CTD - část 1.

I.
Když se Doubravka probudila, bolelo ji celé tělo. Tedy měla neurčitý pocit, že by mělo bolet. Vlastně, když se zamyslela, nic necítila. A ve chvíli, kdy se zamyslela hlouběji, zjistila, že cítí všechno. A ne, nebylo to příjemné.

Pak jí to došlo. To, co se stalo. A rázem jí bylo ještě hůř.

II.
Doubravka měla sklon svádět svůj osud na otce. Jako význačný genetik měl určité možnosti, jako český nacionalista pak extrémní politické názory. Výsledkem toho byla Doubravka.
Jméno jako z 19. století jí nevadilo. Představovala se většinou jako Doubie, což většina lidí vnímala jako Debbie. Doubravce bylo jedno jestli je Doubravka či Deborah. Jméno je jméno. To co ji trápilo byla její barva. Jasně zelená. Ne taková, jakou měli ostatní lidé, kteří měli geny z řas a jejich kůže hrála odstíny tmavě zelenkavé a hnědé.

III.
Dědeček Doubravky profesor David Svídnický stál na počátku výzkumu, zabývajícím se implantováním genů nižších rostlin do genů lidských. Malý výzkum probíhající na Ústavu molekulární genetiky AV v Praze se změnil ve světové šílenství. Módní vlna, která proběhla ve 20. letech 20. století, se změnila v politiku. "Vyrábějme kyslík sami." Několik zákonů učinilo z módy povinnost. Samozřejmě v zájmu matičky země. "Jsme světoví občané, tak se musíme snažit. Neptejte se, co udělá Země pro nás, ale co my musíme udělat pro Zemi.."
David se snažil upozornit na to, že genetické manipulace nemusí vždy naplnit očekávání. Ale jak už to bývá, málokdo ho poslouchal. Tím méně jeho syn, který, ačkoliv se stal stejně skvělým genetikem jako David, s nadšením nechal Davidově vnučce implantovat geny dubu.

IV.
Mít jméno Doubravka je možná na konci 21. století vtipné. Když se jmenujete Doubravka, a jste vlastně dub, úsměv vás přejde. Navíc, když vám váš šílený otec už od narození recituje Sládkovo Silen buď a ve škole se vám smějou, kde jako máte žalud (a to jste holka), tak jste prostě v pr...

Doubravka si myslela, že život nemůže být horší. Názor si poopravila, když potkala Freda.