FMDE - kapitola 4

Sir Vorlbich von Amun stál u okna ve svém hradě a přemýšlel. Přemýšlel nad tím proč musí každý večer jak nějaký úchyl chodit okolo a tvářit se strašidelně, nad tím proč musí pořád nosit tyhle nepohodlné hadry a hlavně pak nad tím proč mu každý druhý dobrodruh co jde okolo usekne hlavu. Je to tak otravné. Sir Vorlbich byl (jak ty chytřejší určitě už napadlo) upír. Přesněji řečeno nižší upír. Takový ten malý neškodný upírek co si ho ti skuteční upíři pořizují aby jim pucoval rakev zatímco se potulují okolo a terorizují svět. V podstatě by to zvládli i sami, ale tradice jsou velmi důležité. A taky kvůli tradicím se teď sir Vorlbich, stejně jako každou noc, vydal do útrob hradu tvářit se strašidelně. Co kdyby přece jenom někdo přišel. Napadlo ho že ještě zkontroluje jestli vypadá správně strašidelně když si vzpoměl že vlastně nejde vidět v zrcadle. "Sakfa, na tohle si nikdy nezfiknu." Sir Vorlbich byl upírem teprve chvíli. Počkat - jak dlouho byl on vlastně upírem ? Byl by nad tím i přemýšlel kdyby se ovšem neozvalo krátké, zato výmluvné zasvistnutí a sir Vorlbich neztratil hlavu. Doslova.

"Cha chá ! Mám tě ty ksichte upírská !" zajásal Korl a dal se do čištění meče. "Boží ! Další upír ! To už je ... počkat ... jo - to už je šestý ! No supr !" poskakovala kolem Aila. Marlos a Elvi (Marlos navíc ještě znuděně přežvykujíc papáju) ji z povzdálí pozorovali s výrazem jaký má každý člověk když sleduje blázna nebo malé dídě. Sir Vorlbich se i se svou hlavou rozpadl na prach a odvál se z místnosti. "Sakra ! Už zase ! Hej - Marlosi ! Proč ti zatracení upíři vždycky zmizej ? Jeden si tak to vítězství ani trochu neužije." "Humpght.... Mhoment." Marlos spolkl zbytky papáji "To je tradice Korli, jenom tradice." "No, neřek bych že mrtvole na tradicích zas až tak záleží." "Ts, ts, ts ... Na to abys skutečně zabil upíra budeš muset ještě dlouho trénovat. Říkejme tomu zatím žes ho ... no ... vyřadil. To bude asi přesnější." Korli nad tím chvíli i uvažoval než to vzdal a myslel si svoje. Tohle nemá zapotřebí. Ještě aby myslel. Fuj. "Našel jsem ložnici !" přihnal se do pokoje Elvi. Nikdo si ani nevšiml že předtím zmizel takže měl teď na krku Korliho meč, před obličejem Marlosovu hůl a za nima se nebezpečně tvářila Aila se zápisníkem a tužkou v ruce. "Aha, to si ty." "J... jo. Je to tudy." Všichni se vydali chodbou směrem k ložnicím pro hosty. Upíři sice ložnice nepotřebovali a hosté se u nich také málokdy zdrželi na noc, ale každý pořádný hrad má mít ložnici pro hosty. To je tradice a ty jsou, jak upíři moc dobře vědí, velmi důležité. Za okny hradu se už dávno skvěla noc když se v jednom z pokojů z prachu zhmotnil sir Vorlbich. "No fždyť to řikám. Zatfacení dobfodvuzi." ale protože tradice jsou tradice začal se chystat na klasické půlnoční představení. Aspoň že našli ložnici pro hosty. Ti předtím spali v tom malém pokojíku v severním křídle a tam jsou strašně nepraktická okna. Pomyslel si. Ještě teď mě bolí hlava. Třeba bych tady někdy mohl dát nějaké šikovné malé ukazatele.

"Tý brďo ! Faktický hradní postele ! Takový velký ! A maj i nebesa ! No to je něco !" vtrhla Aila do ložnice. "No aspoň víme, že tam není žádná past." komentoval to Marlos a vytáhl si z batohu malou kedlubnu. "Jo, kdyby byla tak už ji Aila najde a zapíše si do svojeho zápisníku jak je skvělá." reagoval Elvi zničeně a šel se vybalit na zem. Postele tu sice byly, ale jenom dvě. To mu vůbec nevadilo, protože na těch měkých matracích se stejně vůbec nedá spát. Nejlepší je jenom deka a stará dobrá tvrdá zem. Korlimu to bylo celkem jedno protože cestou našel viný sklep a teď tam nejspíš chlemptal všechno co mu přišlo pod ruku. Ještěže Elvi stihl zachránit pár lahvinek, jinak by tu teď byli na sucho. O pár hodin (a taky několik pomerančů, které si Marlos nemohl před spaním odpustit) později zalehli. Korli teda spíš padl k zemi, ale zalehli zní líp. "No konefně. Fe jim to ale trfalo." stěžoval si sir Vorlbich zavěšený v netopýří podobě na okení římse. "Pofkám jeftě tak hodinku ať to má ten fpvávný efekt." V čekání byli upíři přeborníci. Nikdo jiný, snad s vyjímkou pověstných dolnohorských slimáků, nedovedl tak dlouho a tak vytrvale nedělat nic.

Marlose vzbudil zvuk tříštícího se skla. Když otevřel oči první co uviděl byl Elviho nechápavý výraz. Pokusil se zaostřit na okno kde se mu zdálo že někdo stojí. "Hůůůů ! Hůůůů ! Hlupáci ! Vftoupili jste na hrad upíří a za to teď fhynete kfutou a ... kuck kuck ehrm ... pardon - kfutou a boleftnou fmtí !" postava na okně domluvila a strčila si papírek co měla v ruce do jedné z kapes svého staromódního obleku. Sir Vorlbich se změnil v netopíra a sletěl na zem. V obláčku dýmu z něj byl zase člověk. Roztáhl ruce a se zvuky podobnými "Hvůůů chfůůů !" postupoval k Marlosovi. Asi tři sáhy před ním na něj skočil a zakousl se do sloupku u postele. Marlos byl na rozdíl od sira Vorlbicha celkem mrštný. "Aůůů ! Tfo je boleft, to je boleft !" potácel se sir Vorlbich pokojem a držel se za čelist. To už vzbudilo i Korliho. Když se vzbudíte a nad sebou uvidíte upíra tak asi taky nebudete uvažovat příliš dlouho. Korli neuvažoval vůbec a vrazil siru Vorlbichovi meč do hrudi. "No fatvatseně ! Můj nejlepfí oblek !" stihl ještě nešťastně pronést sir Vorlbich než se rozpadl na prach. Tradice jsou tradice. "Ach jo. Elvi - mohl bys prosimtě udělat něco s tim oknem ? V tom průvanu se moc nevyspíme..." zamumlal Korl ještě než se otočil na druhý bok.

O několik drobných oprav a čtyři a půl stránky zápisků později zase všichni spokojeně oddychovali. Nikdy nechápali jak někdo může něco řešit v noci. Vždyť ráno u snídaně je na rozebírání útoků upírů a čehokoliv jiného vždycky času dost. Asi taky kvůli této filozofii si nevšimli že se venku zatmělo. A když říkám zatmělo myslím tím zatmělo. Ne že je tam noc, ale tma. Mezi tím je rozdíl který mi potvrdí každý kdo byl alespoň jednou za život v noci venku. Sir Vorlbich seděl ve svých komnatách a měl strašný mindrák že nedovede vystrašit ani takhle malilinkatou skupinku dobrodruhů, ale z čeho hlavně že mu zničili jeho nejlepší oblek. "Ach jo ! Kdybfy tady bfyl tak Pán..." vzdychl si. Tma v místnosti ještě zhoustla. Dalo by se říct že se koncentrovala do jejího středu kdyby se ovšem tma uměla koncentrovat. Ze tmy se objevily oči a její okraje zaujmuly zhruba tvar humanoida. Sir Vorlbich se na tmu otočil a s tázavým výrazem v očích se zeptal "Pane ?". Tma konečně dostala rozum a změnila se v člověka kompletně. Uprostřed místnosti teď naproti Siru Vorlbichovi stál dálší upír. Vyšší, na pohled silnější a se svým chladným vypočitavým výrazem rozhodně děsivější. "Vorlbichu. Máme tady vetřelce. Velmi podlého a nechutného vetřelce." promluvila osoba hlasem tak chladným že by z vybuchující sopky nejspíš udělal jen obrovský, vábně vyhlížející pohár jahodové zmrzliny. "Ano pane Amun. Zajisté. Cokoliv si přejete."

Elviho vzbudilo jemné zašustění. S dýkou v ruce okamžitě vyskočil, ale bohužel to byl jen Marlos. Zas nic. "Ty už vstáváš Marlosi ? Vždyť je ještě tma." "Psst ! Nevzbuď ostatní. Musím něco vyřídit." "Vzbudit ostatní ? Si děláš srandu ne ? Stádo divočáků by je nevzbudilo i když nepochybuju že Korli by ze sna dva tři snědl." Marlos ho sice poslouchal, ale jen tak na půl ucha. Hledal něco v batohu. Po chvíli vytáhl balíček zabalený do jakési deky. Možná hadru, to šlo ve tmě těžko rozeznat. Rozbalil jej a začal se chystat. Střední, úzký meč se stříbrnou čepelí co zároveň nesla znaky snad všech známých i neznámých bohů včetně velkého symbolu slunce (Elvi při pohledu na ten meč pochyboval že existuje něco co by nezranil), kratší, obyčejný meč, několik dýk šikovně schovaných v různých částech oblečení, dva prsteny, náramek, amulet a šupinová zdobená zbroj komplet popsaná podivným písmem. Podle stylu to mohly být runy, ale Elvi zatím za život viděl runové písmo jen jednou. "Ehm, Marlosi, že se tak ptám - co to proboha děláš ?" "Připravuju se." "Na co ? Na válku ? Jestli hodláš vyvraždit menší národ tak to by to vybavení tak mohlo i stačit." "Na souboj. Doufal jsem že se neodehraje, ale našel mě. Proto jsem nechtěl jít přes Amunské hory. Jsou tady upíři." "Upíři ? Vždyť ti jsou v poho. Už jsme jich kuchnuli asi tucet - vždyť i je to snad aji baví. Je to vlastně takový folklór." "Ne, tohle nebyli upíři. Tomu jen lidi upír říkají. Neexistuje totiž nikdo kdo by viděl toho skutečného upíra. Tedy neexistuje nikdo kdo by ho viděl a mohl o tom pak ještě někomu vyprávět." "Tím myslíš co ?" "Tím myslím že až uvidíš upíra poznáš že je to upír. A jestli mi alespoň trochu věříš dej na moji radu - až ho uvidíš utíkej jak nejrychleji dovedeš. Všechno ostatní je zbytečná snaha." "Aha. A ty teď jdeš dělat co ?" "Hmm... ukázat ti jak špatný nápad je neřídit se mojí radou." a zmizel.

"Pane Amun, pfomiňte že jfem tak fmělý, ale chtěl bych fám jenom pfipomenout že jsou ve zfela jiné čáfti hfadu." "Já vím. On přijde. Ten zbytek zabiju potom." Upír Amun stál uprostřed velké místnosti, kterou tady na hradě měli speciálně kvůli soubojům. Sir Vorlbich mezitím poletoval okolo a rozžínal svíce. Amun se konečně dočkal když se za ním zhmotnil Marlos v plné zbroji. "Á ! Už je tady náš ... svatoušek." uvítal ho Amun posměšným tónem. "Aspoň nejsem zrůda jako ty Amune. Ještě jsi mi nepřestal závidět mou moc ?" "Pche ! Uznával jsem tě, ale než jsi vyvolal TO, dobře víš co myslím, a stal se ubohým smrtelníkem, červem v mém hradu. Stal se z tebe slaboch !" "Slaboch ? Ne ! Dostal jsem svobodu ! Svobodnou mysl ! Vymanil jsem se z vašeho područí a uviděl co ty a ta tvoje sebranka děláte !" "Neurážej Marlosi ! Nezapoměň že jsem upír a ty už jenom ubohý človíček ! Ale abys věděl že jsem vždy uznával tvoji moc nabízím ti možnost vrátit se zpět k nám. Opět získat co jsi ztratil výměnou za hloupý život - nesmrtelnost, sílu, moc !" "Nikdy ty krvežíznivá obludo !" "Dobrá tedy. Volíš potom smrt. Jak je libo ... ... Bárak šachor !" Marlos se na malou chvíli změnil v rozmazanou šmouhu jak uhýbal blesku. "Che che che... Nezapomeň Amune že jsem dostal svobodnou mysl. Ne život, ale zatím jen svobodnou mysl. Svou sílu mám stále." "Co ?! To to to ... to je absurdní ! Nemůžeš být upír a člověk zároveň ! To prostě NEJDE !" "Přestaň žvanit a udělej konečně cos vždycky udělat chtěl ! Bojuj ! Netvař se žes celou tu dobu neusiloval o to být první, ale já byl vždycky ten kdo byl rychlejší, mocnější a chytřejší než ty ! Tak dělej ty přerostlý netopýre !" Tohle Amuna docela rozpumpovalo, ale přes to všechno co Marlos řekl nebyl až tak blbý aby se nechal vyprovokovat k bezmyšlenkovitému boji. Tohle byla doména lidí, ne upírů. Ti už mají něco za sebou. Pak se otočil na Marlose a zavřel oči. Soudě podle výrazu na jeho tváři se na něco urputně soustředil. Marlose to na chvíli zaskočilo, ale pak udělal to samé. "Tak mentálního souboje se ti zachtělo holoubku." si ještě pomyslel než se musel soustředit úplně.

"Tak vstávejte sakra !" "Hmgptfghtm... co zas ! Vždyť ještě není ráno..." "Vstávej !!" snažil se Elvi vzbutit Korliho ještě před svítáním, což je výkon přirovnatelný k zaznamenání pohybu Dolnohorského slimáka. "Vstávejte, berte zbraně, zbroj, všechno co vzít můžete a padáme !" "Co ? Proč ?" "Ale nic, jenom že tě nějakej upír vyzval na souboj..." zalhal Elvi obratně. Korl byl na nohou a nachystaný k odchodu tak rychle, až se zdálo že snad vynechal všechny ty potřebné (ale otravné) mezifáze, jako třeba zvedání se ze země a podobně. Wow, tohle si musím zapamatovat. Konečně mám způsob jak budit Korliho pomyslel si Elvi a pomáhal Partosovi s knížkama. "Tak kde je ! Kde je ! Poď si ! No ? Slyšíš mě ? Poď si pro ránu !" řval Korl kam mohl a hledal protivníka. "Ehm... no, Korli, on je.... jo - je u hlavní brány, takže padáme. Rychle." Aila ho sice nadšeně sledovala, protože barbara před soubojem samozřejmě ještě neviděla, ale ani tak ji neušlo že chybí Marlos. "Kde je Marlos ? Šel napřed ?" "J... Jo, šel napřed, jo..." byl Elvi vděčný že nemusel vymýšlet další výmluvu, protože lhaní nebylo zrovna jeho doménou. Všichni vyběhli sprintem k hlavní bráně. Ne ani tak že by měli tolik naspěch, ale snažili se neztratit Korliho. Když v tom korli zmizel a za ním i všichni ostatní. Že se kolem nich změnila scenérie si všimli až když viseli vysoko ve vzduchu nad jednou z hradních síní a pod nima poletovaly blesky všech barev. "Hmm ?" zamyslel se ještě Elvi než setrvačnost přestala působit úplně a všichni začali přirozeně padat.

"Barak Adom !" vyštěkl Marlos a šlehl po Amunovi několik rudých blesků. Druhou rukou za zády formoval další zaklínadlo. Zdvojené kouzlení je sice magická disciplína neuvěřitelně náročná (a hodně lidí nemá šanci přežít ani první lekci), ale při správném použití smrtelná. Zaklínadlo za zády ještě sice nebylo hotové, ale pravá ruka byla už od rudých blesků volná tak toho hned využil. "Tatik !" a najednou tu stál Marlos čtyřikrát. "Hakadur Bárak Šachor !" ozvalo se z druhé strany a bylo po kopiích. Obrané kouzlo před Marlosem naštěstí ještě drželo. Konečně dotvořil kouzlo za zády. Pravou rukou rychle seslal "Lapid Kela !", jeden samotinký ledový blesk, který sice hrabě Amun snadno vykryl, ale v zápětí mu došlo že se tím připravil o čas bránit se dalšímu kouzlu. U normálního kouzelníka by to zvládl, ale zapoměl že Marlos měl zálibu ve zdvojeném kouzlení. "Kar Kochavim !" vytasil Marlos levačku a proud ledového jiskřícího prachu zamířil Amunovým směrem. Marlos nepřestával a dodával kouzlu víc a víc magenergie. Baron Amun, zastižen doslova nepřipraven, mohl jen zděšeně sledovat jak jeho tělo od země mrzne. Pravda, upíra nezabijete, ale o zmražení do ledového kvádru nikdo nic neříkal. Marlos si oddychl a sedl si aby si odpočinul. Okolo se povalovaly kusy nábytku, stěny místnosti byly stejně jako podlaha dokonale zdemolované a sem tam byl cákanec krve. Marlosovo vybavení to taky pěkně schytalo - zbroj už držela pohromadě jen silou vůle, prsteny i náramek vybyté, meč byl sice v kuse, ale ztratil očividně dost ze svého lesku (nejspíš taky vyčerpal pořádnou hromadu energie). Občas se ve vzduchu zajiskřilo či přeskočil kratší blesk , to jak se vybíjelo neobvyklé množství uvolněné magenergie. Do toho všeho se odněkud ozval Ailin hlas: "Jupíííííííííííííí !!!!!" a kdesi z vrchu jako shnilé švestky popadali Partos, Elvi a Korl. Aila dopadla mrštně a pružně jak kočka, hned se zase odrazila a vyskočila do klasické gymnastické pozice. "Ta dá !!" obrátila se na Marlose s nefalšovaným nadšením v obličeji.

"Jo, taky tě rád vydím." komentoval to Marlos unaveně. Zbytek švestek se zničeně a potlučeně sbíral ze země. "Zatracený portály, co ?" otočil se na ně Marlos a začal okusovat mrkev. Z batohu vytasil několik flakónků s rudou tekutinou a znakem kříže na bocích. "Partosi, víš jak tohle používat ?" "Lektvar Rudého kříže ? Jo, tak o tom jsem už něco čet. Vyrábí se za použití..." "Jo, jo, to si nech pro Guflyho. Na tu je máš, nacpi to do nich a hlavně dej bacha ať se nepředávkujou." Marlos vyplivl nať mrkve. "Fuj ! Tak a až si pánové trochu odpočinou tak bysme mohli jít... Moment ?" Marlos vstal, došel doprostřed místnosti a podíval se nahorů. Až teď mu došlo co předtím vlastně řekl. "Portál ? Vy jste jenom tak běželi a najednou byli tady, že ?" Ozvala se samozřejmě nejdřív Aila "Jo, jo ! Běželi jsme východní chodbou, tou s těma super oknama a co tam jsou ty sochy a pak jsme probíhali kolem toho brnění z osmého století a taky jak tam je ten obraz od Mik-el Angela no a pak jsme chtěli proběhnout těmi nádhernými starodávnými dveřmi z devátého století s motivy Arianského slohu co jsou tak decetně smíchané s Morgunským a pak najednou nic a jsme tady nahoře a bylo to úplně super protože tam nahoře je výzdoba od Alia del Kasy a všechno to jsou originály !" vysypala na jeden dech Aila a až teď si všimla že už jí žádný nezbyl a začala se dusit a horlivě dodýchávat. "Ehm, jo. Díky za vyčerpávající informace. Až budu chtít provést po nějakých uměleckých dílech určitě se na tebe obrátím." znažil se jí Marlos nějak odbýt protože se chystala vysvětlit mu mnohem více o úžasných slohových kombinacích a skrytých originálech, ale on ji nechtěl mít na svědomí až se kvůli tomu udusí. "Takže portálem, hmm... A jakto že je tady i Korl ?" "Promiň ?" ozval se mezi pitím lektvarů Elvi. "No... aha, jo, to vám vysvětlím potom. Ve zkratce - víš jak na korliho nepůsobí některá kouzla, že ? No tak tak přesně na něj nepůsobí i portály. Teda nepůsobily až do teď." Marlos vypadal zamyšleně a trochu ustaraně. "Partosi, Elvi, Ailo - omluvíte nás s Korlim na moment ?" zeptal se nakonec, ale bylo vidět že otázka to byla jenom formální, protože kdyby nešli tak je stejně vyhodí. "Ailo ? Ailo !? Hmm..., až ji potkáte tak jí vyřiďte že sem nemá chvíli chodit, jo ?" zavolal ještě na Partose a Elviho. "A zavřete ty dveře pořádně ! A ne že vás načapu jak za nima posloucháte nebo čumíte klíčovou dírkou !" dodal, když si vzpoměl že většinu z toho co oni umí je vlastně naučil sám...

"Tak Korli, mohl by sis chvíli lehnout na břicho ?" "Co ?" "Prosím ! Bude to tak snažší..." "Ach jo, zas nějaký kouzla či podobné krávovinky ? Vždyť říkám že jsem v pohodě a chybí mi jenom sud piva a budu zdravý jak ryba." ale stejně se neochotně překulil na břicho. Marlos vzal ze země Korliho meč a vší silou praštil Korliho záštitou to hlavy. "Au !" bylo všechno na co se Korli zmohl než usnul. "Sakra. Taky si mohla vymyslet lepší schovku. Budu to muset Korlimu už vysvětlit - to neustálé mlácení do hlavy by mu mohlo vytlouct i ten zbytek mozku co tam ještě má." Marlos si sedl a čekal. Věděl že je jedno kam se bude dívat, stejně se vždycky objeví za ním. Taky že se o půl minutky později za ním ozvalo "Ne, myslím že ne. To by musela být pořádná rána aby JEMU udělala něco s mozkem..." a svět byl zase bohatší o menší umělecké dílko. "No, smysl pro humor tě neopustí snad nikdy. Tak cos chtěla ? Pokud možno rychle protože tu mám upíra v ledovým kvádru a rád bych byl hodně daleko než zase rozmrzne." otočil se Marlos na kohosi sedícího v temnoťe rohu místnosti. "Jak víš že jsem něco chtěla ? Co když jsem se chtěla jenom podívat jak bojuješ, hmm ?" "No tak by ses prostě podívala. To by ses nenechala přenést portálem přestože to tak nemáš ráda. A už vůbec bys sem netahala Korliho a ten zbytek, jenom kdybys tu chtěla mít i tělo. Tak co to bude ?" "Hi, hi. No dobře, prokouks mě." "Moment - to byla zkratka ? Neřekla jsi celé dvě slova, ale zkrátila je do jednoho nespisovného ?" "Jo ! Učím se rychle jak vidíš ! Tak a teď k věci. Ten upír by dělal problémy. Zbav se ho." "Zbav se ho, zbav se ho... To se ti snadno řekne. Taky vím že by dělal problémy - dělal mi je celý život. Ehm... Smrt. Ehm... Nesmrt nebo prostě cokoliv a bude je dělat i dál. Jestli to ještě nevíš tak vyšší upíři jsou nesmrtelní. Absolutně. Jako bohové." "No tak vidíš - jak jsou jenom jako bohové tak to není žádný problém. Myslela jsem že vybalíš něco nesmrtelnějšího." "???" "Až na jednu vyjímku všechno podléhá vlivu času. Všechno. A kde je čas je i smrt. Jednou. Cokoliv v čase někdy skončí, ať je to život bohů nebo levné ceny v jarní výprodej, všechno jednou skončí. Proč by to 'Jednou' nemohlo nastat právě teď a ne až za miliony let ?" "Jednoduše proto, že nikdo nemá takovou moc aby to zařídil." "Fakt ?" a luskla prsty. "Na něco jsem zapoměl. Nejenom smysl pro humor, ale i chuť se nustále předvádět tě nikdy neopustí..."

Partos s Elvidionem poslouchali za dveřmi. "Sakra, nic neslyším, jenom nějaké huhňání, ale jenom Marlose." "To je na nic, věděl že budem poslouchat a schválně mluví potichu. Zákeřak - my chcem taky nějakou srandu." když vtom se dveře rozletěly a kolem prošel Marlos. Ani se na ně nepodíval - asi ani nepotřeboval. "Jestli chcete nějakou srandu tak to tam jděte uklidit. Ten zatracenej upír je všude." řekl a otřepal si plášť. Ačkoliv místnost za ním byla neuvěřitelně zasviněná věcmi, o kterých slušní lidé ani nemluví, z jeho pláště se všechno jako zázrakem dostalo jediným pohybem. Partos s Elvidionem očividně neměli zájem jít to uklízet a ani Korli, který se z tama teď vypotácel, o to dvakrát nestál. Jediný kdo tam nadšeně naběhl byla samosebou Aila. "Boží !! Tohle je přece..." "Ticho !" okřikl ji Marlos. "Já určitě NECHCI vědět co to je. Jdeme." a vydal se kvapně pryč. Ostatním to taky přišlo jako dobrý nápad, až samozřejmě na Ailu. Ta zůstala zdrceně v síni a mumlala si pro sebe "Ale já jenom chtěla říct že jsem minule zapoměla upozornit na tyhle nádherné originály D`av Inčiho z jeho ranného období... Akorát nevím proč je někdo zasvinil tím upírem - ta barva k nim vůbec nesedí." Vybrala několik obrazů, opatrně je očistila a zabalila do torny. Pak se se spokojeným úsměvěm a veselým pozpěvováním vydala za ostatníma.