Martinovská zkušenost 1

Martinovská zkušenost
kapitola 1. ZEMĚ – VESMÍRNÉ CENTRUM


……a řekl "DOST". Martin byl totiž hodně rozčílený. "Je na čase, abych svojí zkušenost šel šířit
zase o dům dál" řekl si Martin a šel podat výpověď. Pracoval v jedné fabrice, co vyráběla skla do automobilů. Skla ho sice lákala, také vymyslel spousty zlepšováků. Chtěl něco víc, něco nového. Odpoledne začal přemýšlet, kde by mohli potřebovat nejvíce Martinovskou zkušenost. Sedl k netu a přihlásil se na google. Po dlouhých hodinách namáhavého hledání na netu našel to, co ho zajímalo."A mám to", narazil na inzerát, až mu ztuhla krev žilách. HLEDÁME VESMÍRNÉHO INŽENÝRA!!! SPOUSTA BENEFITŮ, MOŽNOST UBYTOVÁNÍ, OSOBNÍ ŘIDIČ, SLUŽEBNÍ CESTY A SPOUSTY DALŠÍCH VÝHOD. PRŮMĚRNÝ PLAT 89 000$ “To beru, tam budou určitě moc rádi za mojí zkušenost". Hned zvedl svůj kosmický telefon G1 Android a vytočil číslo, které bylo v inzerátu. Bohužel to nikdo nezvedal, protože bylo 23:52h a bylo jasné že tam už nikdo nebude. Martinovi to nedalo a zkusil to ještě 8krát, bezúspěšně.Druhý den ráno byl Martin celý vzrušený a nešel proto ani do práce. "Můžu se vysrat na nějakýho blbýho pana Kempse! Vesmírný inženýr ze mě bude" Pan Kemps byt totiž hodně náročný šef a Martinovi nikdy nevyšel vztříc.
Vzal telefon a znova vytočil to magické číslo."Dobrý den. Dovolali jste se do vesmírného centra" ozvalo se ve sluchátku. "Dooobbbrrrrýýýý den.Moje jméno je Martin. Mám bych pro vás zajímavou nabídku, měl bych totiž zájem dělat u vás vesmírného inženýra." Sluchátko bylo hluché a najednou se ozvalo "pro další informace stiskněte 1,pro přepojení operátora stiskněte 2. "Do hajzlu" vykřikl Martin" a zmáčknul dvojku. "Personální oddělení vesmírného centra" vtu ránu se ozvalo. "Dooobbbrrrrýýýý den. Moje jméno je Martin. Mělbych pro vás úžasnou nabýdku, měl bych zájem dělat u vás vesmírného inženýra. Mám spoustuzajímavých zkušeností a chtěl bych jí šířit i kvám do Vesmírného centra. Mohu si domluvit nějakou zchůzku?" "Ne! Žádná schůzka!! Jste přijat!!! Zítra v 10:30 u nás v centru ve phasi 43, 16té podlaží. "Tak vám pěkně děkuji...." a Martin upustil sluchátko. Rozbrečel se a vzal si hrst nějakých barevných prášků a zapil je čajem zvaným červené lapatcho. Vlastně to nebyli nějaké zvláštní prášky, byli to obyčejné Lentilky. Martin byl na nich zavyslí.
Celý večer si Martin hrál s bublifukem a přemýšle o zítřku. Na konec si uvědomil, že si pujde lehnout.
Druhý den ráno zazvoní budík. "Sakra zaspal sem!!!! " budík ukazoval 9:59.. Rychle na sebe něco
hodil, sedl na kolo a vyrazil, aniž by se všiml že ho má píchlé. "Sakra", řekl si a začal pumpovat. Asi
po 15minutovém pumpování kola se vydal zase na prašnou cestu směrem k vesmírnému centru.
Asi v půli cestě, tam kde je ten nejhlubší černočerný les, uviděl Martin na cestě dva obrovské psy.
Martinovi psi nahánějí hrůzu. "Sakra co budu dělat?" Chvíli přemýšlel.... Najednou zahřmělo a
začalo lejt jak z konve. Psi se lekli a utekli. " Joooo, jsem zachráněnej"
Když dorazil před vrátnici vesmírného centra, byl celý promočený. Kolo zamkl penvě ke stromu a
vydal se na vrátnici. To co viděl ho trošku zarazilo, byly tam totiž dva dvoumetroví androidi. Ten co
měl hlavu jako okousaná guma na tužce měl vysačku se jménem Kryton. "Dobrý den, co provás
mohu udělat?" řekl. "Jmenuji se Martin a mám sem dnes nastoupit jako vesmírný inženýr". "Jo tak to
jste VY, ten chytrák od vedle? No tak pojďte dál. Musíte do phase 43, 16té podlaží. Tady kolega
Nalim vás odveze přímo do vašeho kanclu, kde vás budou očekávat." "Dobře" řekl Martin a nasedl
do bílého vozíku připomínající dopravní prostředek z budoucnosti. Android Nalim cosi zadal na
přístrojovou desku a ustoupil. Na obrazovce se oběvil nápis START P43/16 a vozík se najednou
sám rozjel. „To je fabrika“ řekl Martin, když projížděl kolem nějaké haly odkud šlo intenzivně zářící
modré světlo. Po 15cti minutách vozík zastavil u dvěří výtahu s nápisem WARING! TOP SECRET.
Dveře se otevřeli a Martin uviděl že tam schází kabinka výtahu. „No to snad né, co to je?“ Vozík zajel
do šachty a vznesl se vzhůru. Nápisi pater ubýhali až se zastavili u dveří s nápisem 16 FLOOR –
SPACE ENGINEERING. Dveře se otevřeli do velmi světlé místnosti až Martinovi z toho pálili oči.
Vozík vjel do jakýchsi dveří kde byla spousta lidí oblečených do bílích plášťů. „Tak vás tady máme
pane e.eee…“ „Martin, já jsem martin“ „Ja jsem dr. Villém Bottom – váš nový nadřízený. Co vás tak
zdrželo? Měl jste tu být už v 10:30 a máme již skoro půl druhé?“ „Ááále nebudete tomu věřit. Po
cestě sem píchnul kolo a navíc jsem po cestě potkal psy, tak sem musel počkat až utěčou“ „Cože vy
jezdíte na kole?“ odsekl doktor Bottom, to nemáte auto? „Ale mám, jenom si ho šetřím aby se mi
nevojelo“. Támhle je vaše místo, tam se posaďte a vyčkejte na další rozkazi. A oblečte si naší
uniformu.
Martin si nevěřícně prohlížel své pracoviště plné počítačů a růzdných jiných přístrojů které sám ani Neznal. Což mu bylo divné. Jediné co mu fakt vadilo, bylo otevřené okno. Zvedl se a šel ho zavřít. Sedl si do pohodlného křesla a stiskl tlačítko MASSAGE. Na zdi vysel pánek budovy Phase 43, důkladně si ho prohlížel.
Za nedlouho se u něj zastavila záhadná žena s děsivým pohledem v obličeji, hodila před něj nějaké lejstra a řekla téměř mužský hlasem: Tady mi to podepište!. "Mohu si to přečíst?"otázal se Martin. "NE! Hned nemám na to čas tady tvrnout! Vykřikla osoba z personálního oddělení. Martin bez odporu podepsal. Ženu mu vytrhla lejstra z ruky a vykřikla: VYVĚTREJTE SI TU, MÁTE TU SMRAD JAK VE VOPIČÁRNĚ a odkráčela si to někam pryč z místnosti.
Po chvilce se rozrazili dveře a vnich doktor Bottom. Zítra letíte na přísně tajnou misi na planetu Pluto, řekl Bottom. Sbalte si to nejnutnější a zítra na rampě TX-42 přesně v 6:00. "A co tam budu
zkoumat, pane doktore?"řekl vyjeveně Martin. "Jedná se o nějaké genetické mutace, ale do toho
vás zasvětí dr. Franc Holder. Bude tam ubytován na naší tajné kosmické stanici TUX0E183.Tak ale teď jděte domů a vyspěte se na to. Na parkovišti ve 4tém podlaží vás čeká osobní řidič,
který vás odveze a zítra i převeze" Martin se sebral a vydal se k parkovišti do 4tého podlaží, kde ho
čekal osobní řidič. Ještě že sem si předtím pořádně prostudoval mapu budovi, jinak bych to nenašel, pomyslel si v duchu. Na parkovišti na něj čekala černá luxusní limuzína neznámé značky. Dveře se mu sami otevřeli a zaním sami zavřeli. Bohužel řidiče vůbec neviděl, což ho celkem štvalo. Chtěl se sím seznamit. Zachvilku limuzína zastavila před jeho domem. Vystoupil, zavřel a limuzína odjela.
Doma když to všechno začal vyprávět Ivče, tak byla celá vzteky bez sebe. Shodila ze sporáku hrnec s ríží a celá zrudla "Tak já na to seru" poveděla Ivča a zmizela někam ven. "Di si za těma svejma slepicema" hulákal na ní Martin.
Ivča mu utekla aniž by mu dovařila večeři tak si namazal rohlík s máslem. „Jsem zvědavej co budu jíst zítra na tý kosmický stanici“
Ješte před ulehnutím do postele si Martin vzpoměl, že musí napsal panu Kempsovi. Vzal jeho G1čku a začal psát. UŽ NEPŘIJDU, ZÍTRA LETÍM NA JINOU PLANETU…

************************************************
Omluvte prosím pravopisné chybky...