silných kouzelníků ?" Další minuta hustého a nefalšovaného ticha. "Měl bych jeden nápad." ozvalo se opět hlavní křeslo. "Ven s tím." "Eriya." "Blbost. Král nám nepomůže, víš že bude válka. A zaůtočit na Eriyu je sebevražda. Tohle město nikdy nikdo nedobyl a popravdě řečeno nevím ani o nikom kdo by ho chtěl dobývat." "Ano, král nám nepomůže, to vím. Ale Eriya je přece jenom z části město. I když je královské tak chudší části pořád drží s městy a taky nenávidí Mágy z Lorienu. A král není doma. Stačí se tam dostat se zprávou a naši přátelé již všechno zařídí." "Jo, stačí se tam dostat. A jak to asi chceš udělat ? Teď, před válkou. Do Eriye neproklouzne ani myš jak se král bojí špionáže." Hlavní křeslo se usmálo. "To nebude vůbec žádný problém. Máme přeci čtyřku odvážných dobrovolníků co se o všechno postarají, že ? Jsou to přeci... ... ano, jsou to přeci představitelé revoluce, že ano ?" Zavládlo ticho ještě větší než obvykle. A ještě delší než to před ním. Až ho surově prolomilo jedno z křesel. "Nevěřím jim ani nos mezi očima. Jak jim chcete svěřit tak důležitý úkol ?" "Je to důležité. Když v Eriyi uvidí že dorazili ti hrdinové co revoluci začali přidají se k nám rozhodně mnohem snáze. A navíc - budou mít dozor." "Jaký ?" "Známý..." Hlavní křeslo lusklo prsty. Dveře se otevřely a do místnosti vstoupila dlouhovlasá bruneta v obvyklých městských šatech. Nijak zvláště upravená, ale celkem čistá (což se o moc obyčejných lidech ríci nedá). Byla poměrně hezká, ale tak nějak obvyklá. Asi jako pampeliška na louce. Je sice pěkná, ale takových je okolo ještě tucet. Rozhlédla se okolo a hned se dala do zdravení "Čau. Nazdar. Jé - tebe jsem už dlouho neviděla. Zdravim. Ahoj. Nazdar." a tak dál. Očividně znala všechny v místnosti. Křesla sice odpovídala, ale jen tak nějak nenápadně. Asi tak aby mohli později novinářům říct Co ? Já a zdravit se sní ? Já ji přece ani neznám, že ?! "Vydáte se zítra za úsvitu. Sluha vám do té doby doručí list a podrobné instrukce. A kupte tomu barbarovi proboha něco civilizovanějšího na sebe." rozloučilo se s nimi ještě hlavní křeslo.

"Hele Marlosi - tys nás někam přihlásil ? Že on řikal že jsme dobrovolníci..." začal Korli hned jak je vyhodili z domu. Dozor šel s nimi. "Ne, to byl jenom takový... no... řečnický obrat. Vždyť to máš celkem jedno jak se dostaneš k tomu že někomu nakopeš zadnici, ne ?" dodal ještě Marlos když viděl že vysvětlení s řečnickým obratem se v Korliho mozku neujalo. Tohle bylo podle Korliho mnohem rozumnější vysvětlení. "Nazdar." "Čau." "Jak se máš ?" "Nazdar !" zdravili všichni kolemjdoucí jejich dozor. O pár ulic později to Elviho už dopálilo. "To tady znáš každýho nebo co ? Už mě to zdravení leze na mozek." "No, skoro každýho. Například vás ještě neznám..." odpověděl dozor. "A - ha. Promiň. Já jsem Elvidion. Ano, jsem elf - jestli ses chtěla zeptat na tohle." "Aha, nechtěla, ale díky. Já jsem Aila, těší mě." "Já jsem Partos, moc mě těší." "My už jsme se potkali." odbyl to Marlos. "Marlos jméno mé." "A já su Korl." přidal svou trošku do mlýna i barbar a vší silou si s Ailou potřásl rukou. "Jáááúúúú !!!"

O dobré dvě hodiny později vyšli z krejčovství na rohu vyprovázeni šťastným prodavačem. Aila měla skvělý nový plášť (na kterém jak Elvi řekl bylo nejskvělejší asi to, že by jí v tom snad nikdo nepoznal). "Ženské." začal Korl "Dvě hodiny si vybírat plášť. Tož přece chytnu plachtu, hodím to na záda a je to - jaké předělávání a přešívání. Pche." "Doufám že to aspoň zabere. To zdravení začínalo být k nevydržení. Za celý život jsem neslyšel tolik pozdravů jako za těch pár minut." pokračoval Marlos. A taky že to zabralo. Ailu, zabalenou do zbrusu nového černého pláště s kápí přes hlavu by nepoznal snad žádný normální člověk. Dokazovalo to taky to, že ji na ulici zdravil už jen každý čtvrtý kolemjdoucí...

"Jé ! To je ale krásný domeček ! Jak útulný !" obdivovala Aila barabiznu, kterou teď považovala čtyřka (vlastně už pětka) za svůj momentální domov. A dočasný, samozřejmě. "Co se jí na tom může proboha líbit ?" naklonil se Partos nechápavě k Elvimu. Po tom, co se naskládali do pokoje a Korli se opil do stavu ve kterém začínal normálně myslet začal Marlos rozebírat situaci. "Takže fajn. Slyšel někdy někdo z vás o tom jak se dostaneme do Eriye ?" "No, já jenom vím že je to těžký i tak dost, natož ještě před válkou. Královský město, to je jasný. Největší město o kterém kdy kdo slyšel. A taky svaté místo. Je jasný že tam asi nepojede dostavník za tři stříbrné." rozebral Elvi situaci poněkud pesimistickým tónem. "No tohle ! Nádhera ! Čí je to plášť ?" ozvala se Aila kdesi z rohu. "To je moje." odpověděl znuděně Marlos. Naklonil se k Elvimu a pokračoval "Jak dlouho už tady užasle pobíhá a obdivuje kdejakou blbost na kterou narazí ? Mám poněkud strach o její zdraví, jestli mi rozumíš které zdraví myslím." "Jo, rozumím. Asi už od doby co jsme přišli. Nevím přesně. Možná je trochu šiblá jestli zase rozumíš ty mě." "Jasně a zřetelně." "Partosi ! Co to tam študuješ za knihu ?" "Lebka a kříž - příprava bylinek podle vdovy Smrtíkové." "Aha. Já doufal že máš nějaký tip jak se dostat do hlavního města." "No to opravdu netuším, ale za to velmi jistě tuším co se stane když nebudu umět tyhle bylinky až mě zas Gufly potká." "Ach tak. Baví tě ta alchymie aspoň trochu ?" "Popravdě řečeno nemám ani šajnu jak to funguje a ani mě to moc nebere, ale prý se to naučit můžu, tak aspoň něco." "Aha. A ty Korli předpokládám taky nemáš žádný dobrý nápad, že ?" "Pujdem tam a všechny seřežem na jednu hromadu." "No to není zrovna to..." "Žjóva ! Čí je ten luk ? Ten je skvělý !" "... zrovna to nejlepší. A ten luk je můj." Chvíli seděl a přemýšlel na téma duševní zdraví když mu nad hlavou proletěl šíp a zabodl se do dveří. "Jujdankote. Nějak jsem to spletla. To se má pustit ten luk nebo ten provázek Elvi ?" "Ten provázek. A je to tětiva, ne žádný provázek." "A há. Tětiva. Tak to zkusím ještě - třeba se teď do toho okna trefím." řekla Aila s neskrývanou radostí a nadšením v hlase. Elvi si už říkal jen pro mě za mě si vystřel třeba oko, ale když si uvědomil že okno je na druhé straně místnosti rychle vyskočil a schoval se za stůl. Právě včas aby uhnul tomu šípu co zasáhl dveře trochu níž, asi tam kde měl před chvílí hlavu. "Hmm... Asi v tom ještě nemám ten cvik, ale to se časem zlepší. Elvi - kde máš další šípy ?" Elvidion zadýchaný svým matrixovským úskokem využil chvíle kdy nepřítel nemá munici a rychle Aile sebral luk z ruky. Bylo to sice jako brát dítěti lízátko, ale v zájmu záchrany několika lidských životů se to odpouští. "Myslím že tohle asi nebude to správné místo na trénink. Co třeba... hmm... co třeba Centrální poušť ? Nebo Dolní hory ?" i když při jejím štěstí by to tam nejspíš koupil nějaký Yetti pomyslel si. "Jéva ! Dolní hory ! Tam jsem se vždycky chtěla podívat !" Chudák Yetti.

Ráno na sebe nenechalo příliš dlouho čekat. Elvi, první vzbuzený, našel za dveřmi očekávaný balíček. Byla v něm mapa (která ani tolik potřeba nebyla vzhledem k tomu že hlavní město se nehledá zas tak těžko. Ve většině zemí), zapečetěný dopis, váček s pár zlaťáky na výdaje (shodou náhod, ale opravdu jen shodou náhod tam bylo přesně tolik kolik stál Ailin plášť) a pak asi nejcenější věc - pergamen se jménem a adresou Auguse Curflama, obchodníka s ovocem který měl žít v jedné vesničce pod Eriyí a pomoct jim do města. Ještě to chvíli studoval když se zpoza něj ozvalo "Jéva ! On spal ve zbroji ! Skvělý ! Jak to jenom dělá ?" Aha. Takže ona už se vzbudila pomyslel si Elvi otráven tím nezničitelným optimismem. Aspoň vím že jí nemusíme budit. "Odpověď najdeš v soudku s medovinou. Do dna vypitém soudku s medovinou." "Já nevim, ale nic tam není." ozval se tlumený hlas, jakoby se někdo snažil mluvit z malého prázdného soudku. "Já nemyslel tak že tam strčíš hlavu, ale jako že když ten soudek vypiješ tak zjistíš odpověď. Ach jo." reagoval Elvi a dal se do buzení ostatních. Jenom Korliho si nechával, jak si pro sebe v duchu říkal, až na potom. To samozřejmě nemohlo ujít Aile. "Hele já vzbudím Korliho, jo ?" "He he... Když si myslíš že na to máš tak proč ne." Aila vstala, vzala Korliho štít a vší silou s ním zaplácla chudáka ležícího Korliho. Normální člověk by nejspíš vyletěl z postele a zabil nějakým obzvlášť krutým způsobem toho, co mu to provedl, ale Korl byl barbar. Ještě k tomu barbar s kocovinou. Obrátil se na druhý bok a zamlaskal. Elvi se v duchu chechtal. Tak tohle ti holka nepomůže, to mám odzkoušený. Aila se někam ztratila. Že by to vzdala tak snadno ? pomylsel si Elvi, ale dál se věnoval balení věcí. Všichni ostatní už byli vzbuzeni. Teda vstali, ale teprve se dodatečně budili. Za Elvim se ozývalo slabé, ale pravidelné šoupání. Po chvíli ustalo a po další chvíli se ozvala silná rána a pořádné šplíchnutí. Zvuk asi podobný tomu když dotáhnete sud se studenou vodou a překlopíte ho na spícího barbara. "Jupí ! Jupí ! Zabralo to !" poskakovala Aila vesele kolem znechuceného Korla. "Elvi ?" "Ano Marlosi ?" "Mohl bys prosimtě až ráno vstaneš mě vzbutit ty ? Jenom ty. Prosím ! Chápeš to doufám ?" " Jasně a zřetelně."

O několik takřka smrtelných dávek optimismu a nadšení později se zahaleni do plášťů nenápadně plížili pryč z města. Tak by to tedy vypadalo kdyby každý třetí koho potkali nezdravil Ailu. Prošli severní branou kolem stráží a o několik minut pozdravů a loučení s Ailou se vydali na cestu. Podle mapy co dostali se teď měli dát doleva k vesnici Murfus a z tama furt na sever až do Podkřidýlek, což nebyla ani tak vesnice jako spíš kupecká osada pod Eriyí. Samozřejmě že nedali. Elviho už včera napadla skvělá zkratka a jak už to u takových zkratek bývá vedla i tahle tím nejneschůdnějším možným terénem. To ale vysvětlujte elfovi podle kterého je zarostlý prales podstatně schůdnější než krásně do tvrda udupaná a rovná cesta. Vydali se tedy do hor. Do východních Amunských hor. Marlos se jim to zkoušel vymluvit, ale kdo by dnes věřil těm upířím povídačkám, že ?