Kamarád z podzemí 2

Problémy

1.
To, že je zde zmatek, byla ta největší blbost, co jsem si kdy myslel.
Během chvilky po nás šli tollové.
„Jdou opravdu po nás?“zeptal jsem se pitomě. Odpověď se dostavila vzápětí – dostal jsem kyjem po hlavě. Naštěstí majitel nebyl zřejmě rozhodnut zda zabít, omráčit, či vylekat. Vyšlo to jen na to vylekání.
A tak mi jenom zajiskřilo před očima.
Fňuk mě popadl za ruku a táhl mě davem dále pracujících impů a skřetů – jako by se nic nedělo – asi zde byli vetřelci docela častí.
Automaticky jsem tasil svůj mečík a usekl nejbližšímu trollovi ruku. Zalila mě sprška zelené krve. Opájel jsem se vítězstvím ale jen chvilku – ruka mu dorostla. A z useknuté ruky začala vyrůstat paže, krk, tělo, hlava…celý nový troll.
„Oheň!!“zařval Fňuk a odněkaď mi hodil zapálenou louč. Pudově jsem usekl novému trollovi nohu a omylem k jeho ráně přiložil hořící fakli. Noha nedorostla. To samé jsem překvapen udělal s useknutou nohou. Useknutá noha zůstala nohou.
Opájel jsem se vítězstvím…ale na na dlouho. Proti nám vyrazila četa slizu. Zezadu trollové, zepředu sliz. Fňuk zapískal. Odněkaď se vynořil Sip. A četu zastavil.
Přeskočili jsme je a vnikli do nejbližších dveří. Než jsme zastavili, trvalo to rozhodně dlouho.

2.
„Mrzí mě, že jsem tě sem dostal,“zamumlal Fňuk a poplácal mě po rameni.
„Ne…já se odsud možná dostanu, ale ty budeš mít ve své domovině problémy,“namítl jsem.
„To je v pohodě,“usmál se na odpověď. „Kdo nás viděl pohromadě? Pár tupejch trollů, co ani neuměj počítat, natož aby si mě zapamatovali, několik nevšímavejch impů, co nemluvjej…já se vrátím úplně v klidu…“podal mi ukořistěnou kuši. „Chladnokrevně střílej, jasný?“
„No jo,“pokýval jsem smutně hlavou.


Vyrazil jsem za svým průvodcem a doufal, že mě odsud konečně dostane.
3.
U jedné křižovatky seděl troll. Ti trollové mi už lezou na nervy, pomyslel jsem si a přistoupil.
„Kudy se dostaneme na povrch?“vyštěkl jsem.
„Na povrch? Prosím heslo,“zamručel troll.
„Jsme speciální hlídka, heslo nepotřebujeme!“usmál se Fňuk.
„Neznám. Heslo. Poslední dva pokusy.“
„Ať žije Temný pán!“zkusil Fňuk zoufale.
„Špatné heslo. Poslední pokus,“oznámil klidně troll a sebral ze země kyj. Napřáhl se.
Vytáhl jsem kuši a prostřelil mu hlavu. Troll bezmocně zařval a my jsme kolem lehce proklouzli.
„Ta kuše je dobrá,“usmál jsem se po chvíli běhu. „Snad ho to nezabilo.“
„Ne nezabilo. Ale než se mu to zahojí, zapomene na nás. Musíme najít někoho chytřejšího, který nám cestu ukáže.

4.
Naše přání se vyplnilo. Proti nám stál další troll, který tvrdil, že nejsme impové, poněvadž nejsme červení, ale spravilo to ujištění, že je barvoslepý.
Místnost byla plná rudých impů, nosící uhlí do obrovské pece, ve které jiní impové kovali brnění a zbraně. A byl zde i vysoký skřet, vypadající jako rozvařená brambora.
„Běž,“zašeptal Fňuk. „Tenhle by si mě zapamatoval.“
Vyrazil jsem a zaťukal bramboře na čelo. Otočil se a spočinul tváří v tvář mé kuši.
„Bejt tebou, tak nedělám blbosti,“zasyčel jsem co nejhrozivěji. Uvědomil jsem si, že mě role padoucha docela baví.
„Ruce za hlavu a pomalu. Mluv. Kudy se dostanu na povrch?“
Zřejmě jsem ho docela vyděsil – s otevřenou hubou na mne zíral a zřejmě se snažil neomdlít.
„Dělej, mluv!“zařval jsem.
Zašmátral ve svém podivném kabátu a vytáhl mapu.
„Ta – ta – ta – dy,“zakoktal a podal mi jí.

„Díky,“ zamručel jsem a pohlédl na ni.

5.
Ten troll, co sem ho střelil do hlavy na nás asi úplně nezapomněl.
Teprve po chvíli jsem si uvědomil, že to nebyl troll….
Fňuk zařval a do místnosti vrazil obrovský výbuch… Dva impové uhořeli na místě, ostatní (i mne) srazila k zemi mocná tlaková vlna.
Povšiml jsem si prostoru nad námi – vysoký strop, plný mostů a jiných věcí. A ty začaly padat. Jeden z nich mě málem zabil. Plazil jsem se, dokud pády neskončili