FMDE - kapitola 5

Jeden z mnoha mágských úředníků si právě dával pauzu. S nohama na stole pojídal koláčky a občas si k tomu srkl kafe. Takřka idylická pohoda by byla i pokračovala kdyby mu z ničeho nic neukousl hlavu kostěný drak. "Povedlo se ! Povedlo se !" poskakoval ve vedlejší místnosti nějaký týpek v temně rudém oblečení. "K noze Ferdo !" Už jen podle toho, že nazval kostěného draka Ferda to musel být úchyl. Když se Ferdík vrátil (a vyrobil tak za dnešek druhé nové dveře) už dovnitř nakukovalo několik zvědavých hlav. Týpek v rudém byl na sebe očividně velmi pyšný. "Uhněte ! Uhněte ! Nesu důležité zprávy !" Vždycky se najde někdo na koho nezapůsobíte. Druhý človíček v temně rudém plášti se prodíral malým davem u dveří a furt vykřikoval to samé. Jeho plášť nesl stopy dlouhé cesty. Buď tedy dlouhé cesty nebo chůze ležmo - vyberte si. Ať tak či onak prodral se nakonec k majiteli draka. Lehce se uklonil, zhluboka nadechl a spustil "Města se vzbouřila ! Chápete ? Proti nám ! A navíc kryli ty co zabili bratra Garila ! Teď se to šíří jako požár ! Mě cestou vyhnali snad z každé vesnice ! Je to neslýchané !" "Řekni mi něco co nevím." odbyl ho suše Ferdíkův pán "Vím že to plánují už alespoň rok. Co jsi udělal s tou družinkou ?" "Město je krylo. Utekli a teď jsou na ceste přes Amunské Hory do Eriye." informoval obratem, pravděpodobně svého nadřízeného. "Ach jo. Jsem obklopen neschopnými tupci. Jak si pak nemají města dělat co chcou když ani učeň třetího stupně není schopen se vypořádat s bezvýznamnou skupinkou mamlasů ! Jdi a dones mi jejich hlavy. Hned !" "A-ano pane. Jistě pane." "A vem si sebou nějakého modráska a pro jistotu i Ferdu ať mám klid. A teď padej !" Ferdíkovu pánovi se za tu krátkou chvilku stihla neuvěřitelně pokazit nálada. Odešel do své pracovny a chvíli se soustředil. "Musím se něčím zabavit ať se uklidním." řekl, vzal do ruky křídu a na zem si namaloval psa. Pak z police u stěny vzal mísu kostí a začal si skládat nového mazlíčka.

"Zatracený déšť !" vztekal se Partos a vypadal při tom velice nebezpečně protože zrovna jak to dořekl zahřmělo. "Jo, sakra rychle se tu mrví počasí." dodal si Korl. "Ty si nestěžuj Partosi. Ty jsi alchymista, ne já." zažertoval Marlos, ale nikdo ho nepochopil. "Nic, to pochopíš později." vysvětloval to kysele. Elvi neříkal nic. Neměl ve zvyku stěžovat si na počasí. Počasí buď nějaké je nebo není. Dokud mu nejde o život tak je to normální přírodní věc. Nakonec ale stejně zvedl hlavu a otočil se na Marlose "Hele Marlosi ! Kde je Aila ?" Marlos ani nepřemýšlel "Doufám že hodně daleko. Upřímě nemám náladu poslouchat její osobní názor na úžasný a jedinečný tvar každé z těch kapek. Čtyřčlená partička nedobrovolných dobrodruhů se plahočila rozbahněným terénem kdesi uprostřed Amunských hor. Zato Aila seděla v blízké vesnici ve vyhřátem hostinském pokoji a sledovala sluhy jak pobíhají s džbery horké vody do její lázně. "Tak přemýšlím jestli jsem jim o té zkratce neměla říct..." mumlala si pro sebe. Onu vesnici právě ti čtyři méně šťastní zahlédli v dálce. "No konečně." ulevilo se Partosovi. "Jo, bylo na čase." dohnal ho Marlos a oba ještě čekali na Korliho, kterému to v té šupinkovce zas tak dobře nešlo. Všichni měli přes sebe přehozené nepromokavé pláště do deště, které Marlos vytáhl z batohu jakmile se začalo kazit počasí. "Tak jdem ?" otočil se na ně Elvi. "Že váháš ! Za trochu tepla bych vraždil." O dvě mokré hodiny později se v místním hostinci rozrazily dveře. V nich stál barbar jako hora. Za ním se zablesklo. S hlasitým dusotem napochodoval doprostřed hospody a pomalu se rozhlížel na všechny strany. Bylo sice plno, ale hodně lidí se právě rozhodlo strávit zbytek večera doma, takže se to lepšilo. Hned jakmile se uvolnil první stůl tak se Korli začal chovat normálně, přestal dupat a hlavně už nestál na špičkách. Venku čekali Elvi, Marlos a Partos. Marlos právě trefil Elviho do ucha peckou od višně, zachichotal se a řekl "No snad už Korli uvolnil stůl tak jdem.". Tuhle fintu používali snad pořád. Staré triky dobré triky.

Když si někdo objedná sud piva v kuse, skrývá to pro hostinského vždycky menší výzvu. Zvlště pak máte-li onen sud ve sklepě. Toho místního to nezaskočilo ani trochu. V hospodě bylo celkem živo a nebyly tam skoro žádné podivné individua až na nezbytné minimum. Kupodivu chyběl vyhazovač - rvačky tu očividně nebyly na denním pořádku. "Hele Marlosi - zeptej se jestli nevědí něco o Aile. Už na ni čekáme pěkných pár hodin a začínám si dělat obavy." naléhal Elvi. "Ach jo..." odpověděl Marlos a vstal. "Vážení pánové, vážení pánové ! Můžete mi věnovat chvilku svého drahoceného času ?" pronesl řečnickým tónem, ale nikdo z přítomných ho nevnímal. To mu nevadilo a pokračoval "Nevíte náhodou, jen tedy čirou náhodičkou, o dívce jménem Aila ? Taková velká asi jako já, hnědé dlouhé vlasy, neznáte ji ?" dav se na něj synchronizovaně otočil. Chvíli ho upřeně sledovali. A pak se začali řechtat až se hospoda otřásala. "Tak on se ptá jestli neznáme Ailu ? Cha cha !!" "Ailu, jo ?" "My a znát Ailu !" Marlos se zase posadil a naklonil se k Elvimu "Očividně blbý dotaz. Kdo ji nezná ?" Po několikrát opakovaných výbuších smíchu se hospoda postupně uklidnila. K jejich stolu ale přišel hostinský "Proč sháníte slečnu Ailu ?" "Měla jít s náma a nějak se nám ztratila." odpověděl popravdě Elvi. Marlos jenom sledoval. "Aha ! To jste vy kdo s ní měli být ! No tak to pro vás mám vzkaz." "Vzkaz ? Ona už tu byla ? Dřív než my ?!?" vyskočil málem ze židle Elvi. "Jistě že tu byla. Pronajala si náš nejlepší pokoj a prý se za ní pak máte stavit až se dobelháte. Tohle jsem měl vyřídit. Je to nahoře na konci chodbičky." předběhl ještě Marlosovu dotazu. Když odešel vypadali Elvi, Marlos i Partos stejně - vyděšeně. "Jak to mohla stihnout ?" vyloudil Elvi užasle. "Nevim, ale jdu to zjistit. Jde někdo se mnou ?" vstal Partos. "Ne !" odmítli jednohlasně Elvi i Marlos. "Chci mít aspoň ještě chvíli klid. Pronajmem pokoj tak se na nás pak zeptej hospodského." dokončil Marlos. "Dobře. Uvidíme se pozdějc."

Partos zabouchal na dveře na konci uličky. "Pojď dál !" ozvalo se zevnitř. Vešel tedy. Pokoj to byl na místní poměry velmi dobrý, dokonce čistý, dvě místnosti, velká postel snad bez blech a hodně svíček. Ale Aila nikde. "Ailo ?" zavolal a zavřel dveře. "Tadýýý !!! Juj !" Aila byla ve vedlejší místnosti a z něčeho se tam radovala." Obvyklé. " řekl si Partos a vydal se za hlasem. Když vešel do druhé místnosti dost se zarazil, ale z reflexu se hned otočil zády. "Ailo ? Už mi řekli že tě tu najdu, ale někdo se zapoměl zmínit že se koupeš." "Jo, já vím. Řekla jsem ať to neříkají. Jupí ! Ta voda je supr !" "No... ehm... tak já abych se jaksi ... no... pomalu vytratil." vykoktal Partos a posunoval se z místnosti, pořád zády k vaně. Ne že by neměl úplně žádné zkušenosti, to zase ne, ale dobrodruhem se stal teprve nedávno a jak teď viděl nebyl asi ještě seznámen se vším, co to obnáší. "Jo, půjdeš. Ale sem za mnou půjdeš !" zavolala na něj Aila laškovně. "???" (pozn. autora - nevim jak to Partos řekl, neptejte se...) Aila vylezla z vody zabalená do ručníku a pomalým krokem se vydala k nervóznímu Partosovi. "Ale no tak Partosi, nemysli že jsem úplně slepá" začala najednou úplně jiným tónem, vážným a sladším "že nevidím jak po mě pokukuješ a že se ti líbím. Určitě chceš to samé. No tak. Pojď ke mě." "Co ? O čem to mluvíš ?" rozhlížel se Partos na všechny strany po nějaké záchraně. Aila mezitím došla až k němu a nechala ručník aby se pomalu svezl na zem. A na sobě měla koupací šaty. Následujících pět minut si Partos myslel že se Aila uchechtá k smrti. V křečích se div neválela po zemi a nádech se jí povedl jen zřídkakdy. Zasmál se i Partos, ale dost mu trvalo než mu došlo o čem to všechno bylo. Když v tom vyskočil, chytil Aila do náruče, doběhl k vaně a hodil ji do vody. "Cha cha ! Odplata !" určitě to nebylo tak rafinované, ale účel to splnilo. "Druhé kolo !" ozvalo se z vany a ruka ho stáhla do vody. "Kdo se směje naposled... Že ?" smála se Aila.

"Hmm... zatracený déšť." komentoval Marlos ráno výhled z okna a zakousl se do pomeranče. Korli dole v hospodě ještě vyspával opici a Elvi si právě balil věci. "Nebal se, Elvi. Myslím že nikoho neubude když se zdržíme ještě den. Rozhodně nemám chuť se potloukat venku v takovým počasí. Fuj." Elvi nad tím chvíli přemýšlel, ale pak si řekl proč ne, aspoň si trochu odpočine. "Hele Marlosi - víš co oceňuju ?" "Předpokládám že to samé co já, Elvi. Že mladej odlákal tu opici a my si mohli užít už několik hodin naprostého klidu." "Jo, přesně to. Zajímalo by mě jak mu je." řekl Elvi a šibalsky se podíval na Marlose. "Hrozně." řekli oba najednou a uchechtli se.

Partos se probral později ráno. Připadal si trochu zničeně a snažil se vzpomenout si co včera dělal. Nic vlastně nepil takže to nebylo až tak těžké. Po pár vtípcích hráli s Ailou karty, bavili se, zkoušeli kdo vydrží dýl balancovat na čele postele a kdo ví co ještě. Matně si vzpomínal i na hoňku. Až teď si všiml že má na sobě něco poměrně lehkého, ale velkého. Opatrně se otočil na záda a až teď se všiml že přes něj leží Aila a spí. "Ajaj." řekl si pro sebe. Byla skutečně o dost lehčí než by čekal. A taky o dost hezčí. Je sice pravda, že ani předtím nebyla nijak ošklivá, ale nebyla ani hezká. Teď když se na to tak díval tak to předtím musela dělat snad schválně. Napadlo ho to teprve až když ji viděl spát. Jasně, je spousta lepších věcí, co se dají dělat s holkou v posteli, ale nechat ji spát mělo pro Partose momentálně největší kouzlo. Ještě jí chvíli sledoval než se začala podivně natřásat. Pak už to nevydržela a začala se smát nahlas. "Cože ? Ty nespíš ?" "Jasně že ne ! Myslela jsem že mě budeš chtít nějak sundat a já tě bafnu a vystraším k smrti ! Chi chi..." "Vypadáš jinak." "Ale ale ! Ženě bys neměl říkat že zestárla ! Už vůbec ne přes noc !" odpověděla poučovacím tónem. "Tak jsem to nemyslel. Vypadáš... no..." Partos se začal ošívat. Dostal se na tenký led. S ženama jednal vždycky jen pracovně, když potřeboval něco do kronik. A pak mluvil s děvkama, ale to bylo spíš taky jen smlouvání ceny. Co se týče tak obyčejné věci jako říct holce že je pěkná byl najednou v úzkých. "No... nějaká..." "Hezčí ?" pomohla mu Aila a usmívala se. "Jo." "A jak moc hezčí ?" zeptala se ho, čímž ho zase hned do maléru dostala. "No, hodně." Partos proti své vůli zrudl. Aila si položila hlavu do dlaní, ale pořád z něj nespouštěla oči. "To je maskování. Včera mi to vana asi smyla." "Počkat - ty chceš říct, že se maskuješ sama za sebe, ale škaredší ?" "Přesně tak ! Není to geniální ?" "Ale proč ?" Partos se zase dostal do normálu. "Jednoduše jsem chtěla být já, ale nechtěla jsem mít problémy. A navíc - obyčejnost a tuctovost jsou nejlepší maskování. Nemyslíš ?" "Ehm... no, jo. To je asi pravda." zamyslel se Partos nad novým překvapením "A promiň ten včerejšek, asi jsem to trochu přehnala." "Co ?" zvedl Partos hlavu "Ne ne - vůbec, v pořádku. Dobrý fór." "Díky." chvíli mlčela "takže tys mě ráno nechtěl vzbudit jenom proto, že tě vylekalo že vypadám jinak ?" podívala se na něj s otázkou v očích. "No, ne tak docela" usmál se Partos "vypadalas roztomile když jsi spala." přičemž to poslední mu tak nějak samo vyklouzlo. "Whops. Promiň." "No tak budeme pokračovat kde jsme skončili." usmála se a zase si lehla.

"Chudák Partos. Ještě je u ní v pokoji. Myslím že už mu praskla hlava, jinak to nevidím." pronášel takřka pohřební řeč Elvi nad šálkem raního čaje dole v hostinci. Bylo tam prázdno, jak už po ránu v hostincích bývá. Jenom Elvi, Marlos a již probuzený Korl tam snídali a hospodský uklízel. "Jdu nahoru hodit si šlofíka." vstal Marlos. Elvi ho sledoval jak odchází když vtom sebou trhl a zůstal jak přimražený. Po chvíli vzal Korliho a vydal se do jejich pokoje. Marlos si spokojeně pochrupoval v posteli když v tom Elvi rozrazil dveře, zabouchl, vytáhl svůj krátký meč a dal mu ho na krk. "Tak Marlosi a teď si dávej velký pozor ať nejsi o hlavu kratší." "Co blbneš Elvi ?!" "Už mi došlo jaktože jsi porazil toho upíra a nemáš ani škrábnutí. Viděl jsem tě když jsi šel do pokoje !" "No a ?" "Asi sis nevšiml, ale u schodů je zrcadlo. Ty jsi v něm NEBYL !!!" "Ale no tak Elvi, to se ti jenom zdálo." "NE ! Nezdálo ! Všiml jsem si už včera a to jsem si myslel že se mi to zdálo !" Marlos se mihnul pokojem a stál teď za Elvim s mečem co měl před chvíli na krku v ruce. Elvi vstal, ale nedělal nic. Marlos přemýšlel. "No, jednou to muselo ven." řekl nakonec a vrátil Elvimu meč. "Korli sežeň Partose a tu opici taky ať to nevysvětluju dvakrát." otočil se na Korliho. Když byl pryč promluvil ještě na Elviho "Promiň. Nebude se ti to líbit." A mávl rukou. Elvimu se začaly vracet vzpomínky. Jiné vzpomínky než co měl. Vzpomínal si že chodili s Marlosem a Korlim a dělali kdovíjaké skopičiny. Teď se mu ale začaly vracet jiné věci. Vzpomínal si jak žil s lesními elfy hluboko v lesích až do jednoho dne. Našel ve hvozdu zesláblého muže. Příroda byla proti němu. Ošetřil ho a pak - pak je to nějaké divné. Ten muž zamumlal pár slov a dotkl se jeho hlavy a od té doby už nic. Od té doby byli s Marlosem a Korlim přátelé co se znali už hodně dlouho. Došlo mu to. "Tys mi smazal paměť ! Tos byl ty v tom lese !" "Ano, to jsem byl já. Nutně jsem potřeboval někoho jako jsi byl ty, kdo by se vyznal v přírodě a uměl to s lukem. Nemohl jsem tě požádat, poznal jsi tehdy že jsem upír." "A pak ?" "Pak už jsou všechny tvoje vzpomínky pravdivé." "Ještě někdo ?" "Ne, už nikdo. Partos se přidal až později a Korli je zvláštní případ. Myslel jsem že tě toho zbavím hned jak nás provedeš Barenským hvozdem, ale někdo mě přesvědčil ať to tak nechám." "Korli ?" "Ne." "Vždyť nikdo jiný už tam nebyl ?" divil se Elvi "Byl. Ještě někdo." Elvi se otočil k oknu a přemýšlel. Připadal si, že zjistil o svém minulém životě. V podstatě to byla pravda, jenom s tím rozdílem, že tenhle nebyl minulý.

Dveře do pokoje se rozletěly. "Týjo ! Ty jsi vážně upír, Marlosi ?" vtrhla dovnitř Aila (už zase zamaskovaná) a za ní Korli. Partos přešlapoval venku, ale nakonec se taky opatrně odhodlal dovnitř a zavřel za sebou dveře. "Marlosi. Je to pravda ?" otočil se Partos opatrně. "Jo, je. Tak všichni poslouchejte. Jsem upír. Vyšší upír. Marlos je moje skutečné jméno. Chci abyste si uvědomili že se tím nic nemění. Nehodlám vás vraždit ani kousat tadyhle dámě krček. Když bych chtěl, tak už to dávno udělám. Nechtěl jsem abyste to věděli protože upíři mají mezi lidma obecně dost špatnou reputaci." "Ale vždyť chodíš po světle, dotýkáš se stříbra a viděl jsem tě i jíst česnek !" zkoušel to Partos. "Tohle platí jenom na nižší upíry. Nevím proč bych měl šaškovat okolo kvůli nějakému česneku. Jestli chceš zkusit dubový kolík do srdce nebo házení máku tak prosím." "Naprosto boží ! Vyšší upír ! To se ani nebojíš náboženských symbolů ? A co krev ? Nechybí ti ?" začala si ho ohlížet Aila. "S těmi symboly je to stejné a krev mi nechybí. Tu nepotřebuju, jenom mám hrozný savý reflex tak jím pomeranče. Mají tak akorát tvrdou kůru, takže je můžu pěkně prokousnout a pak vysát. Taková náhražka, ale stačí." "A taky jsem slyšela, že každý upír musí bezvýhradně poslouchat svého pána." pokračovala Aila. "Jo, to je pravda. Ale já jsem dostal svobodnou mysl. Jsem sám sobě pánem. Mohla bys říct upír utrženej ze řetězu." "Hele Marlosi já mám dotaz." ozval se Partos "Co bys tomu řekl, že bych se třeba jen tak podíval k tobě do batohu co tam najdu ?" "Asi bych tě zabil." "Jo, je to Marlos. Není co řešit. Jdu se nasnídat." a odešel z pokoje. Aila vyběhla za ním. "Jé ! Snídaně !" slyšeli ji ještě z chodby. V místnosti už zůstal Marlos jen s Korlim a Elvidionem. Ten stál ještě pořád u okna. "A co ty Korli." "Je mi blbě. Včera to pivo bylo nějaký divný. Budu na hajzlu." a vstal. "Já myslel co ty na to že jsem upír. " "Klidně si buď třeba žába, víš že mě ty tvoje čáry máry nezajímaj." a odešel. "No tak už zbýváš jenom ty Elvi." otočil se Marlos k oknu. "Vypadá to, že to nikomu nevadí." pronesl Elvi nepřítomně. "Jo, asi nevadí. Čekal jsem to horší až vám to jednou řeknu." vydech si Marlos. "Tohle je špatné. Upíři jsou temná stvoření. Měl bych tě zabít." uvažoval dál Elvi stejným tónem. "Řekl jsem že myslím sám za sebe. Jsem víc jako člověk, vždyť mě znáš. Vím že tě štve ta paměť, ale potřebovali jsme tě. Jde tady o větší věci, jenom ti o nich zatím nemůžu říct. Ale splétají se drobné nitky, stékají se potůčky a čas nám utíká. Přijde den kdy se možná rozhodne o osudu světa." "Proč všechny ty tajnosti. I teď. Proč mi prostě neřekneš o co jde a byl by pokoj." "Jde o rovnováhu sil. Nemůžu si dovolit aby se sem začala stahovat velká moc. Všechno musí přijít postupně, jinak to může být velmi nebezpečné. Ne pro nás, ale pro celou zem. Neustále probíhá souboj mezi dobrem a zlem. My mágové se tím dlouho zabýváme. Ale my, my na tom nesmíme nechat stopy. Jenom tiše proklouznout a zařídit pár důležitých věcí." snažil se Marlos něco vysvětlit a přitom říct co nejméně. "Proč se tolik bojíš vah dobra a zla ?" díval se Elvidion stále z okna. "Protože sebou taháme zatraceně těžký závaží." "Chápu. No dobře. Zkusím s váma ještě zůstat a uvidím co se bude dít." a Elvi odešel z pokoje.

Týpek v rudém plášti se zastavil na kopci. Pod ním ležela malá horská vesnička. Za ním se dobelhal další člověk ve stejném plášti, jenom modrém. "Tohle je ta vesnice ?" zeptal se modrý plášť. "Vypadá to tak. Měli by být v hostinci. Vše připraveno ?" otočil se rudý plášť. "Jistě. Už se na ně těším." a vydali se dolů k vesnici. Nad nima se ve vzduchu mihlo něco velkého.

"Tak to máme dva zlaté za sud piva a zlaťák a tři stříbrné za nocleh a to další pití. Dohromady... ehm..." hostinský vyvíjel obrovskou mozkovou aktivitu než se mu to konečně podařilo "tři zlaťáky a tři stříbrné prosím." a čekal. Marlos, Elvi, Korl i Partos se přehrabovali po kapsách a váčcích a dávali to dohromady. "Tak tady to máš." vysypal Partos výslednou částku hospodskému na stůl. "Á ! Platíte ?" přihnala se dolů Aila. "Kolik jsem dlužná já ? Jestli si pamatuju dobře tak tu mám nejlepší pokoj, předevčírem koupel, tu pečenou husu a bažanta a pak jsme s Partosem ještě vypili tuším flašku archivního vína." vyjmenovávala Aila a snažila se na nic nezapomenout. "Ale slečno Ailo ! To přece ani nestojí za řeč ! Doufám že se u nás ještě zdržíte !" vyporoučel se hostinský zase kamsi pryč. Čtyřka se na ni podezíravě podívala "Čím to že nás oškube o poslední měďák a u tebe si ani neřekne cenu ?" Bylo to už druhý den co odpočívali v hostinci a i když ještě zcela nepřestalo pršet rozhodli se že bude nejlepší když už půjdou. Částečně taky proto, že byli zase na mizině. I když Aile to nejspíš nevadilo. Všichni už byli sbalení a tak se Elvi vydal první. Otevřel dveře. A hned je zase zavřel. Promnul si oči. "Co je Elvi ? Jdem ne ?" na něj Korl "Jo, jo. Hned. Jenom se mi něco zdálo." a otevřel dveře znovu. A zase je zavřel. "Tak co blbneš ?" nechápal Korl "Si to zkus sám chytráku." řekl mu na to Elvi a uhnul ze dveří. Korli otevřel dvěře a zůstal stát. "No to mě poser zlatý pivní korbel !" čučel ven vyjeveně. "Aha, takže se mi to nezdálo." uklidňoval se Elvi a zabouchl před stále žasnoucím Korlim dveře. Marlos, Partos i Aila je z povzdálí sledovali. Až se nakonec Partos odvážil "Co ?" "Se podívej sám." odvětil mu Korl. "Ne, díky. Zas tolik o to nestojím. Stačí když mi to řekneš. Bohatě." bránil se hned Partos. "No, celkem nic zvláštního. Jenom jsem si doteď myslel že draci neexistují. Ale tomu co stojí venku to asi ještě nikdo neřek. A navíc je celej kostěnej." vysvětloval Elvidion "Heh - jestli myslíš že to pomůže tak klidně můžeš být první, kdo mu tu radostnou novinu sdělí." uchechtl se na něj Korl. "Drak ! Žůžo !" vyletěla hned Aila "Chyťte ji !!!"

Zadním východem, pak bočními uličkami a cestičkami v křoví se plížilo pět postav z jedné horské vesničky. Aila se alespoň z dálky pokochala pohledem na kostěného dráčka a neodpustila si hromadu užaslých komentářů snad o každé jeho kosti a (samozřejmě) taky několik stránek zápisků. "Pheew... myslím že tady už si nás nevšimne." uklidnil se Elvi když už byli docela slušně daleko od vesničky. "Tedy já spíš stále doufám že nešel po nás." přidal se Partos. "K zemi !" zařval najednou Marlos a strhl Korliho na zem. Těsně nad nimi pak prosvištěla jako kroupa malá kulička, narazila do vzdáleného kamene a vybouchla v obrovskou ohnivou kouli. Z křoví kde vyletěla se ozvalo plesknutí "Nemehlo !" a vylezli z něj dva týpci - v temně rudém a v modrém plášti. "Á ! Mágové z Lorienu osobně. Ale bohužel jenom učni, tss tss tss..." vstal Marlos, ale za zády dával ostatním znamení ať se zdekujou. Chtěl vyjednat čas ať mezitím ostatní zmizí. Pochopili to a začali se nenápadně posouvat pryč. "Mysleli jsme že vás Ferda vyžene z nory vy krysy ! Tak a teď si to s vámi konečně vyřídím. První ten, kdo zabil bratra Garila. A radši se přiznejte než to budu muset zjišťovat !" pustil se do vyjednávání temně rudý. "Oběsil se sám." "Nedělej ze mě hlupáka ty červe ! Řekni kdo to byl !" "No tak dobře, tak já ti něco řeknu... Magomegamix !" a chlápek v modrém plášti se z ničeho nic roztekl na sympatické želé. "Tak. Teď co si můžeme konečně promluvit mezi čtyřma očima..." "Cos to udělal ! Za to budeš pykat ty červe !" "Ale no tak. Červe, červe, furt samý červ. To nemáš ždibec fantazie ?" vysmíval se mu Marlos "Ty... ty... ty !" "Zvláštní nadávka. Už ti došly slova ? Mě ne... Likbo !" a temně rudý nebožák padl ochromený k zemi. "He he he... teď mě napadlo něco opravdu eňo ňůňo ! Uvidíš, to se ti bude líbit !" došel trochu blíž k němu "A jestli se ti to povede tak vyřiď tomu svojemu šéfíkovi ať nám dá pokoj, jasný ? ... ... Eš Šeol ... Užij si to !" a odešel.

"Hele Marlosi - cos s nima proved ?" zajímal se Partos hned jak se zase sešli. "Já ? Nic... Co bych s nima dělal ?" a dloubal se něčím v zubech. "Ukaž ?" přiletěla hned Aila, otevřela mu pusu a div mu tam nestrčila celou hlavu. "Nic. Žádná krev. Kecá." řekla trochu vítězoslavně, trochu zklamaně. "Au..." srovnával si Marlos málem vykloubenou čelist. "Hele Ailo, už jsem ti někdy řek, že máš pěkný krček ?" zkoušel Marlos pomstu "Ne. Dík !" neůspěšně, protože Aila to vzala jako kompliment. "Tak fajn. Teď už jenom co s tím drakem." zajímal se Elvi. "Co by s ním bylo. Zůstal ve vesnici tak ho to snad za chvíli vomrzí." nezajímal se Korl. "No, jenomže ono ho to asi už omrzelo." stihl Elvi ještě než se kousek nad nima mihlo něco velkého a hubeného. Teda spíš extrémě hubeného, když už jsem tak začal. "Padáme !"

A taky padali. Zdrhali jak to jen šlo snad celé odpoledne až se na večer dostali k horskému jezeru. Slunce již bylo nízko nad obzorem a Ferda naštěstí nikde. Nevál vítr takže jezero vypadalo jako obrovské zrcadlo. "No... snad jsme ho setřásli." vydýchával se Marlos. "Hele tady to znám !" rozhlížela se Aila kolem sebe. Vydala se potom pár sáhů dolů k vodě. "Že má ještě sílu chodit..." divil se Elvi "Kdo ?" marně se Korl snažil dostat do obrazu. "Opice, kdo jiný." "Jo, tá !" zatímco bezduše konverzovali na skalách, Aila dole na břehu čeřila vodu. A pak se nahoře u skal oběvil jemný stín. Čtyřka vzhlédla s velmi špatným tušením. A správným. Přímo nad nima visel ve vzduchu obrovký kostěný drak. Vypadal úchvatně, ale zároveň naháněl hrůzu. Širokými kostěnými křídly mával asi jen ze zvyku a temnými očními důlky si prohlížel svou dnešní večeři. "No tak na tomhle si pěkně potluču meč." komentoval to Korl. Drak začal pomalu klesat na zem a všichni až na Korliho přemýšleli jak mohli o nějaké únikové cestě. Korli se dole těšil. "No tak už nenapínej ! Pojď si dolů pro šupu !" pobíhal pod drakem nedočkavě. Nikdo nenašel žádnou ústupovou cestu takže tasili co měli. Elvi uznal že luk asi nebude to pravé ořechové a vytáhl svůj krátký, tenký meč, Marlos měl hůl a Partos dýku. Nic moc, ale spoléhali hlavně na Korliho. "Magomágen" začal Marlos a ostatní se snažili soustředit. "Jo, něco jsem vám neřek." "Co je tak důležitého, Marlosi ?" ptal se Elvi nervózně "Má jakousi temnou auru. Nejdou na něj snad žádná kouzla, už jsem to zkoušel." "Sakra !" Drak konečně doapdl na zem a Korli se na něj hned rozběhl. To rozhodně neměl dělat. Sice si dvakrát sekl a málem drakovi rozmlátil nohu, ale ten se ohnal a odpálil Korliho pryč ocasem. Teď se povaloval asi o patnáct sáhů dál a i přes svoji zbroj byl dost domlácený. Zbytek družiny se pomalu posouval dozadu. Nikdo neměl chuť zaůtočit. "Na něco jsem si vzpoměl ! Zdržte ho !" najednou zavolal Partos a začal se hrabat ve svých věcech. "No jistě ! S radostí ti ho zdržím ! A abych ho třeba zabil, to by se ti nehodilo ?" uklidňoval se ironicky Elvi "Něco jsem si vyrobil podle knížky. Doufám že jsem nic nespletl." a vytáhl oválně tvarovaný kus hlíny. "Jo, teď jenom jestli jsem to nespletl." a hodil hlínu kdesi mezi drakovy kosti. Potom se ozval festovní výbuch a drak zařval. Nejspíš mu to drobet rozhodilo sandál. "Hele Partosi, já už jsem ohnivou hlínu viděl. Ta by neměla dělat takovouhle šupu." zajímal se Marlos když čekal až prach opadne aby viděl co se s drakem stalo. "Jo, jo... mě to připadalo že tam do toho dali v knižce málo jistých surovin tak jsem to drobet upravil a taky..." ale nedořekl protože ze stěny prachu vyskočil kostěný drak a jen taktak minul Elviho. Pak se rychle ohnal hlavou a zaůtočil na Marlose, ale praštil se ve vzduchu do neviditelné stěny. "He he... pavéza blbečku." liboval si Marlos. Ale to už se pravým pařátem sápal po Partosovi. Naštěstí se ze zadu ozval strašlivý řev a drak se zarazil. Běžel na něj totálně rozzuřený Korl, cestou si strhával brnění a nepřestával řvát. Doběhl k němu, ale nezastavoval, neustále máchal mečem a rozsekával tak drakovi cestou ocas. Najednou se zdálo jakoby měl obří sílu. Drakovy kosti se pod jeho mečem rozprskávaly na všechny strany jakoby byly ze sádry. Chvilky nepozornosti využil Elvi, který byl nejblíž drakově hlavě. Vzal svůj meč a vrazil mu ho do kloubu u čelisti takže drak už nemohl skousnout, leda by si vykloubil čelist. To draka rozzuřilo ještě víc. Ohnal se a vrhl se vší svou vahou na Korliho. Drapl ho do pařátů a přimáčkl k zemi. Teď zápasil s Elviho mečem aby mohl Korlimu konečně ukousnout hlavu. V tom se ale stalo něco co nikdo nečekal. Něco velmi, ale tím myslím velmi, velkého přisvištělo k drakovi, popadlo ho to do zubů a rozchroustalo jako by byl jenom trochu starší sušenka. Když si to krklo vypadlo ještě několik menších kostí. Všichni čtyři s úžasem koukali na gigantickou hlavu úchvatně velkého hadího těla. Bylo šupinaté a mokré, ale hlavně velké. "No fajn ! Další ? Už jsem se začínal rozcvičovat." promluvil Partos jako první. Had si je podezíravě prohlížel. Až teď si Marlos uvědomil co mu na něm bylo takové divné. "Hele - on má zuby !" "To byl dost blbý postřeh Marlosi. jestli sis toho nevšiml tak právě rozžvýkal toho kostěného draka." zchladil ho Elvi. Korl vypadal že se už uklidnil a teď se vydýchával. Dorazila konečně i Aila. "Děkuju pane Kartasi. Tihle už jsou přátelé." promluvila směrem k hadovi. Ten na ni pomalu kývl, ještě jednou se po nich rozhlédl a vrátil se do jezera. "No co ? Občas se hodí mít pár přátel, ne ?" snažila se to Aila vysvětlit. "Tak pár, jo ?"

"No teda tady bych se nekoupal." reagoval Elvi když vysvětlili Aile co se přesně stalo a ona zase jim jak zná milého pana Kartase už dlouho a že je to hodný had. Jenom trochu větší. Měl by být mořský, ale slaná voda mu dělá zle na oči. "Chápejte, už není nejmladší. Chce si jenom dožít spokojené stáří někde na horách. Tak o něm nikdomu neříkejte, jo ?" vysvětlovala dál. "Jo,, no jo..." souhlasili všichni nakonec. "Ale měly by tu být aspoň varovné cedule. Co když bych tu nevědomky vlezl do vody, hm ?" "Tak bys tu vlezl do vody, no. A co ? V létě se tu koupe skvěle. Pan Kartas by ani mouše neublížil a ukazuje se taky jenom těm co zná. A i kdyby - víš jak perfektně se na něm jezdí ! Joj !" výskla si Aila "Panebože ona na něm i jezdila... Hele Marlosi ! Nebuď škrt a nabídni taky meloun. Třeba mě to uklidní."

Noc proběhla až podezřele klidně, ale nikdo si rozhodně nehodlal stěžovat. Ráno se vydali dál přes hory. Podle Elviho to mělo být už jenom kousek. Obešli ještě několik vrcholů když se před nima konečně otevřela Kabashská nížina. Někde tam byla vesnice s obchodníkem, co je měl propašovat do Eriye. "Měla by odsud jít vidět Khinas Efet. Tedy za dobrého počasí, ale zdá se že je v mlze." oznamoval všem Elvi. "Khinas Efet ?" otočil se Partos. "Jo, Khinas. Jedna ze tří strážných věží Eriye. Khinas Efet, Ilias Efet a Mardul Efet. Ty nevíš jak vypadá Eriye ?" "No, něco jsem o tom četl, ale moc si to nepamatuju." přiznal se Partos. "Eriye je královské město Aerie, proto musí být dobře střežitelná pro případ války. To je důvod proč ji postavili tady. Je v trojuhelníku ze tří strmých kopců - Khinas, Ilias a Mardul. Ty tvoří gigantické obrané věže Khinas Efet, Ilias Efet a Mardul Efet. Říká se, že ani jedna nikdy nebyla dobyta. Mezi nimi vedou hradby, o kterých se tvrdí že prý se jich bojí i čas. Ty jsem na vlastní oči ještě neviděl, ale mají být skutečně obrovské a hlídané menší armádou. No tohle je vnější opevnění. Pak je tam vnitřní opevnění podobné normálnímu hradnímu opevnění. Mezi vnitřním a vnějším opevněním je síť pevností, příkopů, pastí, jam, obraných věží, palisád, slepých bran a hromady dalších vymožeností. No a za vnitřním opevněním je samotné město a uprostřed města královský hrad. To je všechno co jsem o tom slyšel od těch co tam v míru byli. Teď už se tam nedá dostat protože to hlídají před špehy a sabotéry, jenom zásoby tam můžou, ale nesmí se zdržet." dokončil vyčerpávající výklad Elvi. Počasí se mezitím trochu umoudřilo a Partosovi se zdálo jakoby v dálce uviděl velký stín. "Ale ne ! Další hory !" ukázal tím směrem. "Ne, ne. Tím směrem je jen Khinas Efet. Jdem ?" a Elvi se vydal dolů do údolí.