Prohoz, část 1.

Když se Gabriel probudil, nepoznal své okolí. Jako kdyby jej během jeho spánku někam odnesl. Při prohlížení okolí si všiml zrcadla a svého odrazu v něm se zalekl. Nepamatoval se, že by vypadal takhle. Na židli poblíž byly pečlivě poskládané šaty. Třebaže vypadaly jako kostým z nějaké divadelní hry, oblékl si je a znovu se podíval do zrcadla.
"Ještě meč a brnění a budu rytíř. Co se to stalo?" ptal se sám sebe. Začal prohlížet věci v místnosti. Na stole našel nějakou složku a v ní fotku, která vypadala jako jeho nový odraz v zrcadle. Ve složce našel i nějaký papír.
"Papír popsaný nějakou hatmatilkou. Paráda. Co se to do háje stalo?" zavřel složku a šel k oknu, ze kterého viděl jenom menší jezero a les, kam až dohlédl. Byl by přísahal, že ještě včera bydlel ve městě a vrátil se ke stolu, kde našel počítač. Překvapila ho klávesnice, takové rozložení písmen ještě neviděl. Zapnul ho a čekal. Nic z toho, co na displeji počítače viděl, nepoznal. "Asi linux," utrousil spíš k sobě. Už dřív slyšel, že existuje něco, co se podobá systému jeho počítače a přitom je to jiné. Napadlo ho, že tohle mohlo být ono. Všechny texty byly ve stejném jazyce jako papír ve složce. Po kratším zkoumání našel webový prohlížeč, za další chvilku se mu podařilo najít na internetu svůj oblíbený překladač a vložil do něj pár slov z papíru ve složce. "Aha, finština," usmál se," ti mají ale pitomé klávesnice.
Protože stejně nevěděl, kde je, usadil se u počítače a pomalu do něj pečlivě přepsal text z papíru. "Skvělé. Jsem Fin, mám přes dva metry, miluju středověk a vyznám se v počítačích. A navíc mám jméno, které ani neumím přečíst, natož abych si ho zapamatoval. Aspoň mám ušetřenou námahu v posilovně," řekl si pro sebe, vypnul počítač a vydal se zkoumat dům. Nebylo v něm nic, ani nábytek. Jenom v jedné místnosti našel kusy těla nějakého člověka.
"Tohle zavání průserem," napadlo ho.