Arachotus

Anotace: : Čtyři postavy, čtyři události, čtyři rozdílné kouty země a jedná společná cesta. Ten to příběh vypráví o divožence jménem Thara, o hraničáři Araxes, o lovci z Indie Amurdusovi a posvátným tvorovi s přezdívkou Darlock.

Prosím o komentáře



Úvod:
Pro moji přítelkyni, která řekla: Něco tak krásného vzniklo, z malého poznání.
Úvod:
Předmluva mrtvé duše poutníka
Budu vás provázet, pře smutnou událost, která se nikdy nemusela stát. Nebýt lidské žárlivosti a malichernosti, nebyl by to příběh jen smutný ale ba naopak zamilovaný a šťastný.
Stalo se to první den v měsíci Arachotus (Pro nás prvního máje). Byl to nádherný den, lidé se venku poflakovali, neboť měli konečně jeden volný den po náročných pracích na polích a lomech.
Holky se líčili pro své nápadníky na nadcházející večerní oslavy lásky a plodnosti.
Iriss a Adrina, byli do sebe čerstvě zamilováni teď ve svých sedmnácti, ale znají se už od malička. Irisse starší bratr Richard, je vždy nenápadně v útrobách temných stínu a koutu sledoval se žárlivostí a hněvem. Ten to den byl pro tento pár posledním společným, který spolu mohli prožít. Richard si počkal na večerní oslavu a nenápadně, dokud byla Adriána sama, jí odtáhl do svého sklepa. Snažil se jí nejprve získat přirozenou cestou. Měl na sobě hezky zlatými stuhami vyšívaný oblek a v ruce držet kytku s ručně ukovaným prstýnkem. Adriána ho však odmítala. Richard se slzami v očích jí uchodil. A potom co upadla a omdlela, jí znásilnil.
Vše však smutně sledovali bohové Draw (plodnosti) a Girw (lásky). Na jiných místech kde se měli mladý páry milovat, stáli na místo toho mladý chlapci ve vojenských uniformách. Tam kde byl šťastný pár, teď není nic než nenávist. Bohové se na to už nemohli takhle dál dívat a tak celé lidstvo proklelo.
Richarda proměnili v netvora několika tváří: Hlavu má lví, ocas škorpiona, kly od divočáka a křídla ukradl samotnému draku. Od té doby vždy v měsíci Arachotus se vrátí na zem lidí a začne drancovat jejich domovi a na konci měsíce se opět vrací do utajené jeskyně, kde spí, než zas přijde jeho čas.
Adríána po znásilnění zázrakem otěhotněla a za pomocí bohů rodila hned následující den. Porodila nádherného chlapečka se znaménkem bohů, ve tvaru pohárku. Dala mu jméno Darlin a však lidé mu říkali Darlock. Ve svých osmnácti letech se zamiloval do mladé divoženky, kterou našli lovci raněnou. Prožívali oba veliký románek několik dní. Pak se však začalo něco s Darlockem dít. Jeho kůže se měnila v dračí šupiny a jeho tělo v anglickou dogu. Narostli mu středně velká křídla, tak akorát k velikosti jeho dvoumetrovému tělu. V ten den Darlock navždy odletěl.
Jeho milenka divoženka otěhotněla, a ze strachu vychovávat svojí dceru sama se vrátilo ke svému kmenu. Bohové však dali Lidem ještě šanci jejich zlé skutky splatit. Nadjeli se čtveřice mladých lidí, co se vydá na nebezpečnou cestu až k nim samotným bohům a proujdou-li zkouškami, bude lidstvu odpuštěno.
Uteklo už spoustu let a všichni co se o to pokusili, při své cestě zahynuli anebo při zkoušce bohů neuspěli a tím si podepsali prokletí v netvorova.



Kapitola první, první část: Thara – začátek měsíce Arachotus
V lese Giana, nacházející se deset kilometrů na sever od města Sitacus, se právě připravují divoženky na ranní lov. Do tohoto lesa není zrovna moc moudré chodit bez pozvání, nebo bez průvodce. Lehce se dá v něm ztratit, a pokud vás nezabije nějaká divoká zvěř určitě vám useknout hlavu divoženky. Thara, nová členka dospívajících lovkin se pomalu připravuje na první svůj lov ve skupině. Před tím pouze trénovala, ale teď jí konečně čeká týmová práce při lovu divokých zvířat. Pro svůj první lov si vybrala dřevěný luk, vyřezaný z větve pradávného stromu Irkos. Je to velmi mohutný strom sahající do výše dvaceti metrů a do šířky osmi metrů. Jeho kořeny jsou zaryty hluboko do země po velké části lesa. V jeho koruně sídlí menší osada Migmetů (lesních skřítků). Thara má na sobě ještě koženou zbroj, a dvě dýky po obou stranách zad, vyřezané z kostí jednorožce. Působí napohled velmi mile. Její nádherné fialové vlasy jí vlají až k jejím ňadrům. A však pohled klame, uvnitř srdce je to nelítostná divoženka.
,, Přeju ti šťastný lov Tharo!“, řekla malá dívenka v nádherně šitém koženém oblečku ze zajíce. Ve vlasech, má hnědou stužku, která ji drží její zelené vlásky v copu. V ručičkách drží mládě leguána a upřeně se divá na Tharu, jako by měla strach o svojí sestru. Thara se jen na ní pousměje a tím odkryje svoje nádherné modré oči. „Běž za naší mamkou Karin, já se brzo vrátím, neboj.“
Pak se vydala za ostatními členkami, které na ni už netrpělivě čekali, před mohutnou branou postavenou z mohutných kmenů, ozdobeny lebkami všech tvarů a velikostí ulovené zvěře či nevítaného hosta. Vesnička z pohledu nebeského působí velmi ztrouchnivilě, a však její rozloha je kolem sto metrů čtverečných a je celá obehnaná dřeveno-kamennou zdí se čtyřmi branami. Krátce na to co Thara došla k bráně, přišla jejich velitelka Kartana. Její hubenou postavu posetou svalstvem, chrání pře údery nepřítele brnění z šupin červeného baziliška. V rukou drží dlouhý oštěp s ostrou špičkou z jednorožce. Ve vlasech má usušené proužky z kůže ulovené zvěře. Tak tahle ženská působí i na pohled velmi nebezpečně.
„Nejprve bych chtěla mezi námi přivítat nové členy: Tariši a Tharu. Obě dnes čeká první lov ve skupině. Popřejme jim hodně štěstí, budou ho potřebovat!“ Potom zaznělo zatroubení na roh a při tom se začala s vřískotem a vznášejícím se prachem od země, otevírat severní brána. Thara zavřela oči a z hluboka se nadechla, aby ze sebe dostala trému. Pak své oči otevřela, a vykročila v před, do divočiny za ostatními. Je jich zhruba šest. Všude kolem nich je spousta nádherných obřích kytek a menších zvířat. Vše vypadá v klidu. „Snad mě čeká klidný lov“, odfrkla si Tahra. Ale v tom se to stalo. Přímo před jejíma očima se zablýsklo a jí to odchodilo dobrých deset metrů. Ze záblesku se vynořil Arachotus, tvor mnoha tváří. Jeho hlava patří lvu, jeho nohy koním, ocas škorpionovi, kly divočákovi a křídla drakovi. Propukla velká panika. Lovkyně stojící blíž k místu záblesku to roztrhalo na kusy. Arachotus si to namířil přímo do vesnice. Po malé chvilce se Thara náhle probrala z bezvědomí. Cítí ohromnou bolest na pravé noze, když se na ní podívá, zjistí, že jí má zlomenou, a propíchnutou větví. Podívá se směrem na plápolající vesnici a přitom zahlídne, jak se ke Karin přibližuje Arachotus. „Nééééééééé, to nééééé!“ A pak už jen vidí, jak se tělo Karin odděluje na dvě půlky, ze kterých stříká proudem krev. Po té Thara opět upadá do hlubokého bezvědomí.

Kapitola první, část druhá: Amurdus – začátek měsíce Arachotus

Amurdus, svalnatý černoch oděný v roušce z leoparda se pomalu protírá s kopím v ruce pralesem za svojí kořistí. Následuje ho ještě jeho Otec Araki s stejným oděvem a zbraní, jeho svaly jsou o něco větší než Amurduse, obličej má posetý šedými vousy a dlouhým plnovousem. Oba to jsou velmi zdatní lovci z nedaleké malé osady toho pralesa. Náhle se před jejími zraky zjeví gorila. Amurdus se k ní spolu s otcem začali potichounku přibližovat. Jejich oči jsou plné strachu. Gorili jsou nevyzpytatelné a jejich síla taktéž. A taky že jo! Všimla si cizího pachu a tím odhalila jejich aktuální pozici. Postavila se na zadní nohy a začala s řevem bušit oběma rukama do své kamenné svalnaté hrudi se smrtícím pohledem na ně. Po té se rozeběhla přímo k nim, a svojí pravou rukou švihla po Amurdusově těle, ten však jen na poslední chvíli stihl uhnout za strom a tak gorilí ruka narazila pouze do jednoho ze stromů. S řevem si svojí druhou rukou přitáhla poraněnou ruku, na které si rozdrtila všechny klouby až do masa. Araki na nic nečekal, pevně uchopil své kopí a zarazil ho do mohutného břicha a tím gorilí utrpení ukončil.